NĚCO MÁLO Z HISTORIE EC POPU A JEŠTĚ NĚCO NAVÍC
EC pop (čteme ísí pop) jsem si začal uvědomovat v první polovině 90tých let. Tehdy mě hodně oslovovala hudba „novoromantiků“ a u té příležitosti se mi vybavovaly první fiktivní skladby a názvy skupin. A tak se zanedlouho zrodily i první fiktivní playlisty.
Ona vážná hudba se do oněch fiktivních „novoromantických“ skladeb dostala o něco později. To bylo tak: na základní škole jsme čas od času museli povinně jezdit do Rudolfina na koncerty vážné hudby. Sami si dokážete asi představit, co to s námi studenty dělalo. Poslouchat několik hodin v kuse nezáživné světové opusy v podání živého orchestru, to nebylo jen tak. Rozhlédnu se kolem sebe a co nevidím? Každý ze spolužáků se snaží „klasice“ nějakým způsobem uniknout: ten se zabere do videohry, další nasadí na uši sluchátka… A já? Nezbývá mi než se nedobrovolně pohroužit do tónů právě probíhající opery. Ale i přesto mi v hlavě cosi utkvívá: totiž když zaznějí sólově hoboj, fagot či viola, má to své kouzlo… tedy alespoň pro mě, spolužáci dál ladí své „přijímače“ coby „rušičky“ daného koncertu. Pak se jede domů a všichni si libují v tom, jak se zase jednou krásně ulili ze školy a že ten koncert jinak nestál za nic, jen mně v hlavě pořád zní ten krásně podbarvený hoboj, následně fagot a posléze ona viola.
Netrvá to tedy dlouho a příměsi vážně hudby se začínají velice živě promítat do mých fiktivních „novoromantických“ skladeb a můj fiktivní playlist je tak obohacen o nový rozměr. Už se nejedná pouze o jeden hudební styl, nyní tu přímo jde o hudební styly dva, tedy o ELECTROPOP a VÁŽNOU HUDBU neboli jinak řečeno o Electropop/Clasical music. Z počátečních písmen tak vzniká pozdější odvozenina EC pop.
Fiktivní playlisty tak u mě nabírají na obrátkách, avšak sám nevím, co si s nimi mám počít. Stydím se o nich s kýmkoliv bavit, aby mě náhodou ten někdo neoznačil za podivína. O něco později mi kamarád do počítače nainstaluje hudební program IMPULSE TRACKER, který umožňuje skládání hudby. A tak se ze mě na krátký čas stává JAKUB ONTENEL, jemuž posléze vychází album VISION OF SYNTHPHONY, jenž se stává jednou z příloh samizdatové knihy CITY MEANS – MĚSTO PLNÉ NÁVRATŮ, a které je právě takovou menší přehlídkou instrumentálního EC popu.
Jenže z EC popu se stává u mne pojem. Už se nejedná pouze o tvorbu playlistů či vlastní skládání hudby, EC pop se u mne mění v jednu velkou pop – kulturu, která vrcholí v internetovém vydání mé knihy CITY MEANS – MĚSTO PLNÉ PROTIKLADŮ a následných textech (CITY MEANS – MĚSTO PLNÉ NEŘESTÍ a CITY MEANS – MĚSTO PLNÉ VŠESTRANNOSTÍ).
V poslední době se pokouším EC popovým náladám ne příliš podléhat, leč není to snadné, neboť mě provázejí takřka na každém kroku. Takovou žhavou novinkou jsou v EC popovém sortimentu takzvané NINEKY (čteme najnky). Jedná se o pohodlné botasky ve tvaru devítky, neboť právě toto číslo EC popová kultura uznává ze všeho nejvíce. Tou druhou novinkou je vedle BLOOMU, RHYTHM´N´POPU, NATUR POPU a EARTHSYNTHU další podstyl EC popu, jenž jsem pojmenoval NUVEO COUNTRY. V něm hlavní prim sehrává harfa, která zde nahrazuje akustickou kytaru. Jedná se o propojení harfy a klavíru s klávesovými kily a to vše je podloženo příjemným tanečním rytmem. A v neposlední řadě nesmím opomenouti přechody z durových do mollových tónin a naopak, které se projevují v mém vlastním hudebním pojetí EC popu, neboť právě střídaní těchto dvou hudebních poloh (durové veselé a mollové smutné) je pro EC pop typickým poznávacím znamením.
Vím, co si mnozí z vás myslí o hudbě „novoromantiků“, na syntezátorové taneční a popové hudbě 80tých let nešetřili recenzenti kritikou, ovšem v EC popu jde především o její melodické vyjádření, nikoli o křiklavé módní trendy, ty jsou pro EC pop tabu! Právě k ještě větší melodičnosti by v EC popu měla přispět přítomnost oněch živých nástrojů z vážné hudby. Šanci tak u EC popu dostávají ti, co docházejí do hudebky na nějaký nástroj či studenti konzervatoří. Pod heslem vezmi piano, klávesy, hoboj, fagot, housle, sbor a dělej EC pop se tu tak rodí nový hudební styl propojující elektroniku a vážnou hudbu neboli klasiku. Zde níže je pak náhled mého fiktivního televizního playlistu:
9:00 – 11:00
EC popové hity non stop
11:00 – 13:00
EC pop aneb hity na přání
13:00 – 15:00
EC popová hitparáda aneb žebříček oblíbených songů sestavený fanoušky
15:00 – 17:00
EC pop backstage: Nicky Klen aneb setkání s hvězdou
17:00 – 19:00
Italo Disco a Synthi-pop renomance
19:00 – 21:00
Rhythm´n´pop versus Natur Pop versus Bloom versus Earthsynth aneb vybrané hity podtylů EC popu
Nerad bych, abyste mě po přečtení výše uvedených statí považovali za podivína nebo ještě hůře: za blázna. Jen se zkrátka snažím vypsat ze svých vnitřních nápadů a myšlenkových pochodů. Děje se tak proto, neboť není v mých silách založit pravou EC popovou skupinu. Pouze jako „tvořílek samouk“ jsem se o EC pop krátce pokoušel coby Jakub Ontenel a to v podobě instrumentálního Earthsynthu. Názory se onehdy na mou vlastní tvorbu různily. Zatímco jedni můj počin přijali, druzí ho odsoudili a to zejména pro onen klavír. Jelikož pocházím z hudební rodiny, bylo nasnadě, že se do realizace EC popu pustím na vlastní pěst, v programu IMPULSE TRACKER jsem však měl omezené možnosti skládání hudby. Dnes se již skládání hudby nevěnuji, mojí náplní se stává psaní. S odstupem času mě však udivuje, kam až se celá ta má fiktivní EC popová kultura vyvinula. Uniknout jí prostě nelze!
Do budoucna bych byl samozřejmě velice rád, kdyby se někdo rozhodl založit si pravou nefalšovanou EC popovou skupinu a věřím, že by to nemusel být zas tak velký problém. Když to tak vezmeme, tak nástroje z vážné hudby jako jsou hoboj, fagot, viola či violoncello v oblasti populární hudby prakticky neslyšíme vůbec, což je škoda, a právě EC pop toto tabu dokáže prolomit! Navíc, kdo by si od klasiky nechtěl alespoň na chvíli odpočinout a nezkusil si ji vychutnat v oblasti populární hudby. Mnozí hudebníci to tak dělají. Přes den jsou členy nějaké té filharmonie a pak večer si „odběhnou“ do nějakého toho studia natáčet například hudbu k filmu. Z toho tedy jednoznačně vyplývá, že EC pop lze navenek realizovat.
Nikdo po vás samozřejmě nechce, abyste pro uskutečnění svého EC popového snu přímo kontaktovali filharmonii. To je dle mého názoru nadlidský úkol. EC pop se dá vytvářet komorním, tedy skromnějším způsobem. Klidně postačí EC popová skupina sestavená ze čtyř členů a to ve složení hráče/hráčky na klávesy či syntezátory, violu, hoboj a samozřejmě je zde i důležitý post zpěváka/zpěvačky, který/která zpívá svým přirozeným hlasem, nikoliv tedy oním operním. Nebo můžete zkusit jinou kombinaci, například hráče na syntezátory v doprovodu fagotisty, violoncellisty a klavíristy, a samozřejmě i zde je důležitý post zpěváka. Jakou EC popovou kombinaci si zvolíte, záleží jen a jen na vás. A proto neváhejte a poptejte se v hudebce, zdali by se tu nenašel někdo, kdo by s vámi EC pop rád dělal. Pro studenty konzervatoří tvorba EC popu zase může být příjemnou změnou. Směle tedy do toho!
Příklad reálných EC popových skladeb z programu YOUTUBE:
Natur pop: JON AND VANGELIS, skladba ITALIAN SONG
Rhythm´n´pop neboli R´n´P (árenpí): PET SHOP BOYS, skladba NEW YORK CITY BOY; CAMOUFLAGE, skladba LOVE IS A SHIELD
Bloom: SINEAD´O´CONOR, skladba NOTHING COMPARES TO YOU
Earthsynth: JAKUB ONTENEL, skladba VISION OF SYNTHPHONY
Nuveo country: ENYA, skladba CARIBBEAN BLUE
Ještě bych se tu rád zmínil o jedné záležitosti a tou je jistá spojitost mezi EC popovou a hip-hopovou kulturou. V internetové aktualizaci mé knihy CITY MEANS – MĚSTO PLNÉ PROTIKLADŮ jsem nastínil jisté podobnosti, které souvisí jak s volbou vhodného pseudonymu, tak také s tvorbou graffit. V EC popové kultuře se uplatňují graffitové malby, jež vycházejí z kapitoly EC POP OD A DO Z: konkrétně se jedná o položku T – TVORBA:
Z hlediska módy se u EC popu v rámci tvorby upřednostňuje ta hravá s pestrostí barev u triček, svetrů a bund v kombinaci s pohodlnými kalhotami (vizte City Means – město plné protikladů). Motivy mohou být rozmanité: od tulipánů, narcisů a růží za květiny přes kočky, psy, delfíny či slůňata s chobotem nahoru za zvířata až po rozmanité lidské tváře a různá další vyobrazení jako hory, pohoří moře… Důraz je zde kladen především na vlastní tvůrčí dovednosti a výše uvedené příklady mohou taktéž fungovat v rámci kombinací. Vítané jsou i tvorby mandal.
Opravdu mi to připadá zvláštní, že hudební žánr jménem EC pop oficiálně neexistuje a utvářel se navenek až mým osobním přispěním. Z toho by mohlo vyplývat, že elektronickou a vážnou hudbu nelze mixovat dohromady, avšak pravý opak je pravdou. Uvedu zde názorný příklad: v polovině 90tých let jsem se seznámil se skupinou ADIEMUS a jejich skladbou nesoucí stejný název. Má původní domněnka byla, že se jedná o čistě elektronickou záležitost, tedy jinak řečeno o skladbu nahranou za pomocí kláves. Ovšem jaké mě čekalo překvapení, když vyšlo najevo, že namísto kláves a elektroniky skladbu skupina Adiemus nahrála za pomoci nefalšovaného smyčcového londýnského orchestru. Právě toto poznání mě utvrdilo v myšlence, že elektronickou a vážnou hudbu lze bez problémů mixovat dohromady a výrazně mě to podpořilo v tvorbě fiktivních EC popových playlistů a s nimi spojenými recenzemi fiktivních EC popových skupin.
Zde níže je uveden zdárný příklad:
SKUPINA: JEKATĚRINA JEKATĚRINA
ALBUM: SORMI COLLECTION
ŽÁNR: EC POP
S nastupujícím jarem se k životu probouzí i dívčí dvojčlenná skupina Jekatěrina Jekatěrina, která na Gatoru vydává svou kolekci pojmenovanou Sormi Collection. Ta se nese v duchu Rhythm´n´popu a Natur popu a nabízí tak příjemný mix těchto dvou podstylů EC popu. Úvodní skladba dostala název OČEŇ PRIÁTNO a jedná se o mix angličtiny a ruštiny. Dominuje jí příjemný Rhythm´n´popový taneční rytmus, okrášlený o sólový hoboj a doprovodný fagot. Tématicky skladba vypráví příběh o dívce jménem Nancy, jež vlastní květinový stánek, a právě ta má doručit přesně tisíc růží na hrob tragicky zesnulého Marka. Z trochu jiného soudku je Natur popová balada ANNA WITHOUT ANDREA, ANDREA WITHOUT ANNA. Tato skladba vypráví o zakázané lásce dvou dívek k sobě navzájem a o překážkách, jež jsou s danou láskou spjaté. Vévodí jí klávesová kila se sólovou violou a violoncellem. Kompilace Sormi Collection tak zajisté zdárně obstojí v konkurenci jiných EC popových počinů, o čemž svědčí fakt, že se ihned po svém vydání vyhoupla z nuly rovnou na druhé místo místní gatorské hitparády. Pro posluchače tak Sormi Collection skýtá devatenáct příjemných skladeb, z nichž si každý vybere tu svoji.
A tak bych mohl pokračovat dále. Kolik se mi již od poloviny 90tých let vybavilo EC popových písní, to nespočítám, ale určitě jich bylo na tisíce. Vím, co si nejspíše říkáte, proč své vnitřní EC popové fantazie dále nerealizuji navenek. Zkrátka proto, neboť to není v mých silách. Ale vy se o EC pop můžete směle pokusit sami, vážení čtenáři. Tipy a rady, jak na to, jsem vám již podal, a proto tedy směle do toho. To vám přeje:
Tom Patrick
