Tom Patrick

Dům na nábřeží

Nezapomenu

Na chvíle strávené

Nechci ještě domů

Srdce mám bolavé

Trápí svědomí

Osamění

Vždy polekán

Hromy bijí

Již mnoho let jsem si přál

Aby čas se vrátit dal (ó tak moc, moc si to přál)

Chci jen to, šťastný být

Osud zlý, ješitný

Mísí klam ošidný

+++

Já nikdy

Takový nebýval

Měl mnoho věrných přátel

Zlatého retrívra

Čas všechno vzal

I naděj mou

Že nikdy nebudu žít

Se vší pokorou

Náhle slyším vnitřní hlas

Říká žij, vždyť máš (domov svůj, domov)

Chci jen to, šťastný být

Žal ustoupí

Vše co mám je darem nemalým

+++

Tak se omlouvám

Za chybná proroctví

Nyní už navždy vím

Že dary potěší

Nastal čas dát si čaj

Zasednout a štkát (to jediné, jen to)

Že tu mám svůj dum nábřežní

Splétá přátelství

S těmi jenž bývali mí nejbližší

A to stačí ke štěstí

 Hlas sirén

 Každý z nás již slyšel

Známý tón hučících sirén

Jejich tlak zmírnil mráz

Napětí však sílí v nás

Tak volám, doufám v jediné

Že řeka dravá nezalila jeho tvář

+++

Žal se splétá s nadějí

Hlas se z dáli rozezní

Tvář se ze tmy vynoří

Není to ta pro kterou mé srdce odbíjí

+++

Byl mlád, nedokázal být

Bez zrádných vln jež ho pohltí

Varování nebral na vědomí

Nevěrnost řek nesl s nevolí

Tak volám, doufám v jediné

Že řeka dravá nezalila jeho tvář

+++

Bouře hlásá znamení

Tam je kdosi v nesnázích

Já přešťasten znavením

Spěchám tam se zcela novou nadějí

+++

Poklekám

A děkuji řece

Že vyslyšela můj žal

+++

Když se náhle objeví

Pláčem život ocení

Hlas sirén odezní

Hlásá výhru nad bojem se smrtí

+++

Sirén hlas utichá

Nikdo to nevnímá

Není proč

Dech života

Svěřil se kamarád

Nemám chuť si dál s tím životem jen tak hrát

A mě hned přepadla obava

Měl jsem strach, že to osobní význam má

Co mlčíš?

Můj názor znáš

Tak již víš

Na co myslet máš

+++

refrén:

Křič já chci žít

To už své kouzlo má

Život je velká neznámá

Chyby jsou v každém z nás

Ty jen tak neodstraníš

Ty na to máš

+++

Náhle se opodál zjevila

Tajemná dívka v převleku valkýra

Já ji příliš nevnímal

Zato Jan náhle procitl s prosbou rad

Kdo je ta nádherná neznámá

Objekt ho zmát

Teď již ví

Že žít se dá

 Lana

Vítr si pohrával s vlásky

Vzpurný déšť smýval pláč

Truchlení vrcholí, zbývá říct poslední

Tak se měj, odcházím, než se rozední

Končí shledání

Dcera náruč opouští

Rodný dům, podkroví, pak už jen to poslední

Neplakej, vždyť víš, nic se nezmění

+++

Dívka překračuje práh

Míří k nádraží

Rukou svírá tvář

Co stála při ní

Slzu uroní

Vlak zastaví

Není cesty zpět

V kupé se usadí

Průvodčí dá znamení

Píšťalka se rozezní

Dívka upne tvář ke knížce niterní

Příběh zná, její běží

+++

Neplakej, vždyť víš, nic tím nekončí

+++

Už se stmívá

Mlha kryje zář

Dívka přihlíží

Mísí zášť

Tam vidí máminu tvář

Najednou jí přepadne pláč

Vlak míjí nádraží

Atmosféru to odráží

Lidé si v dešti překáží

Kdosi zakřičí, co na tom záleží

+++

Rok se s rokem sešel

Štěstí halí dívčinu tvář

Přátelství vrcholí, zbývá říct prvotní

Vítej zpět v mém věrném obětí