Jen večer odhalí to,
co pouhým okem vidět není.
Život se hnedle změní,
když přijde pro nás snění.
Plachým dotykem dno,
pohladím závěsy z taje.
Život hned mi dozraje,
odhrnu splíny z kraje.
Okem pohled v zrcadlo,
vždyť jde tam o nic.
Život hned dá mi víc,
když rozsvítí se svíc.
Jedno prudké slovo – Ó
a skoro vše ztraceno jest.
Život pohybu – Tvá čest,
ruku na její hruď, ne pěst!
Když kolikrát sám nevím
a ve stínu nestojím!
Vy nenecháte mě nikde stát
a nevím snad – čeho se bát?
Když sami nevíte kolikrát,
tak opovažte se ptát!
Já chtěl bych se snad smát!
Svojí vlastní i Vaší hlouposti,
Naší příkré, bezmezné skouposti.
To jsou naše každodenní bolesti.
Snad taky netrpíte na zlosti?
Přitom sedím tu před Vámi v úzkosti.
A když stojím, tak jdu jako se ctností,
taky sám v lhostejnosti…
jiné přitom nejlepší své vlastnosti…
mám rád!
Čas
Vidíš denně
toho zbrklého koníka.
Myšlenka je
a ve vteřině zaniká.
Jen upřímně,
znáš svou čest?
Slovy i činy –
toť pravda, co jest!
Pozapomněls snad princip času?
A slunce dál září i v srdci jasu..
Kámen
Je mi smutno,
cítím se, jak kámen hozený do vody…
Taky jen jednou hlesl,
než na dno pak jednoduše klesl.
Necítím teplo,
proč nemají řád v mé hlavě úvahy…?
Každá špatná myšlenka znamená „proč“?
Tak jdi už a do vody skoč!
Kdeže
Když zjistím,
že se nenávidím?
Co se stane?
Když budu vědět,
a u Vás se toho nedočkám!?
Když zjistím,
že Vás nenávidím?
Co se stane?
Když budu vědět,
a na Vás nepočkám!?
Když zjistím,
že Nás nenávidím?
Co se stane?
Když budu smět,
a všem Nám s bohem dám!?
Kolikrát ?
Kolikrát cítíš se
seznámen s osudem svým?
Bodne Tě jen dechem,
když přejde splín.
Stojíš…, jak můžeš pohnout se,
když jsi socha na kameni stojící?
To, co Tebou protéká,
není břímě, jen na životě lpící.
Chtěl bych po modré obloze chodit,
pochvu, meč, jak rytíř na ní být.
Každý mráček jím v beránka změnit,
netoulavé, jen o nich nechat si snít.
Další ráno nastane, červánků ráj.
Muzikante, jen ještě mou píseň hraj,
široký vždyť je světa veškerý kraj.
Voda, země, vzduch – to je ten libý háj.
Tak přec dýchej, živote skrze mé paže.
Noc se vryje do mysli, ne smaže.
Nikdo nepotřebuje hned volat stráže,
v čase tom nejhezčím, ten mi ukáže.
Tu pravou Lásku. I tu Pravdu jen.
I v pološeru krásný den.
Zpívej, když ti melodie vlije sen.
Životem snění jen buď omámen…
