Něco – Výlet (autor – Lukáš Trejbal)

Něco (Josef Kainar)

Jste bílá

jak je luna bílá

A vzdálená jste

jako měsíc sám

 

Tisíckrát jste mne

políbila

V měsíci já se nevyznám

 

Na lunu vyjí

psíci na řetěze

V té zoufalé

v té nejčernější něze

 

Jsou plni svého

neštěstí i štěstí

Jsou plni svého…

 

Mě šťastnému

tak jako jim

Těm ztraceným psům

zoufalým

 

V blízkosti srdce

tence něco chřestí

V blízkosti…něco

 

Jste bílá

jak je luna bílá

A vzdálená jste

jako měsíc sám

 

Tisíckrát jste mne

snad políbila

V měsíci já

se nevyznám

 

Starej muž (Josef Kainar)

Byl jeden starej muž

měl malinkatej dům

no hrozně malinkej

malej ad absurdum

 

Pár přátel co jich měl

k hrobu doprovodil

žil sám jak v plotě kůl

jak v poušti krokodýl

 

Malej muž v domku

sám bez potomků

žil v malým domě

zcela soukromě

 

Žil jak žít jen lze

z malinký penze

ono vždy zlé je

přežít svý Pompeje

 

Co člověk chce má mít

pátýho prosince

na dveře ťuky ťuk

jemně a prostince

 

Starej muž řekl Dál

já dávno čekám již

s hlubokou úklonou

vstoupila paní myš

 

Já vážně nerada velmi

budík však přestal tikat

prosím jen tak vstoje

kolikátýho je?

 

A že tu blízko bydlí

muž oprášil židli

veliká čest má dámo

pro mé obydlí

 

Sedli si povídali

smáli se vzpomínali

malinký karty hráli

a pili malej rum

 

Vy co vás bota tlačí

zpívejte s námi radši

že malý štěstí stačí

a je ho plnej dům

 

Šofér (Josef Kainar)

Čupřina se mu houpá v chůzi

má čelo korzára

A hlídá jak sýček na haluzi

že má srdce uplakané

a že ho bolí od jara

 

Co šofér v lásce nakřičí

vůz trpí s ním

ta duše němá

A oběma to v hloubi sténá

a vře jim voda v chladiči

 

Potkat ji někdy cestou domů

Prosím je místo? Vedle mne

Ne nemáme nic proti tomu

každého rádi svezeme

 

Co šofér…

 

Potkat ji někdy cestou domů

skutečnost je však bolestná

Vozí jen babky které zaspí

a chtějí s mrkví do města

 

Co šofér…

 

Čupřina se mu houpá v chůzi…

 

Co šofér…

 

Je to jenom v tom (s Pavlem Zdražilem)

A tady stojí strom

v něm panna i netvor

Je to jenom v tom

jestli chceš…vidět

 

Větve má do nebe

z tvých rukou spletené

A mokrou kůru

spím přece jsem vzhůru

 

Je to jenom v tom

odkud se dívám

Je to jenom v tom

kde jsem

 

Sluneční šípy jdou

pichlavě výš

Vidím pod korunou

že mě vidíš

 

V očích perly svítá

s nocí na dně

Starej platan ani brvou nehne

a tak zůstaneš ve mně

 

Je to jenom v tom

odkud se dívám

Je to jenom v tom

kde jsem

 

Jestli skutečně jsem

jestli se mi strom

náhodou nezdá

náhodou nezdá

 

Je to jem v tom

 

Výlet

Zkroucený na zemi

nic se tím nezmění

chytám tě za nohy

 

Stéblo se ohejbá

poslední dobou

lepší to nebejvá

 

Někdo se zastaví

polkne a pozdraví

řekne Brej den

 

Znám se nebo ne

Znám se nebo ne

Znám se nebo ne

Znám se? Ne!

 

Mechové vidění

v kočku tě promnění

nic se tím nemění

 

Nechci bejt otrapa

plyšová žirafa

Mám tě

nebo nemám

chvilková touha

ouha

 

Znám se nebo ne…

Rubriky: Mix | Napsat komentář

Měsíc spí – Kostomlaty (autor – Lukáš Trejbal)

Měsíc spí   (Mahendr Bhalnagar – indická poezie)

A nové všechny city jsou

a nové všechny představy

a nové všechny vášně jsou

snem měsíc srdce osídlil a spí

 

A je mu dobře po těle

a je mu v duchu vesele

a je mu dobře po těle

 

A každý dech mu štěstím je

a sladká každá naděje

a věčná každá žízeň je

na hruď si měsíc složil zář a spí

 

A je mu dobře po těle

a je mu v duchu vesele

a je mu dobře po těle

 

A je mu dobře po těle

a je mu v duchu vesele

a je mu dobře po těle

A je mu dobře po těle

a je mu v duchu vesele

a žije nezná svízele

cíp něčí lásky tiskne a spí

 

A každý dech mu štěstím je

a sladká každá naděje

a věčná každá žízeň je

na hruď si měsíc složil zář a spí

 

A je mu dobře po těle

a je mu v duchu vesele

a je mu dobře …

 

Po sté…   (s Michalem Mistríkem)

Bouřka do našich vztahů

pastička na myši

pastička na odvahu

přicvakne ti duši

 

Bouřka přišla po týdnu

bouřka do vztahů

znovu ti srdce nabídnu

teď sbírám odvahu

 

Odvahu z kýble na hadr

stírám s ním podlahu

z podlahy sbírám pastičku

s ní i odvahu

 

Po sté v tvé ložnici

po sté v tvém pokoji

máš mě ráda mám tě rád

nebo obojí

 

Po sté v tvé koupelně

po sté na tvé toaletě

po sté na chodbě

po sté podobně

 

Ještě je čas

Ještě je čas na to se mračit

Ještě je čas si zaskotačit

Ještě je čas

 

Ještě je čas na zlatou dávku

Ještě je čas poslouchat Dálku

Ještě je čas

 

Ještě je čas na to se věšet

Ještě je čas před křížem klečet

Ještě je čas na tupý řeči

Ještě je čas svíjet se v křečích

Ještě je čas

 

Ještě je čas hrbit se k zemi

Ještě je čas a možná kdo ví…

Ještě je čas zastavit čas

Ještě je čas ho nepropást

Ještě je…čas

 

Ještě je čas na to bořit hrady z písku

který jsme včera postavili

když jsme si hráli na mámu a tátu

a duhovky s barevným lístkem

se podobaly achátu

 

Ještě je čas než si natáhneš silonky

abys byla rychle velká holka

zhlídla ses v Monroe nebo Dion

jenže není kam spěchat

 

Ještě je čas abys všechno věděla

nikdo není dokonalej nesníš moudrost světa

proč spěchat máš přece tolik času

abys uskutečnila svý modrý sny

 

Kam spěchat svět dospělých je fádní

jak ojetá škodovka na prodej

a ty máš černý moře času

že by ses v něm mohla klidně koupat

 

Schovej si do srdce to tričko pobryndaný

mateřským mlékem možná ti bude lékem

při vstupu do dveří

za kterými nevíš co tě čeká

Ještě je čas věř mi

 

láká tě ta cesta vím klíč je pod prahem

trochu se lekám trochu se bojím

že s ním odemkneš už zítra

 

Kostomlaty

Domácí spí telefon opustím

a půjdu radši zadem

Za hospodským oknem pláčí

Kostomlaty nad Labem

 

Nakonec je smutek

pípou tepe pivo

A matesy jsou slánkou

z níž sypu na svou milou

 

Co už mi není milá

trochu zlá je před radnicí

Tenkrát na mě oči vykulila

a já neměl za čepicí

 

Udeřím pěstí do ticha

a zapomenu na ni

Poprchává a usychá

její krásnej smích

 

Tak ho nechám ležet ladem

před hospodou v Kostomlatech nad Labem

Tak ho tam nechám ležet ladem

před hospodou

 

S rukama za zády

ve vytahaným svetru

Jen stěží domovní dveře zavřu

a hned uslyším vzdechy větru

 

Jó vítr se zvednul

a sklonil stromům hlavy

Chvíli jim něžně fénoval

ty jejich hára rozcuchaný

 

Náměstí plný blues

samý blues

Hospodyňky kličkující mezi tóny

metaři blázni pohřební vůz

 

Udeřím pěstí do ticha

a zapomenu na ni…kdyby to šlo

Rubriky: Mix | Napsat komentář

Smíření – Chvíli to vydržíš (autor – Lukáš Trejbal)

Smíření

Spolu s reklamními hesly

smývá mě déšť posměšků

z televize na mě míří revolver

 

V evangelickém kostele farář rozdal hostie

mám prostřelené břicho

a ruce v záplatách

 

Podpatky vysílají ozvěnu v ulicích

na stole revolver s vystřílenou municí

Na prahu dne zůstanu smířený

s tím vším co je i s tím co není

 

V okně hlava pacienta

sťatá gilotinou rámu

promáčený Ježíš klečí tu vedle mě

 

Stařec vyťukal hůlkou pár dalších

do prachu

zas mám to podvědomé chvění zázraků

 

Podpatky vysílají ozvěnu v ulicích

na stole revolver s vystřílenou municí

Na prahu dne zůstanu smířený

s tím vším co je i s tím co není

 

Klap klap klapavou …

 

O hadovi a rybách

Ten had co syčí škvírou dveří

nejdřív pohledem tě změří

Ten had co syčí škvírou dveří

potom uvěří či neuvěří

Ten had co syčí škvírou dveří

 

Ten had co syčí škvírou dveří

neslyší všichni jen kteří

Ten had co syčí škvírou dveří

jen ti co kroutí hlavou a sněží

 

Ryby plujou proti

žízeň je mou chotí

Ryby plujou proti

žízeň je mou chotí

 

Ten had co syčí škvírou dveří

když mdlý je sám jsi svěží

Ten had co syčí škvírou dveří

nespěchá počká až se sešeří

Ten had co syčí škvírou dveří

 

Ryby plujou proti

žízeň je mou chotí

Ryby plujou proti

žízeň je mou chotí

 

A pak ta paní co venčí u domu psa/ pes

zvedá nohu/ paní se naklání/ ten pes s ní

škube/ vodítko uhání až ke mně

 

Tiše tu naslouchám větrovým hitůvkám

tiše tu naslouchám

 

Ten had co syčí škvírou dveří

ten had

 

Je to jenom v tom   (s Pavlem Zdražilem)

A tady stojí strom

v něm panna i netvor

je to jenom v tom

jestli chceš … (vidět)

 

Větve má do nebe

z tvých rukou spletené

a mokrou kůru

spím přece jsem vzhůru

 

Je to jenom v tom

odkud se dívám

je to jenom v tom

kde jsem

 

Sluneční šípy jdou

pichlavě výš

vidím pod korunou

že mě vidíš

 

V očích perly svítá

s nocí na dně

starej platan ani brvou nehne

a tak zůstaneš ve mně

 

Je to jenom v tom …

 

Jestli skutečně jsem

jestli se mi strom

náhodou nezdá

náhodou nezdá

 

Je to jenom v tom

 

Chvíli to vydržíš

Nevím jak mám ti říct

že noční půlměsíc

snad ještě dřív brzy

vysuší tvé slzy

 

Tvé slzy na krku

jsi jimi protkaná

je hodina vlků

černá a nutkavá

 

To ještě chvíli vydržíš

beze mne v polštářích

beze mne na růžích

ustel si v zadním pokoji

 

To ještě chvíli vydržíš

než hvězdy vyžene sníh

a děti na saních

nechaj ve sněhu podkovy

Rubriky: Mix | Napsat komentář

Závojnatky, Nedýchat (autor – Lukáš Trejbal)

Závojnatky

Nad hlavou závojnatky plavou

duši bolavou uspím

Zámeckým vínem

Únavou rána kristapána

vyrazím klín

voňavým klínem

 

Nedýchat

na sále dříme paní

je v letech po dvou dětech

prosvítí moje Já

 

nedýchat

mrazivá televize

studená už mě má

 

snímek je ňákej Dalí

zdravotní jednu krátkou

sukni má kratší paní

a rtěnku hořkosladkou

tohle že mám bej Já?

 

rentgen to zjistí

panák pojistí

není to jistý

 

prosvítí těla

stejně´s to chtěla

celá ses chvěla

 

játra jsou tvrdý

to se nevidí

kdo to uklidí

 

můžou tě sejmout

holky obejmout

holky obejmout

 

když se to zjistí

nemáš to jistý

nic nemáš jistý

 

kdo by to mohl být

když se mi nepodobá

tvář co se odráží

ve skle mě uráží

 

urazím pár piv

ještě zůstanu živ

i se svou tváří

která se tváří

Rubriky: Mix | Napsat komentář