Ztráty jsou povoleny
Soudruhu rotmistře
vypnul jsem centrálu
a vracím věci:
kompletní maskáč
samopal 239 55 H
polní a čutoru
Kolík jste říkal?
Půl procenta?
Na dvě stě lidí jeden člověk
na tisíc pět
na sedmnáct tisíc
osmdesát pět vojáků
Ještě pořád jsem slyšel palbu
ještě pořád jsem slyšel
tu ničemnou palbu
ještě pořád jsem nevstával ze země
Sedíme na kraji lesa
Jsme opozdilci
květinového hnutí
s plackou Make Love Not War
na líci maskáče
zbloudilí a ničím neokouzlující hipíci
s kopretinami v hlavních samopalů
a lehkých kulometů
Ale je přeci lepší poodhrnout
orosenej mech
jak podkasanou sukni
nejkrásnější cikánce
na konci vesnice Na Šteflích
Je přeci lepší
promilovat celou noc
Je přeci lepší sedět
v kupkách mravenišť
jenom v trenkách zelenýho eráru
a řvát na celý kolo Internacionálu
Je přeci lepší sbírat šišky
a nad ránem si na nich
uvařit lipovej čaj
Je přeci lepší klepat kosu
někde v autobusový zastávce
s vytřískanými tabulkami
s odjezdy všech linek
Je přeci lepší rozmáčknout v ruce
limonádovou láhev
a pak se ošetřit
nějakým líhem
Tohle je přeci všechno lepší
než chodit na povel
než střílet na povel
než se plazit na povel
a jako naoko zabíjet na povel
Jako mít proti sobě nepřítele
jako ho za každou cenu zabít
Jen jako si upláčem pár panáků z bláta
a rozbodáme ho útočnými noži
Tak bodejte bodejte
do krve do bláta do krve do bláta
do krve do bláta
Je to jenom jako tak se nebojte
Přitlačte!
do krve
do bláta
do krve
do bláta
Kolik jste říkal?
Z dvou set jeden
z tisíce pět
Ze sedmnácti tisíc
osmdesát pět vojáků
Vobyčejnejch vojclů
co sem nepřišli bránit
milovanou vlast
ale odkroutit si dva roky
A vy jim chcete sebrat celej život?
Kdo vůbec jste?
Jakým právem?
V prváku na gymplu se nás
ptala třídní: Co je to válka?
Jeden kluk řek: Znám hezčí holky
Pak jsme spolu vypili
jednu dělnickou hospodu
a zpívali pod pás všem lidem
co se vraceli
z panelákových flámů
a odpoledních směn
Ještě pořád jsem slyšel palbu
ještě pořád jsem slyšel
tu ničemnou palbu
ještě pořád jsem nevstával ze země
Povídal kámoš
co byl o dva hlty
vojenskýho čaje vpředu
svázanej plátěným bidlem
za věšáky svejch nakažlivejch chřipek
a černejch kašlů:
„Jó chlapečku
horší je…až praská v kostech
smír přichází po všech zlostech“
Ze světlíků v činžovním domě
den před odstřelem
teče rezavý zpěv Ricka Astleyho
a na nádraží chystaj
zvláštní vagon
zinkovejch rakví
Už se s tím počítá
„Kam jedete vojácí?“
mává babička čerstvou ředkvičkou
„Na cvičení babi
umírat umírat“
Kolik jste říkal?
Na dvě stě lidí jeden člověk
na tisíc pět
Na sedmnáct tisíc
osmdesát pět vojáků
Vystřihl jsem si z novin
nohy bulharskejch modelek
a šel se v družstvu
rozdělit o lžíci
Konečkem jazyka vylizoval
poslední stěny ešusu
po chalupářském guláši
Náhle zařval: Po nás potopa?
Och, Františku Gellnere
dnes narvaný hřbitovy!
Měli to třeba jako ty
za 108 do civilu
Ve tři odpoledne
na svůj tichej chléb
ustřihli cenťák z metru
a srdíčko vlepili
do štítku dopisní obálky
svý holce co spí
už jedenadvacet měsíců
jen s plyšovým medvědem
Kéž by to tak všechno bylo
bez milenců líp se snilo
Pak dostali povel
a nato další
Povel stíhal povel:
PAL PAL PAL
To už umíraj i u nás?
Vždyť není válka.
No právě babi
Lásko obleč si svatební šaty
na nahé tělo
a nech mě brečet nad tou krásou
Stehen vykolejených
do mé další maturity
do mé skrýše před
zelenými mozky z důvodů:
Přece si celej život nebudu vydělávat prací?!
Pusť mě tam pusť
pojď si hrát přidej se
Ukaž mi svý trumfy já ukážu svý
tak mi už pomuž
tam dole u sukně
se to zaseklo
Tak pojď pojď si hrát
teď hned pod obrazem
Jiřího Duzbaby
rozkročeného přes
nymburské valy
Protože tohle už není
jen naše hra
Tohle je poslední varování
tam za kasárenskou branou
tam v poli na ničemným cvičení
u Dobré Vody
kde zvoní každou
chvíli umíráček
dětem chycenejm
ve vaší politický hře
Tohle je poslední varování
před náletem
na lidskou blbost
s pozlacenou jistotou
na rameni
„Soudruhu kapitáne, proč musíme skládat velitelský stan,
když auta z technického parku pojedou na druhou stranu?“
„Protože je to rozkaz!!!“
Queeni mi hráli v uších
Slyšíš?
Ta broukavá basa a sbory
přes pražec pro vodu
Budeme vařit čaj nočním směnám
Dejte mi prosím
ještě jednou ten rytmus
Don´t stop me now
Tu žílu kterou nepodříznu
tu ruku kterou nepustím
tu jistotu že mám třeba
nejbáječnější rodiče
tý jejich swingový doby
Táto víš že v německé televizi vzdává
jedna hezoučká Francouzska
hold Elle Fitzgeraldový?
Máš bod
Dejte mi ještě jednou ten rytmus
Don´t stop me now
Tohle vaše legální vraždění
je pěknej hnůj
Lásko teď mě nezastavuj
Don´t stop me now
Kolik jste říkal?
A ptáci stejně řvou
poslouchej Jiří poslouchej
V našem lese plným
obrovských mravenišť a ptáků
v našem lese
Ale tam dole pod námi
tam dole se válčí za soudruha Hnusáka
a zaklapávaj rakve
Osmdesát našich kámošů
může zemřít
Už to maj spočítaný
může normální zemřít
Nic se nestane
V posledním momentě si vybavíš
jak chutnala rtěnka
tvý holky
Nic se nestane
vyplněná kolonka
Smrti tváří tvář
projede blesk
skrz naskrz
znehybnělé tváře
Promáčené kapesníky
od slz
od pláče
Může třeba začít pršet
jako vloni v obilí
když jsme byli v nejlepším
Může se mi udělat špatně
z tvejch věčnejch buřtgulášů
Může se i stát že tudy projde holka
s batohem oblázků
a bude nám tvrdit že je
nasbírala v Jugoslávii
Může taky začít hrát
místní rozhlas
nedaleké vesničky Polná
to je dovolený
Ale přeci nemůže bejt dovolený
aby někdo zemřel
někdo jen tak zemřel
někdo…
Kolik jste?
Soudruhu rotmistře
vypnul jsem centrálu
a vracím věci:
kompletní maskáč
samopal 239 55 H
polní a čutoru
Chodská Lhota, 1988