Měsíc spí (Mahendr Bhalnagar – indická poezie)
A nové všechny city jsou
a nové všechny představy
a nové všechny vášně jsou
snem měsíc srdce osídlil a spí
A je mu dobře po těle
a je mu v duchu vesele
a je mu dobře po těle
A každý dech mu štěstím je
a sladká každá naděje
a věčná každá žízeň je
na hruď si měsíc složil zář a spí
A je mu dobře po těle
a je mu v duchu vesele
a je mu dobře po těle
A je mu dobře po těle
a je mu v duchu vesele
a je mu dobře po těle
A je mu dobře po těle
a je mu v duchu vesele
a žije nezná svízele
cíp něčí lásky tiskne a spí
A každý dech mu štěstím je
a sladká každá naděje
a věčná každá žízeň je
na hruď si měsíc složil zář a spí
A je mu dobře po těle
a je mu v duchu vesele
a je mu dobře …
Po sté… (s Michalem Mistríkem)
Bouřka do našich vztahů
pastička na myši
pastička na odvahu
přicvakne ti duši
Bouřka přišla po týdnu
bouřka do vztahů
znovu ti srdce nabídnu
teď sbírám odvahu
Odvahu z kýble na hadr
stírám s ním podlahu
z podlahy sbírám pastičku
s ní i odvahu
Po sté v tvé ložnici
po sté v tvém pokoji
máš mě ráda mám tě rád
nebo obojí
Po sté v tvé koupelně
po sté na tvé toaletě
po sté na chodbě
po sté podobně
Ještě je čas
Ještě je čas na to se mračit
Ještě je čas si zaskotačit
Ještě je čas
Ještě je čas na zlatou dávku
Ještě je čas poslouchat Dálku
Ještě je čas
Ještě je čas na to se věšet
Ještě je čas před křížem klečet
Ještě je čas na tupý řeči
Ještě je čas svíjet se v křečích
Ještě je čas
Ještě je čas hrbit se k zemi
Ještě je čas a možná kdo ví…
Ještě je čas zastavit čas
Ještě je čas ho nepropást
Ještě je…čas
Ještě je čas na to bořit hrady z písku
který jsme včera postavili
když jsme si hráli na mámu a tátu
a duhovky s barevným lístkem
se podobaly achátu
Ještě je čas než si natáhneš silonky
abys byla rychle velká holka
zhlídla ses v Monroe nebo Dion
jenže není kam spěchat
Ještě je čas abys všechno věděla
nikdo není dokonalej nesníš moudrost světa
proč spěchat máš přece tolik času
abys uskutečnila svý modrý sny
Kam spěchat svět dospělých je fádní
jak ojetá škodovka na prodej
a ty máš černý moře času
že by ses v něm mohla klidně koupat
Schovej si do srdce to tričko pobryndaný
mateřským mlékem možná ti bude lékem
při vstupu do dveří
za kterými nevíš co tě čeká
Ještě je čas věř mi
láká tě ta cesta vím klíč je pod prahem
trochu se lekám trochu se bojím
že s ním odemkneš už zítra
Kostomlaty
Domácí spí telefon opustím
a půjdu radši zadem
Za hospodským oknem pláčí
Kostomlaty nad Labem
Nakonec je smutek
pípou tepe pivo
A matesy jsou slánkou
z níž sypu na svou milou
Co už mi není milá
trochu zlá je před radnicí
Tenkrát na mě oči vykulila
a já neměl za čepicí
Udeřím pěstí do ticha
a zapomenu na ni
Poprchává a usychá
její krásnej smích
Tak ho nechám ležet ladem
před hospodou v Kostomlatech nad Labem
Tak ho tam nechám ležet ladem
před hospodou
S rukama za zády
ve vytahaným svetru
Jen stěží domovní dveře zavřu
a hned uslyším vzdechy větru
Jó vítr se zvednul
a sklonil stromům hlavy
Chvíli jim něžně fénoval
ty jejich hára rozcuchaný
Náměstí plný blues
samý blues
Hospodyňky kličkující mezi tóny
metaři blázni pohřební vůz
Udeřím pěstí do ticha
a zapomenu na ni…kdyby to šlo