Starý muž žije v domě,
má v něm okatého koně.
Stará se o něj, dává mu stravu,
Má tam i s velkým vemenem kravku.
Někdy je mu smutno, pláče,
cítí se sám, jindy zase samou radostí skáče.
Ví, kudy kam,
neví, kam se jeho život ubírá.
Samota se ho dotýká den ode dne více,
klade si otázku:
jak ven z téhle klece?
Prosí Boha, aby mu pomohl,
potkal dívku.
Díky!
V modlitbě podotkl.
Měl ji rád asi víc než ona,
všelijaké překážky musel zdolat.
Dívka měla pohnutou minulost,
nedivte se jí, že dostala zlost.
Starému muži utekla,
nezapomenu na tebe mu podotkla.
Začala pít, v hospodě si našla mnoho známých,
nemohl unést tolik zklamání.
Starý muž se trápil, naříkal,
před samotou na disco utíkal.
Oba pili pivo, byli nešťastní,
dívka si našla kamaráda ze zoufalství.
Starého muže nechtěla vidět,
začala celý svět nenávidět.
Kamarád se do ní zamiloval,
starého muže zavrhoval.
Dívka si našla cestu k starému muži,
kterému vlezla hluboko pod kůži.
Dívku miloval starý muž i kamarád,
otázka zní: kdo ji víc měl rád?
Nechme kamarádovi aspoň naději,
cítí se pak mlaději,
nechme už kamaráda na pokoji.
Dívka a starý muž spolu žijí,
v hospodě spolu pivo pijí.