Ztráty jsou povoleny (autor – Lukáš Trejbal)

Ztráty jsou povoleny

Soudruhu rotmistře

vypnul jsem centrálu

a vracím věci:

kompletní maskáč

samopal 239 55 H

polní a čutoru

Kolík jste říkal?

Půl procenta?

 

Na dvě stě lidí jeden člověk

na tisíc pět

na sedmnáct tisíc

osmdesát pět vojáků

 

Ještě pořád jsem slyšel palbu

ještě pořád jsem slyšel

tu ničemnou palbu

ještě pořád jsem nevstával ze země

 

Sedíme na kraji lesa

Jsme opozdilci

květinového hnutí

s plackou Make Love Not War

na líci maskáče

 

zbloudilí a ničím neokouzlující hipíci

s kopretinami v hlavních samopalů

a lehkých kulometů

 

Ale je přeci lepší poodhrnout

orosenej mech

jak podkasanou sukni

nejkrásnější cikánce

na konci vesnice Na Šteflích

 

Je přeci lepší

promilovat celou noc

Je přeci lepší sedět

v kupkách mravenišť

jenom v trenkách zelenýho eráru

a řvát na celý kolo Internacionálu

 

Je přeci lepší sbírat šišky

a nad ránem si na nich

uvařit lipovej čaj

 

Je přeci lepší klepat kosu

někde v autobusový zastávce

s vytřískanými tabulkami

s odjezdy všech linek

 

Je přeci lepší rozmáčknout v ruce

limonádovou láhev

a pak se ošetřit

nějakým líhem

 

Tohle je přeci všechno lepší

než chodit na povel

než střílet na povel

než se plazit na povel

a jako naoko zabíjet na povel

 

Jako mít proti sobě nepřítele

jako ho za každou cenu zabít

Jen jako si upláčem pár panáků z bláta

a rozbodáme ho útočnými noži

 

Tak bodejte bodejte

do krve do bláta do krve do bláta

do krve do bláta

Je to jenom jako tak se nebojte

Přitlačte!

do krve

do bláta

do krve

do bláta

 

Kolik jste říkal?

Z dvou set jeden

z tisíce pět

Ze sedmnácti tisíc

osmdesát pět vojáků

 

Vobyčejnejch vojclů

co sem nepřišli bránit

milovanou vlast

ale odkroutit si dva roky

A vy jim chcete sebrat celej život?

Kdo vůbec jste?

Jakým právem?

 

V prváku na gymplu se nás

ptala třídní: Co je to válka?

Jeden kluk řek: Znám hezčí holky

Pak jsme spolu vypili

jednu dělnickou hospodu

a zpívali pod pás všem lidem

co se vraceli

z panelákových flámů

a odpoledních směn

 

Ještě pořád jsem slyšel palbu

ještě pořád jsem slyšel

tu ničemnou palbu

ještě pořád jsem nevstával ze země

 

Povídal kámoš

co byl o dva hlty

vojenskýho čaje vpředu

svázanej plátěným bidlem

za věšáky svejch nakažlivejch chřipek

a černejch kašlů:

„Jó chlapečku

horší je…až praská v kostech

smír přichází po všech zlostech“

 

Ze světlíků v činžovním domě

den před odstřelem

teče rezavý zpěv Ricka Astleyho

a na nádraží chystaj

zvláštní vagon

zinkovejch rakví

 

Už se s tím počítá

 

„Kam jedete vojácí?“

mává babička čerstvou ředkvičkou

„Na cvičení babi

umírat umírat“

 

Kolik jste říkal?

Na dvě stě lidí jeden člověk

na tisíc pět

Na sedmnáct tisíc

osmdesát pět vojáků

 

Vystřihl jsem si z novin

nohy bulharskejch modelek

a šel se v družstvu

rozdělit o lžíci

 

Konečkem jazyka vylizoval

poslední stěny ešusu

po chalupářském guláši

 

Náhle zařval: Po nás potopa?

Och, Františku Gellnere

dnes narvaný hřbitovy!

 

Měli to třeba jako ty

za 108 do civilu

 

Ve tři odpoledne

na svůj tichej chléb

ustřihli cenťák z metru

a srdíčko vlepili

do štítku dopisní obálky

svý holce co spí

už jedenadvacet měsíců

jen s plyšovým medvědem

 

Kéž by to tak všechno bylo

bez milenců líp se snilo

 

Pak dostali povel

a nato další

Povel stíhal povel:

PAL PAL PAL

 

To už umíraj i u nás?

Vždyť není válka.

No právě babi

 

Lásko obleč si svatební šaty

na nahé tělo

a nech mě brečet nad tou krásou

Stehen vykolejených

do mé další maturity

do mé skrýše před

zelenými mozky z důvodů:

Přece si celej život nebudu vydělávat prací?!

 

Pusť mě tam pusť

pojď si hrát přidej se

Ukaž mi svý trumfy já ukážu svý

tak mi už pomuž

tam dole u sukně

se to zaseklo

Tak pojď pojď si hrát

teď hned pod obrazem

Jiřího Duzbaby

rozkročeného přes

nymburské valy

 

Protože tohle už není

jen naše hra

Tohle je poslední varování

tam za kasárenskou branou

tam v poli na ničemným cvičení

u Dobré Vody

kde zvoní každou

chvíli umíráček

dětem chycenejm

ve vaší politický hře

 

Tohle je poslední varování

před náletem

na lidskou blbost

s pozlacenou jistotou

na rameni

 

„Soudruhu kapitáne, proč musíme skládat velitelský stan,

když auta z technického parku pojedou na druhou stranu?“

„Protože je to rozkaz!!!“

 

Queeni mi hráli v uších

Slyšíš?

Ta broukavá basa a sbory

přes pražec pro vodu

Budeme vařit čaj nočním směnám

 

Dejte mi prosím

ještě jednou ten rytmus

Don´t stop me now

Tu žílu kterou nepodříznu

tu ruku kterou nepustím

tu jistotu že mám třeba

nejbáječnější rodiče

tý jejich swingový doby

 

Táto víš že v německé televizi vzdává

jedna hezoučká Francouzska

hold Elle Fitzgeraldový?

Máš bod

 

Dejte mi ještě jednou ten rytmus

Don´t stop me now

Tohle vaše legální vraždění

je pěknej hnůj

Lásko teď mě nezastavuj

Don´t stop me now

 

Kolik jste říkal?

 

A ptáci stejně řvou

poslouchej Jiří poslouchej

V našem lese plným

obrovských mravenišť a ptáků

v našem lese

Ale tam dole pod námi

tam dole se válčí za soudruha Hnusáka

a zaklapávaj rakve

 

Osmdesát našich kámošů

může zemřít

Už to maj spočítaný

může normální zemřít

 

Nic se nestane

V posledním momentě si vybavíš

jak chutnala rtěnka

tvý holky

Nic se nestane

vyplněná kolonka

 

Smrti tváří tvář

projede blesk

skrz naskrz

znehybnělé tváře

Promáčené kapesníky

od slz

od pláče

 

Může třeba začít pršet

jako vloni v obilí

když jsme byli v nejlepším

Může se mi udělat špatně

z tvejch věčnejch buřtgulášů

 

Může se i stát že tudy projde holka

s batohem oblázků

a bude nám tvrdit že je

nasbírala v Jugoslávii

Může taky začít hrát

místní rozhlas

nedaleké vesničky Polná

to je dovolený

 

Ale přeci nemůže bejt dovolený

aby někdo zemřel

někdo jen tak zemřel

někdo…

 

Kolik jste?

 

Soudruhu rotmistře

vypnul jsem centrálu

a vracím věci:

kompletní maskáč

samopal 239 55 H

polní a čutoru

 

Chodská Lhota, 1988

Tom Patrick se představuje:

Vlastním jménem Václav Hrdý. Celý život žije v Poděbradech, které jen nerad opouští. Zprvu se věnoval hudbě, uhranul mu syntetizátorový pop 80. let, zvláště žánr Italo Disco, jehož je zapáleným znalcem.
Příspěvek byl publikován v rubrice Mix. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *