Nejde to
Nejde to!
Psát bych chtěl
však ruka slabostí klesá mi
na stůl nedobrovolně
Kolik popsaných papírů skončilo v koši
jeden by se nedopočítal
a přitom postačilo by tak málo
psáti plynule, míti inspiraci
tak jako kdysi za mlada
Psychicky není mi dobře
vážnou duševní nemocí trpím
což stěžuje moji roli spisovatele
a negativně, na mé tvůrčí já, ve výsledku působí
Jako štvanec připadám si
těžko je mi u srdce
jsem literárním psancem nedobrovolným
trpím tímto syndromem převelice
Proč nenabídneš vlídnou náruč alespoň ty
lásko vysněná?
Vím, není to možné
neboť jsi pouze platonická
Tak nadále trpím jako ten pes
neboť inspirace stále nepřichází
a odepřeno vypsat se z ní
je mým údělem současným
Co si jen počít mám s tím vším?
Na život nejraději zanevřel bych
neboť nemám pro co bych žil
lásku skutečnou postrádám
a psaní stává se přítěží
Nejde to!
To jediné slůvko schopný jsem napsat
Kéž šlo by to
to z celého srdce bych si tuze přál
Srdce mé však umrtvené jest
a vzkřísiti na světě jej nic nedokáže
Marně čekám marně
tak rád bych se chopil šance
kdy psal bych opět na stroji ladně
a právem usmíval se znovu
na onen celý širý svět
naplněn blahem
Prozatím to však nejde
Tak snad v budoucnu?
Pokud tedy ještě budu živ
a skon neuspíší můj předčasný odchod
tam do věčných spisovatelských lovišť