Smutná nálada
Slunce zateklo za obzor,
kalná teče říčka,
holubice utišuje moji krajinu,
občas musím doplnit svoji hladinu.
Tolik slupek nosí člověk na sobě,
musí, jinak hlady zhyne.
Kde domov můj,
ta krajina míru,
kde násilí nevítězí, války nehrozí.
Tolik bych toho chtěl lidem povědět,
ale nemám slov.
Chtěl bych být laskavý,
ale vlastní gesta se mi nevyplatí.
Chtěl bych zprostředkovat revoluci,
ale nejsou věrní lidé po mém boku.
Mohl bych psát básně v jinotajích,
kterým rozumím jen já sám.
Škoda, chtěl jsem být alespoň trochu potřebný.