Mezi životem a smrtí (34)

Postával u lůžka nemocné

přemáhal v sobě žal

tak moc chtěl dotyčné povědět

jak má ji rád

 

Co pro něj znamená

i když jej nevnímá

Prostě tam stál

a k oné nemocné promlouval

 

Postávala u lůžka nemocného

třídíce vzpomínky

jak krásně jim bylo

když spolu cestovali

 

Co pro ni znamená

kouzlem hodlala dotyčného přivolat

Prostě tam stála

plně soustředěna

 

Již chystal se odejít

když donesl se jeho uším ten náhlý vzlyk

Spěšně ohlédl se za sebe

a zpozoroval vskutku nevídané

 

Onen nemocný

co až doposud bezvládně ležel na pelesti

měl se náhle čile k světu

 

Ba co více

poznával tu osobu!

 

Svojí dcerou ji nazýval

a ta svorně přikývla

když opakovaně její jméno z úst otcových zaznělo

zcela správně vysloveno

 

Váhal s odchodem

když ono spatřil

za zázrak vše považoval

sám jeden chtěl zažít

 

Přistoupil tedy k té

co měla ho na svědomí

v čem spočívá, ptal se

dychtivě prahl po odpovědi

 

Ničehož prý na tom není

pravila k němu

polibek z lásky či přátelství darovat stačí

v tom tkví celé tajemství úspěchu

 

Tak prostinké se to zdálo

a přeci jen těžké navenek bylo

to když onen polibek

vyšel zcela naprázdno

 

Pouhá smrt tak matku a syna dělila ode dne

kdy oba sejdou se na konečné

Proč dané však ale neuspíšit

když v pozemském životě nelze navázati kontakt s osobou

jež je vám na světě z celého srdce nejmilejší?

 

Rozhodla se tedy vyhovět tomu přání

kdy dotkla se místa niterního

a srdce náhle přestalo bít

plně umrtveno

 

Někdy není snadné rozhodnout

kam budou ubírat se další kroky

toho, jenž nedokázal zapomenout

na pozemské nelítostné křivdy

 

Syn však již nemusel si zoufat

vždyť právě se se svojí matkou shledal!

Zesnuli spolu a přeci naživu byli

tam na druhém posmrtném břehu

na němž se ruku v ruce oba ladně nesli

 

To otec v doprovodu dcery

na opačnou stranu mezitím přešel

připraven znovu po jejím boku žít

a mít v úctě pozemský svět

jenž opět stát se měl jeho domovem

po mnoha v kómatu promarněných letech

 

Tenká hranice mezi životem a smrtí tak překročena byla

kdy vyvolení jedinci měli možnost volby, práva veta

 

Kéž je ono dobré pouze čeká

na cestě, po níž rozhodli se dobrovolně vydat

I nadále naplněni láskou a přátelstvím

jež učiní je plně šťastnými…

 

Navěky!

Tom Patrick se představuje:

Vlastním jménem Václav Hrdý. Celý život žije v Poděbradech, které jen nerad opouští. Zprvu se věnoval hudbě, uhranul mu syntetizátorový pop 80. let, zvláště žánr Italo Disco, jehož je zapáleným znalcem.
Příspěvek byl publikován v rubrice Martin Jabkenič (sbírka básní). Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *