Ucelený příběh (kniha s názvem: Jádro jakosti Martina Jabkeniče)
ČÁST 3
Výhradně to zásadní z pevropské historie: z Ráje do Pekel a nazpět – Pevropa (21) – Den, jenž změní všechno (27)
Pevropa, na rozdíl od Evropy, měla, od svého historického vzniku, veškeré předpoklady stát se vzorem pro okolní světy coby kontinent naplněný všeobecně platným mírem pro všechny zúčastněné (21). Klid a harmonii jí zajišťoval zákonný patron pro vše živé, takzvaná Rajka. Ta nad vším bděla a s pomocí osazenstva pevropského kontinentu dbala na to, aby se dobra, lásky a porozumění dostalo opravdu každému (22). Ovšem, jak už to tak bývá, nacházelo se tam i zlo, zpočátku dobře skryté a čekající na příležitost. To představovala takzvaná Demolka. Ta sice byla z Pevropy vyhnána do okolních světů a tak v ní přestala škodit, právě mimo ni však započala svoji tyranskou nadvládu v přivlastňování si lidského štěstí. Sice se vše obrátilo proti Demolce samotné, kdy svým neuváženým zbrklým chováním dostála proměny, obdobně jako Rajka se začala přiklánět k dobru, čímž jí byla udělena milost a mohla se tak vrátit zpět do své pevropské domoviny (23), cosi z ní zlého však jako by na Zemi přeci jen zůstalo. A netýkalo se to pouze Evropy jako takové, zmínky o zlu a zášti z něj vyvěrající jsou známy již z dob staré Číny (24). Lidská povaha – a nejen ta – jako by postupně byla stále více narušována, bohužel nevyjímaje pevropský kontinent jako takový. Důkazem budiž příběh mladíka, jenž svým přístupem namyšleného arogantního pokrytce doslova podkopal tamní pohádkový folklór, na němž by se tak akorát prospěchářsky pouze obohatil, kdyby na to přišlo. Mladík pak sice přistoupí na uchování jeho původní celistvosti, činí tak však ale pod nátlakem okolí (25). Když je však dotyčný o něco později usvědčen z úkladné vraždy třinácti lidí, vše je zcela jinak. Mladíkův osud je sice nadobro zpečetěn, to poté, co si pro něj přijde samotná vyslankyně z pekel, na níž původně svalil vinu (26), svým chladnokrevným činem ale zavdal dostatečný impulz k tomu, aby pro Pevropu jako takovou nastaly skutečné těžké časy. Jistá naděj na záchranu tu ale stále žije. A kdo jiný by se o to měl přičinit nežli opět ona pověstná magie. Do příběhu se tak navrací soška Malého budhy a s ním i oba dva zamilované páry v podobě Damiána a Lenky a Martina Červeníka a Lady Jesenické, jak se dívka z rodu jmenuje. Ony shodné počáteční iniciály L však symbolizují mnohem více. Lenka a Lada jsou sestry a právě díky sošce to obě dívčiny zjistí, to poté, co Lenku s jejím přítelem zavede právě na pevropský ostrov Gertan. Damián a Martin zase každý za sebe reprezentují jeden z kontinentů – první jmenovaný onen evropský (i když sice původně pochází z africké Angoly, tak již delší dobu pobývá právě v Evropě) a druhý zase onen pevropský. A právě upřímná láska, jež z této čtveřice utvořila dva páry snů, se stává pomyslnou vstupní branou do nových časů naplněné mírem a štěstím. Zároveň dané slouží jako ideální příležitost pro urovnání sporů mezi ostatními personami z tohoto našeho příběhu. Vše vrcholí na svatbě, kde Lenka s Damiánem a Martin s Ladou vstoupí do manželského svazku (jemuž předcházelo opětovné odpuštění obou dívek vůči své biologické rodině za to, že jak Helena tak i Lenka byly z jejich strany dány do náhradních pěstounských rodin a to z důvodů existenciálních). Nyní je vše ale napraveno, neboť Jesenický rod je zase pospolu. A s přispěním Malého budhy tomu tak bude již napořád, kdy jmenovaní – pouze v harmonii a lásce – budou dále procházet svým pozemským životem jakožto tím následným posmrtným. A nebudou jedinými (27).