Jeho doménou stal se klavír
k němuž tíhl již od raného dětství
coby nadějný to virtuóz
.
Již od svých pěti let měl tedy ve všem jasno:
v koncertních síních bude mu jednou
aplaudovat ve stoje obecenstvo!
A jeho jméno poté nahlas vysloví i ti
kdož s klavírní tvorbou doposud neměli žádného dočinění
.
Tak nadaný klavírista pilně na sobě pracoval
kdy nejprve pro své známé
a pak i pro druhé v kavárnách hrával
.
Jenže, co nestalo se, přišla válka!
A ta mladému hudebníkovi veškeré ideály náhle vzala!
.
Mladík sice dál u klavíru vysedával
leč nebyla to žádná velká sláva
.
Vždyť co by také jeden očekával
od nevypočitatelných okupantů
jenž bezmezně uctívali svého vůdce – diktátora!
.
V dané zemi tak nastaly kruté časy
kdy sužovaly ji existenciální nejistoty
což ostatně nejednou i náš klavírista sám na sobě pocítil
to když klavír prašnou cestou byl nucen vláčet do další putyky
.
A tu se to stalo!
.
Mladík zanechal vláčení svého těžkého břemena
a zaposlouchal se do podmanivého hlasu
jehož zpěvné partitury snad ani nemohly pocházet
z tohoto pozemského světa
.
Tak schod za schodem
zdolával mladý klavírista obstojně
až v domě na správné dveře konečně natrefil
a ty pak dokořán otevřel
.
Následně kvapně vstoupil dovnitř
a pohledem střetl se se zpěvnou bohyní!
.
Než však vůbec došlo ke vzájemnému jmennému představení
obě persony vylekal hřmotný lomoz vycházející přímo zvenčí!
Lomoz způsobený těžkým tankem!
Právě ten mladíkův klavír právě doslova drtil na změť nefunkčních třísek
a to svým smrtícím pojízdným pásem!
.
Dotyčný si v té chvíli uvědomil
když vše sledoval z bytu té slečny
že její andělský hlas
zachránil mu právě život toliko cenný
a zároveň s tím že zanikla jeho živnost počestná
sen celoživotní
.
Co si jen počne nyní?
.
Dotyčná mladíkovi však do duše ihned začíná promlouvat
že i ona má hudbu tuze ráda
a nikdy by se jí zcela úplně nezřekla
leč situace je nyní závažná
.
V těchto nelehkých časech válečných
člověk musí mít připraven plán záložní
jenž by jeho bolavou duši
alespoň částečně zhojil
.
Mladík bere si ta slova slečny ihned k srdci
a rovněž s vděkem přijímá její nabídku
a sice že u ní dočasně může pobýt
než se situace ve městě alespoň částečně zklidní
.
Společně oba chodili vypomáhat do nemocnice Blahoslavených sester
kde dojímaly je příběhy věru rozmanité
Příběhy z řad tamních vojáků či pouhých civilistů
jež sem rovněž zavedly cesty nevyzpytatelného osudu
.
Sám osud tomu rovněž chtěl
že potkali se nadějný klavírista a talentovaná to pěvkyně
.
Právě ona společná záslužná práce
čím dál více sbližovala je
i když to mnohdy, pravda, nebylo jednoduché
a to pro lidské utrpení – více či méně závažné
.
Postupně však jako by se ale blížil konec
té nelidské války kruté
kdy daného diktátora náhle zmohla nemoc zlá
a dotyčný, sám jen pouhý člověk, jí pozvolna začal podléhat
.
V den jeho skonu pak
dorazila do okupované země osvobozenecká vojska
aby ta definitivně zúčtovala s těmi
jež si nárokovali to, co dle úmluv nenáleželo jim
.
Sami okupanti takový nápor nečekali
a coby naprosto bezradní
(nemaje svého hlavního vůdce)
nakonec po pár dnech raději kapitulovali
.
Mnozí z nich na útěk se dali
prchajíc před soudními tribunály
jež řádný proces hodlaly vésti
kdy na jeho konci pak pro odsouzené
měly padnout odpovídající spravedlivé tresty
.
A tak zatímco někdejší přívrženci diktátorského režimu
čekali na daný zlomový verdikt
lidé z osvobozené země
mohli se konečně radovat
ze znovunabyté kýžené svobody
.
Mezi nimi samozřejmě nechyběli onen klavírista, ona pěvkyně
společně oslavující mír za přispění hudby líbivé
kdy podmanivé tóny klavíru v kontrastu s líbezným to hláskem
ještě více umocnily dané okamžiky plné úsměvů
v nejedné tamní kavárně
.
A pak, časem, to již nebyla jen skromná prostranství
kde pár pořádal svá veřejná vystoupení
Rovněž velké sály předních hudebních světových scén
žádaly si tyto dva mimořádné talenty ojedinělé!
.
Mladíkovi se tak splnilo jeho přání z dětství
být úspěšný právě na poli hudebním
stejně tak jako mladé slečně
jež toužila po velké rodině
.
Oba dva, již šťastně ženatí
sami vychovávali pět svých vlastních dětí
jež odmalička ve stopách svých rodičů hodlaly jít
a obdobně hudbou jednou se živit
.
Co na tom, že kdysi byla jiná doba
kdy válka vysněným ideálům nepřála?
Nyní však již hodnou dobu panoval v zemi mír
a pomyslné dveře tak otevřeny byly
nejen za hranice rodné Evropy
.
Co přát si víc?
.
Snad jen šance ve správnou chvíli se chopit
a pak již za svým vytyčeným cílem dravě si jít
.
Toť moudrá rada opakovaně vyslovená
z úst onoho klavíristy, oné pěvkyně
Páru, jenž na život nikdy nezanevřel
a ruku v ruce, bok po boku
byl odhodlán jím i nadále statečně procházet
Na obrázku jest zachycen onen klavírista