V jednom z Maribských přístavů kotví loď
jejíž osazenstvo má v dohledném plánu
plavit se po širém moři
a především oslavovat a bavit se zcela nezávazně
.
Tvrdý alkohol tak začíná téct proudem
poté, co na loď naskočí poslední pasažér
a kormidelník záhy nato udá náhodný směr
přičemž i on zavdá si z lahve whisky vrchovatě
.
Daná zábava je tak v plném proudu
a dle toho také náležitě projevuje se chování palubních hostů
jejichž bujaré veselí
stupňuje u nich mimo jiné i značnou agresi
.
Ta projeví se hnedle záhy
to když jeden v opilosti do toho druhého prudce vrazí
načež ten si to rozhodně nenechá líbit
a stejnou měrou svému sokovi vše následně oplatí
.
Nakonec však banda zpitých nevychovanců
přeci jen natrefí na snadnou oběť
na níž bez rozmyslu může testovat
svoji krutou zábavu
.
Kdy stává se jí nebohá němá tvář!
Psík s příznačnou rasou kokršpaněla!
.
Tak rána stíhá ránu!
Není opomenut ani kopanec!
.
Psík brání se tomu neúnosnému surovému nátlaku
bolestí skuhrá
.
Leč má to marné!
.
Kokršpaněl posléze opětovně zaskučí
to když flaškou po něm kdosi nekontrolovatelně mrští
a tím mu nemilé zranění způsobí
.
Nejprve na hlavě!
A při opakovaném nevybíravém chování
následně na přední pacce!
.
Psíkův osud je pár minut nato zpečetěn!
To když v zuboženém stavu vhozen jest
do vln nevyzpytatelného moře
.
Ba co víc!
To co nevidět má prověřit bouře sílící!
.
Ano – vmžiku je tu!
Hrozivá!
Nemilosrdná!
V divokých výbuších hněvu nepoddajná!
.
A psík tak i nadále skučí!
.
Svou mysl nyní upíná k jedinému
a sice že divoké vlny možná vtáhnou ho co nevidět
do svých lačných chřtánů!
.
Snad menší štěstí v neštěstí kokršpaněl měl
kdy odkudsi po rozbouřeném moři
náhle připlulo několik necek
a on tak z posledních sil
vyškrábal se na jednu z nich
své zubožené vysílené tělíčko takřka necítíc
.
Avšak ani zdaleka kokršpaněl neměl ještě vyhráno!
Bouře dál bičovala vše
co do cesty jí přišlo!
.
Jak vše nakonec dopadlo?
.
Vezměme to pěkně popořádku
.
Bouře ustala až k ránu
kdy na jednom ze vzdálených ostrovů
vyvrhla svoji částečnou zkázu
.
A to i s nebohým psíkem!
.
Na první pohled skutečně vypadal
že je mrtev!
.
Opravdu však jen na ten pohled první!
Neboť k životu pozvolna přicházela ona němá tvář
to když slunce oslnilo ji paprskem vřelým
a ta očkem zamrkala
.
Jednalo se snad o pravý psí ráj?
Napadlo v té chvíli kokršpaněla
.
Pravda bohužel byla daleko krutější!
A němá tvář si vše okamžitě uvědomila
poté co plně procitla
a namáhavě pohlédla směrem k moři
.
V nových nesnázích tak ocitl se psík
jenž byl celý prokřehlý a především hladový!
A tak s vděkem alespoň uvítal
příděl potravy v podobě ryby
jíž moře vyvrhlo na pláž
.
Kokršpaněl si velmi dobře uvědomoval
(i přesto že to byla pouhá němá tvář)
že bez cizí pomoci sotva na ostrově přežije
.
A tak, když se trochu zmátořil po snídani nevalné
vydal se hledat zárodky případné civilizace
i když právě s ní ne vždy dobré zkušenosti
ve svém životě zrovna měl
.
Namísto ní psík však na rozmanité překážky narážel!
A to v podobě zažitých zákonitostí
pro něj doposud neznámé přírodní džungle!
.
Tu nešťastně škobrtl o větev!
Tu zas málem do bažiny zahučel!
.
Ovšem asi největší strach kokršpaněl zažil ve chvíli
kdy spatřil jak dva místní pomyslní predátoři
spolu o místo na tomto pozemském světě soupeří!
.
Zatímco aligátor v daném souboji obstál
a anakonda chutnou kořistí se pro něj stala
kokršpaněl musel se tentokrát spokojit pouze s jedním mrtvým ptáčkem
na něhož natrefil cestou
.
Poté, co zklamán a vysílen opouštěl džungli nehostinnou
.
S vyhledáváním případného noclehu
se psík zbytečně nenamáhal
neboť únava jej naráz celého zmohla
.
Ranní probuzení stalo se pro němou tvář
(poté, co ta plně opět procitla)
do jisté míry znovu překvapivé
neboť byla zachumlaná v teplé dece
.
A co na tom bylo ještě zajímavé
že kdosi vedle ní dokonce položil misku
Misku s pitím a jídlem!
.
Že by přeci jen dostala se do rukou oné spásné lidské civilizace?
.
Bylo tomu opravdu tak
jen s tím rozdílem
že pouze jeden jediný člověk ji zastupoval
.
On sám, podobně jako psík, stal se nechtěným trosečníkem
jak následně vypověděl ve svém příběhu dojemném
Předtím však němé tváři popřál dobré jitro
nabádajíc ji, ať zavdá si z misek chutné sousto
.
A tak kokršpaněl ve svém nuzném psím životě konečně poznal
přívětivou lidskou tvář
jež soucítila s ním
tím že poskytla mu tolik potřebný dočasný azyl
.
Psík sám s vděkem snažil se
svému zachránci šlechetné gesto hnedle oplácet
tím že pomáhal mu se sbíráním větví na oheň
na němž měl být připraven polední oběd
.
Po zbytek dne pak onen zachránce – trosečník
měl dostatek práce se zprovozněním
svého dopravního letadla
jehož porucha ho život málem stála
.
Po tři následné dny
po hodinách úmorné dřiny
letoun byl konečně letu schopný
a trosečník a psík tak mohli ostrov nadobro opustit
.
Přálo jim, po vlně nezdarů, konečně ono kýžené štěstí?
.
Budiž vám odpovědí toto následující:
.
Zatímco někdejší osazenstvo lodi
do jednoho utonulo v rozbouřeném moři
psíkovi a jeho ochránci bylo naopak umožněno žíti dále
a setkat se s těmi, jenž očekávali je netrpělivě
na padesát kilometrů vzdálené to pevnině
.
Co říct k tomu samotným závěrem?
.
Za sebe přeji oběma toto jediné:
Kéž jen to ryze pozitivní a pěkné
provází je od nynějška v jejich pozemských životech
.
Tolik moje maličkost, moje já
ctitel lidí s dobrým srdcem, milovník všech zvířat