Savannah se toho rána probudila a zářila štěstím. Připadala si jako ten nejšťastnější člověk na světě, slovy by se to u této pohledné dánské sedmnáctileté rusovlásky prý jen stěží dalo popsat. A pokud vám navíc do postele ještě vpadne ten, který nikdy nezkazí žádnou zábavu a dokáže vás učinit ještě více šťastnějším než momentálně jste, o to přívětivější vstávání pak bývá.
Savannah toho nedělního rána rozhodně žádnou špatnou náladou neoplývala. Ba právě naopak, dle svých vlastních slov se cítila nadmíru megahappy!
„Pojď, Handy, dnes spolu prožijeme jeden velký báječný den!“
A Savannah byla rázem na nohou. Snad ještě nikdy se nevěnovala ranní hygieně s takovým pozitivním zápalem: dováděla ve vaně, zpívala vše možné a poskakovala při tom jako šílená, zatímco její retrívr zvaný Handy se bavil tím, že přejížděl sprchovou plentou sem a tam, takže rázem se celá koupelna změnila k nepoznání.
„Promiňte Bety, když ale já mám dnes takovou radost, že bych s ní nejraději objala celý tenhle svět.“ Takto Savannah následně promlouvala ke služebné, když ta se šla pídit po tom, co se to z koupelny „ozývá za tak pozitivní náladu“.
„Nedělejte si s tím těžkou hlavu, slečinko, já to hnedka všechno poklidím,“ odvětila sladce Bety. Když pak Savannah odcházela z koupelny, slyšela, jak i Bety si začíná cosi pobroukávat.
I při snídani panovalo všeobecné veselí. Celá rodina se sešla v plném počtu dole v jídelně u stolu a hodovala, co hrdlo ráčilo, zatímco úsměvy se hýřilo na všechny strany. To vše díky Savannah!
Panovalo nesmírně překrásné ráno: slunko svítilo a zdejší ptactvo, slovy Savannah, prozpěvovalo snad ty nejkrásnější písně, jaké od nich kdy tato rusovláska měla možnost slýchávat. Jako by této pohledné sedmnáctileté Dánce bylo vzkazováno: i ty se přidej k tomu našemu venkovnímu čarokrásnu a staň se jednou z hlavních hvězd tohoto nedělního zářivého dne.
Takovou nabídku Savannah rozhodně nemohla odmítnout! Však také – kdo by se k něčemu podobnému uchyloval? Snad jen nějaký blázen! Jenže Savannah se rozhodně za žádného blázna nepovažovala, ona jen překypovala štěstím!! Jinými slovy řečeno: Savannah se prostě cítila naprosto báječně a měla potřebu to „báječno“ předávat i ostatním!!!
A to se jí dařilo vrchovatě!!!! Tou královskou porcí smíchu se vzápětí nakazili všichni, kdo s ní dole v jídelně u stolu byli přítomni. Kdyby se tedy nějaký magazín rozhodl pořádat soutěž o „nejkrásnější úsměvy a orkány smíchu“, nemusel by dlouho hledat.
Leč Savannah to čím dál tím více táhlo právě tam, kam jí ponoukalo vydat se ono ptactvo: slovy Savannah konkrétně za sluncem a vlnami, kde skvěle započatý „príma den“ mohl nerušeně pokračovat!
A tak se i stalo!! Jako na zavolanou zařinčel zvonek a následně do domu po vyzvání vstoupil pro Savannah ten nejkrásnější princ na světě. Jinými slovy její přítel Mika! Avšak tento pohledný mladík nevstoupil sám, společně s ním do jednoho kodaňského domu zavítala i omamná vůně růží, které Savannah tolik zbožňovala. A ten následný nádherný dlouhý polibek? Ten jen dokládal, jak se dva mladí lidé navzájem mají rádi!
Ihned se tedy nabízela otázka: záviděla tu nehynoucí lásku Savannah její o něco starší sestra Dannah? Odpověď zněla: Nikoliv! Právě naopak!! Dannah to inspirovalo a i ona ihned zavolala svému příteli a požádala jej o schůzku!!! Tak magickou moc onoho nedělního rána měla dívka jménem Savannah!!!!
A pak už Savannah společně se svým přítelem a Handym vyběhli do toho prosluněného rána a než stačili dospět k Mikovu autu, stačila pohledná rusovláska kolemjdoucím rozdat na dobrých třináct úsměvů. A tak se po růžích provoněné sluneční ráno Savannah ještě o něco více prozářilo, stejně jako kolemjdoucím, jímž byly dané úsměvy věnovány, neboť ti je ihned svorně bez jakékoliv zášti přijali za své vlastní.
A pak již následovala jízda Mikovým nablýskaným Volvem. Jak jinak pro Savannah, cesta na pláž se obešla bez sebemenších komplikací. Jako by právě Savannah ovládala ta nejmagičtější kouzla! Považte sami, jí ani jejího Mika a Handyho nezastihla žádná vážná dopravní nehoda!! A pokud snad na nějaké z křižovatek byli přinuceni zastavit, tak výhradně z důvodů rozmaru světelné signalizace.
To už tak zkrátka bývá, leč v přítomnosti Savannah jako by něco takovéhoto mělo svůj právoplatný opodstatněný význam!
Savannah dokázala pohotově využít i této nepatrné chvilky a to tak, že svého miláčka Miku začala něžně líbat – nejprve na tvář, následně pak i na rty!! A jak inspirativní se toto pro druhé okamžitě stalo!!! Vskutku nevídané!!!! Savannah okamžitě v onom „hrdličkování“ napodobilo osazenstvo ostatních vozů, načež věk přitom nesehrával žádnou podstatnou roli!!!!! Tak velkou mocí oplývala dívka jménem Savannah!!!!!!
A když následně světelná signalizace dovolila, mohlo se v krasojízdě na vytouženou pláž pokračovat směle dále. A Savannah vše přišlo zase tak nevyslovitelně krásné: okolní příroda, její přítel Mika po boku, její druhý nerozlučný přítel, zlatý retrívr Handy…
A zanedlouho už se na obzoru objevila ona slibovaná pláž! Tu na celé dopoledne měli Savannah a Mika jen a jen pro sebe!!
„Miluji tě!!!“
„A já zase miluji tebe!!!!“
Savannah a Mika se na pláži milovali, následně s Handym dováděli ve vlnách, poté se spolu zase milovali… vše oplývalo jedním velkým kouzlem a zdálo se být tak nekonečně krásné!!!!!
A odpoledne patřilo přátelům a ti na pláž dorazili v hojném počtu. Tak si to totiž Savannah přála a tudíž ji potěšilo, že nikdo „z pozvaných“ nechyběl. Hrály se různé hry a na samotný závěr Hannah uspořádala jednu velkou taneční „beach party“. Jak báječný nápad! Všechny, které Savannah tolik zbožňovala, jí dělali tu nejlepší možnou společnost!! Jedním slovem řečené: OH YEAH!!!
A jedna pravá „town party“ pak pokračovala ve večerních hodinách i v jednom z klubů v Kodani. Kdo se stal její hlavní hvězdou? Opět nebylo těžké to uhodnout. No přeci…
„Savannah!“
„Savannah!!“
„SAVANNAH!!!“
Ano, Savannah opět dostála své nezkrotné veselé povaze a nakažlivým optimismem pomohla z chmur a nesnází nejednomu nešťastníkovi, co se již obával, že nezažije svůj „príma den“.
…..
….
…
..
.
Ale copak se to najednou děje? Stupnice náležící úsměvům a dobré náladě začíná u Savannah podezřele klesat, až končí na onom kritickém bodu!
Ale ano, je tomu skutečně tak!! Savannah totiž ihned poté, co o něco později v půlnočním hodinách doráží do svého rodného domu, pospíchá do svého pokoje, kde se zamyká a tam se celá pobledlá snáší na postel a v plačkách na ní začíná bušit do polštářů!!!
Co ji k tomu však vede? Proč takto náhle jedná?? Ublížil ji snad někdo???
????�
Předtím totiž vůbec nic nenasvědčovalo tomu, že by se ze zcela šťastné dívky znenadání měla stát ta úplně nejsmutnější na celém světě. A proto se tě, Savannah, ptám: proč se náhle považuješ za tu nejnešťastnější na světě? Co tě trápí?? Povíš mi o svých útrapách, abych ti z nich pomohl, jako tys činila pro druhé??? Haló, Savannah, vnímáš můj hlas????
?????
Bohužel se mi od této pohledné dívky nedostává žádné odpovědi. A tak raději předčasně opouštím Dánsko, jeho hlavní město Kodaň a s ním i jednu pohlednou sedmnáctiletou rusovlásku.
PUSS!