Těžký životní úděl jedné němé tváře
V jednom z Maribských přístavů
kotví loď, jejíž osazenstvo má v dohledném plánu
po moři širém plavit se
a především oslavovat a bavit se zcela nezávazně
Tvrdý alkohol tak začíná téci proudem
poté co na loď naskočí poslední pasažér
a kormidelník záhy nato udá náhodný směr
přičemž i on zavdá si z lahve whisky vrchovatě
Daná zábava je tak v plném proudu
a dle toho také náležitě projevuje se chování palubních hostů
jejichž bujaré veselí
stupňuje u nich mimo jiné i značnou agresi
Ta projeví se hnedle záhy
to když jeden v opilosti do toho druhého prudce vrazí
načež ten si to rozhodně nenechá líbit
a stejnou měrou svému sokovi vše následně oplácí
Nakonec však banda zpitých nevychovanců
přeci jen natrefí na snadnou oběť
na níž bez rozmyslu může testovati svoji krutou zábavu
Kdy stává se jí nebohá němá tvář!
Psík s příznačnou rasou kokršpaněla!
Tak rána stíhá ránu!
Není opomenut ani kopanec!
Psík brání se tomu neúnosnému surovému nátlaku
bolestí naříká
leč má to ale marné!
Kokršpaněl posléze opětovně zaskučí
to když flaškou po něm kdosi nekontrolovatelně mrští
a tím mu nemilé zranění způsobí
nejprve na hlavě
a při opakovaném nevybíravém chování
následně na pacce přední
Psíkův osud je pár minut nato zpečetěn
to když v zuboženém stavu vhozen jest
do vln nevyzpytatelného moře
Ba co víc!
To co nevidět má prověřit bouře čím dál více sílící!
Ano – v mžiku je tu!
Hrozivá, nemilosrdná!
V divokých výbuších hněvu nepoddajná!
A psík tak i nadále skučí
o vlastní život se tuze strachujíc!
Svou mysl nyní upíná k tomu jedinému
a sice že divoké vlny vtáhnou ho možná co nevidět
do svých lačných chřtánů!
Snad menší štěstí v neštěstí kokršpaněl měl
kdy odkudsi po rozbouřeném moři
náhle připlulo několik necek
a on tak z posledních sil
vyškrábal se na jednu z nich
své zubožené vysílené tělíčko takřka necítíc
Avšak ani zdaleka kokršpaněl neměl ještě vyhráno
neboť bouře dál bičovala vše
co do cesty jí přišlo!
Jak vše nakonec dopadlo?
Vezměme to pěkně popořádku
Bouře ustala až k ránu
kdy na jednom ze vzdálených ostrovů
vyvrhla svoji částečnou zkázu
A to i s nebohým psíkem
jenž na první pohled vypadal
že jest zcela mrtev
Opravdu však jen na onen pohled první!
Neboť k životu pozvolna přicházela ona němá tvář
to když slunce oslnilo ji paprskem vřelým
a ona očkem zamrkala
Jednalo se snad o pravý psí ráj?
Napadlo v té chvíli kokršpaněla
Pravda bohužel byla daleko krutější!
A němá tvář si vše okamžitě uvědomila
poté co plně procitla
své zraky upínajíc směrem k moři
V nových nesnázích tak ocitl se psík
jenž byl celý prokřehlý a především hladový!
A tak s vděkem alespoň uvítal
příděl potravy v podobě ryby
jíž moře vyvrhlo na pláž
Kokršpaněl si velmi dobře uvědomoval
i přesto že to byla pouhá němá tvář
že bez cizí pomoci sotva zde na ostrově přežije
A tak, když se trochu zmátořil po snídani nevalné
rozhodl se vydat hledat zárodky případné lidské civilizace
i když právě s ní ne vždy dobré zkušenosti
ve svém životě zrovna měl
Namísto ní psík však na rozmanité překážky narážel!
A to v podobě zažitých zákonitostí pro něj doposud neznámé přírodní džungle!
Tu nešťastně škobrtl o větev!
Tu zase málem do bažiny zahučel!
Ovšem asi největší strach kokršpaněl zažil ve chvíli
kdy spatřil jak dva místní pomyslní predátoři
spolu o místo na tomto pozemském světě soupeří!
Zatímco aligátor v daném souboji obstál
a anakonda chutnou kořistí se pro něj stala
onen kokršpaněl musel protentokráte spokojit se s mrtvým ptáčkem
na něhož natrefil cestou
poté co zklamán a vysílen opouštěl džungli nehostinnou
S vyhledáváním případného noclehu
se psík zbytečně nenamáhal
neboť únava jej naráz celého zmohla
a on tak zalehl tam
kde padl zcela vyčerpán
Ranní probuzení stalo se pro němou tvář
poté co ta plně opět procitla
do jisté míry znovu překvapivé
neboť protentokráte ocitla se zachumlaná v teplé dece
A co na tom bylo ještě zajímavé
že kdosi vedle ní dokonce položil misku s pitím a jídlem!
Že by přeci jen dostala se do rukou oné spásné lidské civilizace?
Bylo tomu opravdu tak
jen s tím rozdílem
že pouze jeden jediný člověk ji zastupoval
On sám, podobně jako psík, stal se nechtěným trosečníkem
jak následně vypověděl ve svém příběhu dojemném
poté co němé tváři popřál dobré jitro
nabádaje ji, ať zavdá si z misek chutné sousto
A tak kokršpaněl ve svém nuzném psím životě konečně poznal
přívětivou lidskou tvář
jež soucítila s ním
tím že poskytla mu tolik potřebný dočasný azyl
Psík sám s vděkem snažil se
svému zachránci šlechetné gesto hnedle oplácet
tím že pomáhal mu se sbíráním větví na oheň
na němž měl být připraven polední oběd
Po zbytek dne pak onen zachránce – trosečník
měl dostatek práce se zprovozněním
svého dopravního letadla
jehož porucha ho život málem stála
Po tři následné dny
po hodinách úmorné dřiny
letoun byl konečně letu schopný
a trosečník a psík tak mohli ostrov nadobro opustit
Přálo jim, po vlně nezdarů, konečně ono kýžené štěstí?
Budiž vám odpovědí toto následující
Zatímco někdejší osazenstvo lodi
utonulo do jednoho v rozbouřeném moři
psíkovi a jeho ochránci bylo naopak umožněno žíti dále
a setkat se s těmi, jenž očekávali je netrpělivě
na padesát kilometrů vzdálené to pevnině
Co říci k tomu samotným závěrem?
Za sebe přeji oběma toto jediné:
kéž jen to ryze pozitivní a pěkné
provází je od nynějška v jejich pozemských životech
Tolik moje maličkost, mé já
ctitel lidí s dobrým srdcem, milovník všech zvířat