Mladík Jan a bytost z jiného světa
V pohádkové říši
tam kde rozprostírají se četná jezera
nad nimiž táhnou se nekonečné hory a pohoří
nachází se země nedotčená, kouzelná
kde nikdo z tamních obyvatel nestrádá, neživoří
Jest to domov skřítků, elfů, víl
a jiných fantastických bytostí
jež navzájem respektují se
a po staletí tu žijí pospolu v míru, neznaje rozepře
Právě zde již po nějaký ten čas
pobývá velice pohledná Apolenka
víla nesmírně to moudrá
světem, mimo ten svůj pohádkový domovský, doposud nedotčena
To se však co nevidět mělo změnit
poté co naopak z onoho pozemského světa lidí
zavítal do toho snového mladík jménem Jan
jenž zde útočiště spásné naléhavě hledal
Pronásledován svými věřiteli
zahnán do kouta přečetl nahlas kouzelnou formuli
a naráz ocitl se ve zcela jiné zemi
V zemi plné neskutečných výjevů
jenž obyčejnému smrtelníkovi jinak nejdou na rozum!
Janovi pak o něco déle trvalo
než sžil se s onou novou realitou
než překonal počáteční obavy
z daného pro něj neznámého prostředí
Mladík jím opatrně začal procházet
a téměř na každém kroku byl nucen něčemu podivovat se
Tu spatřil bludičku, posléze zase skřítku
a než nadál se, těsně kolem něj prošla rodinka sedmi trpaslíků
Co však zejména upoutalo Janovu pozornost
byl překrásný nadpozemský zpěv
linoucí se z nedalekého jezírka
k němuž po dlouhé cestě znaven dospěl
Mladík spatřil vílu
jak tam na vodní hladině za nočního úplňku ladně tančí
s čímsi třpytivým kolem krku
co činilo ji ještě mnohem půvabnější
Onou vzácností byl tuze mocný věneček!
Utkaný z leknínů a kouzlem posvěcen!
Leč to nebylo vše!
Ten kdož vlastnil jej
měl pak neomezenou moc nad svým vlastním životem!
Alespoň tak to prorokovala píseň
jíž Apolenka prozpěvovala svým líbezným hláskem
Píseň jež Jana toliko omámila
že nevydržel se již déle skrývat
V ten moment utichl tuze líbezný zpěv!
A i Apolenka začala si Jana s očividným zájmem prohlížet!
Počáteční nedůvěru víly
ještě navýšilo mladíkovo nečekané následné doznání
jenž uniklo dotyčnému nedopatřením mezi řečí
to když se krásce začal dvořit
A sice že jest obyvatelem tuze vzdálené země
jíž nemůže znáti jak Apolenka tak nikdo další z její pohádkové říše
do níž ho zavedla vlastně pouhá náhoda
to když do úzkých se v té své pozemské nedopatřením dostal
Zvědavost v tu chvíli nad Apolenkou postupně vítězila
a Jan toho hnedle plně začal zneužívat!
To když záměrně vílu nabádal, aby ta osobně přesvědčila se
že ji o svém původu nelže
Stalo se to tak nečekaně náhle!
Než Apolenka nadála se
její kouzelný věneček svíraly mladíkovy chtivé ruce
a to v bláhovém domnění
že se štěstěna na jeho stranu přikloní
jak ona píseň víly pravila ve své přitažlivé harmonií
Daleko se však onen zloděj se svým lupem nedostal
neboť Apolenka vzburcovala celou pohádkovou říši
a ta okamžitě bila na poplach!
Kdy sjednotily se bytosti z jejích blízkých i vzdálených končin
jež záhy Jana dostihly
o věneček následně obraly
a jeho právoplatné majitelce posléze jej navrátily
Mladík tak již neměl na vybranou
a chtě nechtě musel jít ven s celou pravdou!
Pohovořit o tom, co vedlo ho k onomu závažnému prohřešku
z něhož se nyní řádně zpovídal u pohádkového soudu
jenž výjimečně svolán byl kvůli němu
Snad to byla pouhá náhoda
či jen něčí vypočítavý záměr
a přeci jen seběhlo se to naráz takto neočekávaně!
To když Jan při soudním líčení
sklopil náhle oči směrem k zemi
A co nevidí!
Rybka zlatá se tam na ní plácá
a o záchranu tuze cenného života prosí!
Prý když ji mladík do vody nazpět hodí
tři přání na oplátku mu mileráda zase ona vyplní!
Jak si rybka přála
tak se nakonec i stalo
a Jan opět navrch měl
nad celou říší pohádkovou
A jak že vše nakonec dopadlo?
Jen napovím vám
že celá pohádková říše zůstala nedotčena
a sám mladík se z ní
do té své domovské bez újmy šťastně dostal
Coby zámožný to magnát
jenž již nebyl vystavován nátlaku
ze strany oněch obávaných věřitelů