Tygr nechce být agresivní (6)

„Ke konci této páté povídky jsem již očekával, že si autor nechá místo pro happyend, ale v tom jsem se patrně spletl, že?“
„Ale kdepak, nespletl jste se, Tome, ten pomyslný šťastný konec v ní obsažen přeci byl. Cožpak jste přehlédl onen dovětek o tygrovi?“ oponuje Vladimír.
„I přesto se mi zdají všechny tyto vaše současné povídky příliš smutné, v jistých bodech až kruté,“ namítám. „Co to, že si najednou libujete ve válkách a sršících kulkách?“
„Zkrátka jsem se snažil vžít s lidským utrpením,“ zní Vladimírova odpověď.
„Nerozumím vám, copak v dnešní době každý první člověk končí s kulkou v hlavě?“
Prostě mi to najednou nedává jaksi smysl, neboť toho starého Vladimíra si výhradně pamatuji jako citlivého jedince, libujícího si v poetických příbězích plných něhy a porozumění.
„Bývávalo, Tome, dnešní doba si však bohužel žádá něco dosti odlišnějšího,“ mám najednou pocit, jako by mi v hlavě zazněla tato Vladimírem předem vyřčená formule.
A než si to stačím ověřit, otevírají se dveře a z nich na chodbu vychází zavalitý muž kolem šedesátky. A hned spustí: „Musíme jít, Vladimíre, lidé v redakci čekají.“
„Ach ano… ehm, promiňte, pane Horváte, toto je můj kamarád Tom.“
„Ach tak.“
Muž zbystří a hned si mě začíná pozorně prohlížet.
„Tom se taky pokouší tvořit, dokonce byl tak ochotný a nějaké mé starší povídky si ode mě vzal na pročtení,“ pokračoval Vladimír v představování mé maličkosti.
„Vážně? Opravdu?“
Zavalitý muž náhle nevypadal, že by měl zas tak moc naspěch, dokonce mi věnoval zadumaný pohled.
„To jsem tenkrát zrovna psal o Kryštofu Rodlovi, Magdaleně Šárklové a Amandě Rymesové,“ začal vzpomínat Vladimír.
„Ano, to byly velice zajímavé, poeticky laděné povídky,“ přitakávám souhlasně.
„Popravdě řečeno, za moc nestály.“
Překvapuje mě ten Horvátův povýšeně strojený tón. A také mě udivuje, že proti tomuto výroku Vladimír odmítá protestovat.
„No ale ani ty nejnovější,“ pokračuje dál nerušeně zavalitý muž, „ještě nejsou úplně hotové, že? Je třeba vypilovat děj, napětí a celkový spád. Tak pojďte, chlapče, čeká nás ještě spousta práce.“
A k mému dalšímu údivu Horvát Vladimíra jakoby přátelsky rukou obejme kolem krku, načež ten se i tomu odmítá bránit, a pak již oba kráčejí na opačný konec chodby, jako by léta letoucí byli těmi nejlepšími kamarády.
„Sbohem, Tome.“
„Sbohem,“ oplácím Vladimírovi a v duchu ho lituji, jak se teď ve svém chování asi přemáhá. Co k tomu ještě dodat: snad jen, že tygr by někdy chtěl být navenek agresivním, ale když odvaha chybí…

About Tom Patrick

Vlastním jménem Václav Hrdý. Celý život žije v Poděbradech, které jen nerad opouští. Zprvu se věnoval hudbě, uhranul mu syntetizátorový pop 80. let, zvláště žánr Italo Disco, jehož je zapáleným znalcem.
This entry was posted in Tygr nechce být agresivní. Bookmark the permalink.

One Response to Tygr nechce být agresivní (6)

  1. Tom Patrick says:

    Ano, správně tušíte, že jako v případě Emy Chardové u “Dialogů” se i tady u “Tygra” zjevil takzvaný průvodce – tedy Vladimír. Rozhodně se ale nejedná o toho s přídomkem Iljič Lenin či Remek. Tenhleten jinoch svou podobou spíše odpovídá Donu Armadinovi, co tu podával hlášku o řádících spamech, pročež mu za tento přínos děkujeme, neboť spamy jsou zrádné mršky. A pokud by vás tedy náhodou čistě zajímalo příjmení, pak věřte, že mi doposud není známo – Vladimír je zkrátka tajnůstkář, ale alespoň tady v šestce poodhalil story o tom, kterak je těžké zachovat si svoji důstojnou autoritu, když jdete s kůží na literární trh, a jak je pak někdy složité obhájit svůj konkrétní záměr vlastní tvůrčí činnosti. Možná škoda, že Tygr tentokrát nechtěl být agresivní, možná bychom se dočkali i překvapivého zvratu. Ale jedno je jisté, Horvát je fakt jedno velký mešuge… no snad mu tohle nikdo z mochňanů nevyžvaní, tak pokud na něj náhodou narazíte i vy, prosím vás o to samé. Děkuji.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *