Mathematikové v Čechách od založení university Pražské do r. 1620

Sepsal: J. Smolík; oddíl I.; Živa r. 1864

Před založením vysokého učení Pražského byly u nás sice školy farní a klášterní, avšak nebylo zde asi "studium particulare" (nynější gymnasium); alespoň dějepisec Kosma, o kterémž se ví, že r. 1074 navštěvoval školu při kostele sv. Víta, odebral se později do Luttichu, aby se gramatice a dialektice  naučil , z čehož se soudí, že by se tak bývalo nestalo, kdyby ono "studium" bylo u nás bývalo. Roku 1347 začal bratr Mikuláš, kněz řádu sv. Augustina a mistr theologie, první své theologické čtení.
R. 1348 položil Karel IV. českým stavům sněm, na kterémž tito k založení vysokého učení svolení své dali, načež Karel, vydav dne 7. dubna r. 1348 zakladací list obecného čili svobodného učení pod zlatou bullou královskou, jmenoval mimo uvedeného bratra Mikuláše ještě tři jiné mnichy rozličných řádů za professory theologie, zejmena bratra Alberta, mnicha řádu menších bratří, jenž četl v klášteře svatého Jakuba, mistra Štěpána, kancléře arcibiskupova, a jakéhosi doktora učení Bononského, kteříž dva poslední čtli právo církevní. Lékařství učil mistr Baltazar z Domažlic, a sedmero umění svobodných (totiž tak zvané trivium: gramatiku, rhetoriku, dialektiku, a quadrivium : mathematiku, geometrii, astronomii a musiku) přednášelo právě tolik mistrů ve školách při svém obydlí, jichž jmena však známa nejsou.
Ačkoliv se tedy neví, kdo hned na počátku mathematickým vědám vyučoval, zachoval se nicméně seznam užívaných tehdáž spisů mathematických, které zevrubněji probereme, jelikož svědčí o pokročilosti věd těchto oné doby vůbec, an předpokládati lze, že universita Pražská, nazvaná vůbec universitas magistrorum et studentium, nepostrádala ani co do obsahu kteréhokoliv předmětu ničehož, čehož najíti lze bylo téhož času i na universitě Pařížské (universitas magistrorum) neb Bononské (universitas scholarium). Mimo to nabývá známost tehdejších spisů učebních pro nás zvláštní zajímavosti tím, že z nich souditi lze na učenost tehdejších mistrů a profesorů universitních, jakož i na domácí vzdělanost vůbec.

I. Z arithmetiky se přednášel algorithmus č. arithmetica
II. Z geometrie přednášelo se šest knih Euklidových, tractatus de sphaera a sphaera theorica.
III. Z hvězdářství se přednášeli: almagest Ptolomeův, theoria planetarum, almanach, computus cyrometricalis a perspectiva communis.

Konečně vidí se mně býti záhodno, abych zvlášť mladšího čtenáře seznámil s některými názvy, na universitě Pražské jako i jinde užívanými a dále v práci této zhusta se objevujícími. Pro lepší přehled podávám je v abecedním pořádku:
Bakalář (franc. bachelier) nazýval se kandidát mistroství. Bakalářství byla první důstojnosť akademická, jíž bylo lze dostpupiti podrobením se přísným zkouškám, které se každého semestru určitého dne vespolek odbývaly, načež zkoušení dle zásluh jeden po druhém u přítomnosti děkana fakulty předvoláni bývali a každému z nich corona laurea baccifera od některého mistra udělena byla. Ve fakultě theologické říkalo se bakalářům cursores a později baccalaurei formati.
Collectores (pecuniarum) č. quaestores byli dva mistrové, vyvolení téhož dne co děkanové, aby vybírali peníze na universitě, upomínali dlužníky ve jménu university ap.. Těmto přidáni byli dva assessores, kteří prohlížejíce účty je skoumali.
Dispensator byl některý mistr k tomu zvolený, aby dle stávajícího zvyku rozděloval, uděloval, urovnával a vykazoval každému mistru, co má příštího semestru přednášeti.
Examinatores byli čtyři mistři, kteří za předsednictvím děkana na bakalářství neb mistroství zkoušeli.
Kolej nazýval se dům, ve kterém mistři i studující ve spolek bydleli; obyčejně se jmenovala dle svého zakladatele. Znamenitější koleje byly: kolej Karlova č. veliká (Karolín), k. krále Václava, k. Všech Svatých aneb Andělská, k. královny Hedviky, k. Rečkova, k. Loudova č. Apoštolská, k. národa Českého a k. Nazaret.
Každá kolej měla svého představeného, který se u prvních tří nazýval praepositus (probošt), u ostatních director, a volen byl dle stanov na dva neb tři roky, později každý semester; jen k. Rečkovu spravoval obyčejně děkan.
Licentiatus byl bakalář, kterému kancléř university dovolil, aby veřejně přednášel, jelikož však nebyl mistr, neměl podílu v poradách a jiných právech mistrů.
Mistr (magister) byl téměř tolik co doktor, jen že mistři nazývali se při fakultě theologické (magistri in sacra theologia, in sacra pagina) a při fakultě artistické (magistri in artibus), doktoři pak při fakultě právnické a lékařské. Za několik týdnů po dosažení hodnosti mistrovské mohl mistr na universitě přednášeti, avšak za úda fakulty či professora přijat byl dle pravidla teprv po pěti, dle zvyku po dvou letech, a říkali mu pak magister actu regens, lector nebo praesidens. Čtyři starší mistři byli přidáni děkanu své fakulty co rádcové (consultores) a pomocníci, jako zase všichni čtyři děkani byli k ruce rektorovi.
Rector mohl býti z počátku každý úd university, jen dle vynešení kancléře arcibiskupa Arnošta z Pardubic měl býti cleritus v širším smyslu, t.j. měl míti alespoň menší svěcení a nesměl býti ani ženatý ani mnich kterékoliv řehole. Musilo býti rektorovi alespoň 25 roků, musil býti muž ctnostného života, dobrých mravů a z poctivého lože.
Z uvedeného seznamu řádných knih patrno, že z arithmetiky přednášeny byly nejnutnější začátky, více času věnovalo se názornému vyučování v měřičství, a více než oboje pěstovalo se hvězdářství, kteréž v úzkém bylo spojení s hvězdoslovím ano i s lékařstvím, jelikož chtěli naši učenci nejen následovati příkladu velikých mužů tehdejšího věku vůbec, nýbrž za to měli, že tělesa nebeská rozličným spůsobem účinkují na tělo lidské, ano i že vůle i rozum lidský se řídí dle rozmanitého, vzájemného jich postavení. Za tou příčinou setkáme se dále s mnohými muži, kteří byli i mathematikové, i hvězdáři, i lékařové, a nezřídka, ve všech těchto oborech dobrého si získali jména.