Tycho Brahe

Tyge de Brahe

Ačkoliv důmyslný tento hvězdář pouze něco déle nežli dvě léta, poslední svého života, v naší milé vlasti strávil, zasluhuje nicméně místa v dílku tomto zvláště ze dvou důležitých příčin. Jednak dá se snadno mysliti, že měl Tycho nemalý vliv na současné hvězdáře Čech, zejmena na Tadeáše Hájka, Martina Bacháčka a Basila z Deutschenberka, je příkladem svým k pilnému pozorování těles nebeských pobádaje; jednak ale neposlední byl příčinou, že tyto a jiné, třeba jen na krátký čas, důmyslem svým připoutal k své soustavě, jíž oni nepochybně i v širších kruzích platnosti zjednávali. Ačkoliv soustava ta nedostihla ani z daleka jednoduché soustavy Koprníkovy (jak dále podávám), nicméně zajisto se míti může, že žádný hvězdář vůbec a současný hvězdář český zvláště, poznav ji dokonale, nikdy více se nevrátil k soustavě Ptolomeově, což toho času pro všeobecný pokrok ve hvězdářství nemalou bylo ovšem výhodou. Za tou příčinou chci v pojednání tomto zvláště zřetel bráti na jeho náhledy a spisy, zmiňuje se pouze stručně o jeho životě, vyjma některé události, jež se mu přihodily za jeho trvání v Praze.¹⁾
Tycho de Brahe narodil se dne 14. prosince r. 1546 na zámku Knutsdorpu v Dánsku ze staroslavného rodu. Nebylo mu ani 13 let, když poslán byl na vysoké školy do Kodaně, kdežto zatmění slunce sběhlé dne 21. srpna r. 1560 vzbudilo v něm touhu po poznání těles nebeských a jejich zákonů. R. 1562 odebral se na žádost strýce svého Jiřího de Brahe na universitu Lipskou, aby studoval práva, avšak Tycho věnoval vždy téměř veškeren čas mathematice a hvězdářství nejen po tři léta v Lipště, nýbrž i později ve Wittenberce a v Roztokách, kde pro neschodnosť jakousi při plesu s krajanem svým Manderupem Pasbergrem ztratil v souboji značnou část svého nosu (29.prosince r. 1566).²⁾
V Roztokách pozoroval Tycho ještě 9. dubna r. 1567 zatmění slunce, odebral se téhož roku do Dánska, brzy však se vrátiv do Němec navštívil Wittenberk a r. 1569 Lavingen v Hořejším Falcku, kde času toho učený krajan náš Cyprian Lvovický z Lvovic mathematice a hvězdářství vyučoval, jehož si Tycho ve spisech svých velmi vděčně co učitele svého vzpomíná. Z Lavingen odebral se Tycho do Augsgurku, kde seznámiv se s učenými bratřími Pavlem a Janem Heinzlem pozván byl od nich na zámeček v Goegingách blíž Augsburku, kde malé observatorium zřízeno bylo. Zde pobyl Tycho téměř rok a konal velmi pilná pozorování zvláštními nástroji řídké dokonalosti, které si dle vlastních náhledů a udání v Augsburce zhotoviti dal. Navrátiv se odtud r. 1571 do vlasti, zřídil si pomocí svého ujce hraběte Steena Bilda v Herischwadtu blíž Knusdorpu malou hvězdárnu, z níž dne 11. listopadu r. 1572 novou hvězdu v souhvězdí Kasiopeje (kteráž popsáním Hájek tak slavného jména si získal) pozoroval a první svůj spis o ní vydal.³⁾
Toho času pojal Tycho za manželku Kristinu, vlastní svou poddanou, čímž nemálo popudil proti sobě veškeré své příbuzenstvo, hrdé na šlechtický rod svůj, R. 1574 povolán byl od dánského krále Bedřicha II. do Kodaně, aby vědomosti své propůjčil vlasti co profesor mathematiky a hvězdářství na akademii Kodaňské, kterémuž přání Tycho sice vyhověl, avšak už po roce, totiž r. 1575, opustil opět svou vlasť, a procestovav Německo, Švýcary a severní Vlachy přibyl na spáteční cestě do Řezna, kde při korunovaci Rudolfa II. na císařství (1. listopadu r. 1575) seznámil se s doktorem Tadeášem Hájkem.

Počátkem r. 1576 zavítal Tycho opět v Kodani k své rodině. Král Bedřich II., chtěje ho zachovati vlasti, daroval mu malý ostrov Hveen v Oresundu mezi Seelandem a Šonen, aby zřídil si tam hvězdárnu, a vyznamenal jej řetězem slonového řádu, nejpřednějšího v Dánsku; mimo to jmenován byl Tycho kanovníkem v Roeskilde s výnosnou prebendou. Na ostrově Hveen vystavěl si Tycho pomocí královského svého příznivce znamenitou hvězdátnu, jež nazval Arx Uraniae a opatřil takovými příležitostmi a nástroji, že času toho nikde znamenitější nebylo. Zde prožil Tycho v lůně své rodiny, učených přátel a vědy chtivých žáků 21 šťastných let. Pobyt jeho na Hveenu zaujímá v sobě nejčinnější a co do spisů nejplodnější dobu jeho života. Zde sepsal výtečná svá pojednání o kometách, které se ukázaly r. 1577 a 1585⁴⁾, zde vymyslil mezi r. 1582-1587 novou soustavu po něm Tychonskou nazvanou, zde r. 1586 určil poledník Smrtonošův, doplnil soustavu stálic, založil novou theorii měsíce a vlasatic, a udal první velmi důkladné účinky lámání paprsků slunečních. Sláva, jakou získal Tycho učenými těmi pracemi jmenu svému i vlasti své, zdála se na navždy pojistiti poklid a blaho domu jeho.
Když však královský jeho příznivec Bedřich II. dne 4. dubna r. 1588 zemřel, a jedenáctiletý syn jeho Kristian IV. dán byl v poručnictví čtyř výborův rady říšské, mezi nimiž nalezal se zřejmý nepřítel Tychonův Krištof Walkendorp, a když konečně r. 1596 známý už jeho odpůrce Manderup Pasberger stal se členem říšské rady, začala se nad hlavou velikého učence stahovati mračna, která počátkem r. 1597 v tak nesnesitelnou proň bouři vypukla, že se ještě téhož roku se svou rodinou, s některými žáky a s větším dílem svých nástrojů na zvláštní lodi vlasť svou opustil a do Roztok se odebral.
Od té doby byla jediná jeho touha, aby se dostal ke dvoru císaře Rudolfa, za kteréhož byl v Praze střed veškeré učenosti evropské. Místokancléř království českého Jakub Curtius, kterého už jednou na Hveenu byl uvítal, a přítel jeho Tadeáš Hájek ubezpečovali jej, onen ústně, tento písemně, o zvláštní úctě, jakou k němu císař Rudolf chová, a nepochybně byl to Hájek, který Tychona k tomu měl, aby u žádného jiného dvora stálého zaměstnání, jakých se mu nejedněch nabízelo, nepřijímal. Za tou příčinou přijal pouze Tycho pozvání přítele svého, hraběte Jindřicha z Rantzova, a přistěhoval se s rodinou a něco nástroji z Roztok na zámek Wandersburg u Hamburka, kamž i někteří žáci ho následovali.⁵⁾ Zde vyskoumal a sepsal více nežli 1000 stálic, a při novém roce 1598 dokončil znamenitý svůj spis Astronomiae instauratae mechanica, který připsal císaři Rudolfovi.
Na podzim téhož r. 1598 dostal Tycho od nástupce zemřelého v čase tom Curtia, totiž místokancléře Coraducia list, ve kterém jej tento ve jmenu císaře Rudolfa zval ke dvoru Prahy. Tycho ihned vydal se na cestu s některými svými žáky a nástroji, zanechav pro tuhou zimu rodinu ve Wandesburgu, a přibyl právě do Wittenberka, když jej došel jiný list z Prahy, aby do Prahy nespěchal, jelikož pro zuření v Čechách moru císař se dvorem Prahu opustil. Tycho zůstal několik měsíců ve Wittenberku obíraje se hvězdářskými počty a pozoruje koncem ledna 1599 úplné zatmění měsíce. Zde seznámil se s důmyslným Janem Jesenským, profesorem lékařství na tamější universitě, a nemalé o vlast naši tím si získal zásluhy, že Jesenského k tomu přiměl, že podávanou mu profesuru na Karlově universitě Pražské přijal.
Asi v únoru 1599 psal Tychonovi opět Coraducius, vyzývaje ho, aby do Prahy již přišel, že není více moru se co obávati, které žádosti Tycho vyhověv zavítal k velikonočním svátkům téhož roku u slavného dvoru císařského a byl vlídně přijat od Coraducia a přátelsky od Tadeáše Hájka.

Císař sám přivítal ho co nejlaskavěji, jmenoval jej svým tajným radou a vykázal mu roční plat 3000 dukátů. Aby mohl ihned hvězdářská pozorování konati a nepochybně kvůli císaři i v alchymii pracovati, zakoupil císař pro něj dům náležející rodině Curtiově za 20.000 tolarů s velikou zahradou, táhnoucí se až k příkopu zámeckému.⁶⁾
Tycho dal své nástroje postaviti a největší z nich vynésti na mohútný podstavek uprostřed prostranného observatorium. Podstavek ten ozdobil na jedné straně malbami znamenitých hvězdářů Ptolomea, Alphonsa a Albategna, na druhé dal vyobraziti císaře Karla V., u jehož nohou stál Koprník a Appian; na třetí byl Rudolf II. a Tycho sám za velkým stolem, a čtvrtá strana ukazovala opuštěnou a spustlou "Arx Uraniae", nad níž se vznášel stín královského jeho příznivce Bedřicha II. Krištof Arnolg, slezský básník, složil a napsati dal pod touto dole nápis:
Uraniae sacrata domus, tuus incola ubi nunc? Parte Rudolphaea, respice, Tycho sedet; Solius auspiciis quia gloria digna Rudolphi, Sub quibus astrorum grande perennet opus.
V domě tomto zůstal však Tycho pouze několik měsíců, neboť hluk královského města, nepohodlná dvorní etiketa, množství nemilých návštěv obtěžovaly jej a rušily ticho, k vědeckým pracím jemu tak nevyhnutelně potřebné, že ještě téhož roku císaře žádal za nějaké sídlo lidnější.⁷⁾ Císař vykázal mu královský zámek v Českých Benátkách, kde mu zříditi dal hvězdárnu i laboratorium k pracím lučebním, tak jak si toho byl Tycho sám přál. Do Benátek zavolal tento i svou rodinu z Wandesburgu, ano nejstarší jeho syn odebral se s přítelem Tengnaglem, žákem svého otce, na Hveen, odkud i některé lepší zůstavené tam r. 1598 nástroje do Benátek přivezli. Ještě v zimě téhož roku viděl Tycho v kruhu svých přátel toužebně očekávaného Keplera, a strávil s rodinou a přáteli svými v Benátkách několik tak příjemných měsíců, že často vzpomínaje si blahých dob prožitých v daleké vlasti, nazýval nový tento domov svůj Altera Arx Uraniae.
V Benátkách pobyl však Tycho pouze několik měsíců, neboť jednak ani zde ušetřen nebyl zvědavosti okolních pánů, jednak opět nebyl po ruce císaři samému, který zabrav se de alchymie přál si jej míti blíže sebe na zavolání. Za těmi příčinami přistěhoval se Tycho opět do Prahy, a pracoval nějaký čas v letohrádku Ferdinandovském v nynějších sadech Chotkových, na podzim však r. 1600 přesídlil do domu Cupritova, kde sám vypočítával Tabulae Rudolfinae a Kepler "quoad calculum" pozoroval a zpytoval vlastnosti dráhy Smrtonošovy.
V namáhavých těchto studiích a v pozorováních překáželo však Tychonovi velmi noční sezvánění bratří kapucínů naproti bydlících k hodinkám, na kteréž si Tycho stěžoval u císaře, a tento hotov byl kvůli hvězdáři klášter ten, teprv dne 23. května r. 1600 založený, zrušiti, jelikož i stavové čeští těžce toho nesli, ano trpce mu vytýkali, že dopustil, aby se nový řád mnižský do Prahy uvedl. Ano koncem října dal císař napsati i rozkaz, aby se bratři kapucíni z Prahy a z Čech vystěhovali, jakž by se bylo nepochybně i stalo, kdyby se za ně nebýval přimlouval arcibiskup Pražský Berka z Dubé a nejvyšší kancléř Zdeněk Vojtěch Popel z Lobkovic. Na přímluvu těchto ponechal jich Rudolf v Praze, nesměli však zvonoti na půlnoční hodinky, ani vůbec nikdy večer, když hvězdy byly vyšly.⁸⁾

Bohužel však nebylo vlasti naší popřáno, aby na dlouho chovala v středu svém duchaplného tohoto muže. Neboť dne 13. října r. 1601 pozván byl Tycho na kvas k Petru Vokovi, vladaři domu Rožmberského. Statečně se popíjelo, a Tycho buď z nevčasné ostýchavosti, aneb snad z úmyslného přemáhání se učinil násilí přirozenosti těla svého, tak že se ihned roznemohl a po jedenáctidenní trapné nemoci v nejkrutších bolestech velikého ducha svého vypustil. Tělo jeho pochováno bylo s velikou slávou dne 25. října r. 1601 (nebo 4. listopadu podle nového kalendáře) v kostele Týnském. Přítel jeho, věhlasný doctor Jesenský, měl pohřební řeč, Kepler a Pavel Colding složili truchlozpěvy na jeho úmrtí. Nad hrobem Tychonovým vzáší se úpravný pomník mramorový, na němž vytesán jest zvěčnělý v životní velikosti v havu rytířském. Prsa jeho zdobí čestný řetěz od krále Kristiana, levá jeho ruka opírá se o rukověť meče, a pravá spočívá na kouli nebeské. Kol kamene nalézá se latinský nápis, jehož český výklad jest:
Ni lesk, ni poklady, Umění toliko žezlo věčně trvá.
Léta páně 1601 dne 24. října umřel jest šlechetný a osvícený pán Tycho Brahe, pán na Knutsdorpu, přednosta Uranienburku a Jeho Cís. král. Milosti tajný rada. Jeho kosti zde odpočívají. Nad vyobrazením Tychonovým jest památní tabule z bílého mramoru, obsahující stručně celý jeho životopis, a nad touto vznáší se rodinný znak Tychonův s jeho heslem:
Esse potius quam videri.

1) Dosti zevrubně podal životopis velikého tohoto hvězdáře Mikovec ve spisku:"Tycho Brahe. Životopisný nástin" (v Praze 1847), použiv s výhodou spisu Petra Gassendi, totiž:"Tychonis Brahei, equitis, Dani astronomorum coryohaei vita" (v Paříži 1654), jakož i řeči doktora Jesenského, kterouž měl tento při jeho pohřbu a spisu "Prag fon Julius Schottky."
2) Od té doby nosil Tycho nepravý nos z jakési smíšeniny stříbra a zlata, který jakýms ličidlem životní barvy natíral.
3) Tychonis Brahe Dani se nova et nullius aevi memoria prius visa, jam pridem anno a nato Christo 1572 mense Novembri primum conspecta stella contemplatio mathematica. (Hafniae 1573.)
4) Observationes cometae anni 1585 Uraniburgae habitae .. Jussu serenissimi regis Daniae Christiani VIII. edidit H.C. Schumacher (Altonae 1845).
5) Zejmena Jan Moller (Müller), dvorní mathematik u htaběte Brandenburského, který později zavolánbyl též ke dvoru císaře Rudolfa (Hormayr's Archiv. Augustheft 1825).
6) Dr. Alois David "Die neuren Abhandlungen der k. böhm. gelehrten Gesellschaft" II.díl. Má se za to, že dům ten stával na místě Černínského paláce, nynějších kasáren, na vršku naproti kláštěru kapucínskému (Prag von Julius Max Schottky).
7) Za týmiž příčinami opustil r.1572 Kodaň a přistěhoval se k ujci svému Steenovi "quo tempore taedium atque aulicae vitae fastidium emollirem ac lenirem" jak uvádí ve svém spisu: "De nova...stella..a.1572."
8) "Libet seu protoeollum provinciae Boëmo-Austriacae Styriae ordinis fratrum minorum Capucinorum" rukopis v archivu kláštera kapucínského v Praze (přepsaný r.1729) zaznamenal o Tychonovi a o rozepři této k r.1600 jak následuje:"Morabatur tunc temporis Pragae insignis quidam haereticus calvinista, moribus et conversatione pessimus, odio et invidia offensissimus, peritus astrologiae, matheseos alchimiae et juxta morum suorum corruptelam micromantiae maxime deditus nomine Tycho Braheus, a Danico genere nobilissimo ortus." V této nevalné chvalořeči uvádí se dále, že Tycho "in suo laboratio ad alchimiae exercium deputato labori instare et insudare consueverat, sibi conceptus turbari, operationes alchimisticas praepediri, omnia, quae faciebat in cassum attentari et laboriosas inventiones suas omnes in fumum abire animadverterat, ob quem invitum et inacceptum rei eventum miser angustiabatur vehementer nigromantia, atque causam hujus turbationis et tam ingentis perplexitatis impense inquirebat, et ut (sine dubio per demonis suggestum) in notitiam devenit, unicam et totam tanti sui detrimenti et excidii esse rigidam novorum religiosorum Capucinorum carnis macerationem..." Od té doby prý namlouval Tycho ustavičně císaři, že kapucíni jsou nejen zemi na škodu, nýbrž že touží po jeho bezživotí "id astra, sidera, planetas et constellationes, ex quibus ipse nativitatis punctum et futuros eventus damnatus astrologus judiciarius praedicere solebat, concursus manifeste infallibiter indicare tenere ajebat..." Dále mluví se o přímluvě arcibiskupa Berky z Dubé a Popela z Lobkovic, a podotýká, že císař už r.1601 byl k nim laskavější, když mu byl kapucín Cosmas "a Castro Franco," dovedný malíř, daroval velmi pěkný obraz představující sv. tři krále u jeslí. (Str.41)