Šimon Načeradecký
Andreas Glatoviensis
Muže tohoto známe už ze soudu, jaký o něm vynesl mistr Jan Zahrádka, k čemuž dodávám jak následuje. Šimon, narozený v Načeradci asi r. 1505, stal se na universitě Pražské bakalářem r. 1525 za děkana Jiřího z Písku. V dějepisných památkách téže university1) zaznamenal k r. 1532 tentýž mistr Zahrádka, t.č. děkan fakulty artistické, že se Šimon Načeradský, člověk nejapné a nesnesitelné lehkomyslnosti, spolehaje se úplně na přímluvu a ochranu jiných, už dříve několikráte byl marně hlásil, aby povýšen byl na mistra. Toho roku však, nedbaje prý mnoho na to, že nejednou odmítnut
byl, a mysle, že onoho stupně vynutiti musí, vznesl opět žádost k děkanu za touže
příčinou. Ačkoliv prý sbor profesorů k tomu konci svolaný, aby většinou hlasů uzavřel, má-li Šimon ke zkouškám na mistrství připuštěn býti čili nic, na posledním se byl ustanovil, dovedl prý toho Šimon přece přímluvou Pražských pánů a četných svých přátel, že nejen zkoušku odbývati směl, nýbrž že se i tato kvůli jemu na jiný, než obyčejem byl, čas poodložila. Za těmito výhodami mohl prý dobře pochoditi avšak jest způsob nerozumné nestydatosti, že tato nemůže nikdy pochopiti dobrodiní a skutků dobrých, že naplňuje srdce hořkostí, a že, když to nejde jak si toho přeje, vybouří vše vrhajíc se v zoufalosť. Avšak dosti o Šimonu Načeradském - končí mistr Zahrádka
své zápisky- abychom, pakli snad není ho více mezi živými, nebojovali se
strašidly.--
Ovšem se mistr Zahrádka v konečné své domněnce mýlil, neboť sotva že minul rok, stal se Šimon přes všechnu svou lehkomyslnost, nepochybně snahou vznešených svých přátel, rektorem školy před Týnem, a vydal co takový na r. 1534 své diaria čili minuce, kterých pouze obecnému hvězdáři vydávati bylo. Jaký soud Šimon Načeradský při vší své špatné povaze a spolu
nevědomosti, proti vůli veškeré university, která toho času vedla správu škol po celé vlasti, přece dosazen byl na tak důležité místo, jaké bylo ředitelství na škole Týnské, to, mého dle soudu, svědčí více nežli která jiná okolnost o tom, jak hluboce klesla toho času autorita někdy tak slavné university u veřejném mínění!
1) Monum. hist. univ. Pragen. II. díl. str 305.
