Tadeáš Hájek z Hájku
Thaddaeus Hagecius ab Hayek, též Th. Nemicus
Tadeáš Hájek byl nejen největší český učenec svého věku, nýbrž i nejdůmyslnější všech hvězdářů českých minulých století. Mám za to, že výtečný tento muž, pravá okrasa a po všechny časy chlouba naší milé vlasti, nebyl u nás dosud náležitě oceněn, proč?
Poněvadž největší počet z nás soudil o Hájkovi pouze z jeho českých spisů, minucí, pranostik a.p., znaje sotva dle názvů spisy jeho latinské, které mu přece získaly u současníků takového jmena, že se ústním podáním až na časy naše jeho sláva zachovala. Čteš-li české knihy Hájkovy, líbí se ti zajisté v nich onen prostý, jasný a jadrný sloh, ony obrazy a příklady ze života vzaté a na nejvhodnějším místě podané, ona téměř otcovská starost, jakž
obecnému lidu napomenutí, vážené z klasického svého vzdělání, a radu, čerpanou z hlubokého zdroje své zkušenosti, dává.
V latinských však jeho spisech, zvlášť hvězdářských, poznáš brzy velmi důmyslného učence, sloh jest sice méně důkladný a jasný jako v českých, avšak vždy vážný, přísně vědecký, všude samostatný; z každé téměř věty vysvitá, že píše z přesvědčení, a proto hledáš všude ono sebevědomí, které se zakládati může pouze na bystrém rozhledu a důkladném poznání věci, o které
píše; avšak i toho bedlivému čtenáři ujíti nemůže, že Hájek znal dokonale vědy mathematické a snad veškeré náhledy hvězdářské od Hypparcha, Ptolemea, až na Koprníka se všemi doplňky a opravami, jakých podali Alfons, Peuerbach, Regiomontan a přítel jeho Tycho de Brahe.
A při vší té učenosti jaká se jeví u Hájka skromnost! Nejednou se přiznává, že náhledy o té neb oné věci mohou býti rozličné, že se dá rád moudřejším poučiti, že mu jest však objevení a stanovení pravdy milejší nežli sebe důvěrnější přátelství. Proto také hájí pravdu jím vynešenou se vší snažností, a ráznými slovy vyvrací napořád nejapné domněnky svého protivníka, a hřímá v spravedlivém hněvu proti astrologickým hadačům a nepravým, svůdným prorokům svého věku, kteří se neostýchají "dýmy své za drahé peníze prodávati."
To vše uvedl jsem za tou příčinou, aby soudný čtenář posuzoval spisy Hájkovi, jejichž obsah dále podávám, hlavně dle čtenářů, pro které psány byly. U jeho knih českých budiž nám tedy měřítkem tehdejší vzdělanost, nebo snad lépe zakořeněné předsudky astrologické, jakými předpojat byl za jeho času obecný lid vůbec, latinské jeho spisy ale posuzujmež dle všeobecných náhledů tehdejšího učeného světa. Tak jen za to mám, že soudný čtenář omluví některá místa v knihách jeho českých, naproti tomu však že ze spisů jeho latinských nabude přesvědčení, že Hájek v jasných svých náhledech předčil velikou většinu učených svých současníků. Než poznejme už svého rodáka.
Tadeáš Hájek se narodil v Praze r. 1525. Otec jeho Šimon byl bakalářem svobodných umění university Pražské, spisovatel a zamožný měšťan, mající vlastní znak a predikat.2) Roku 1548 odebral se Tadeáš na akademii Vídeňskou, kde navštěvoval přednášky výborného mathematika Ondřeje Perlachia, doktora lékařství, jehož byl času toho jediným posluchačem. Téhož roku poslouchal Hájek tamtéž čtení o lékařství doktora Wolfganga Lazia , druhého profesora téže fakulty v oboru theoretickém, a učil se praktickému léčení u doktora Františka Emerika, císařského lékaře a prvního profesora v oboru praktickém.3) Mimo to učil Hájek své kolegy mathematice "in bursa Agni dicta" z lásky k věci samé, a nemálo si na tom zakládal, že při odjezdu svém do Prahy pět z nich poslati mohl do přednášek prof. Perlachia.4)
R. 1549, ještě za svého trvání ve Vídni, vydal nepochybně první svou minuci k položení města Vídně, byv k tomu volen a vystaven5), avšak ještě téhož roku navrátil se do Prahy, kde navštěvuje universitu, zejména přednášky Mikuláše Šuda ze Semanína a mistra Jana Zahrádky, povýšen byl r. 1550 dne 14. července na bakaláře, a rok na to dne 29. dubna za děkana Matyáše Bydžovského z Aventinu na mistra "in artibus." Koncem října téhož r. 1551 umřel mu otec6), což bylo asi příčinou, že už dříve, v nemoci jeho, nežádal za povolení, aby mohl na universitě přednášeti.
Po smrti otcově zůstal Hájek v Praze asi rok, neboť jak z jeho minuce na r. 1554 vysvitá, psal předmluvu k ní ještě v Praze v říjnu r. 1552, načež se nepochybně brzy opět odebral do Vídně, a později do Vlach, chtěje se v lékařství zdokonaliti. Zde usadil se v Bolonii, kde navštěvoval až do konce r. 1554 proslulou času toho fakultu lékařskou7), načež roku příštího odebral se do Milána, kam věhlas výtečného lékaře a mathematika Hieronyma Cardana8) mnohé cizí učence vábil.
Času toho šla o Cardanovi v učených kruzích pověst, že vydati hodlá metoposkopiku9), jejímž sepsáním se i Hájek tehdá zanášel, což mu nemalou bylo pobudkou, aby se blíže s věhlásným učencem tím seznámil. Brzy však seznal Hájek z řečí Cardanových, že tento na vydání něčeho podobného sotva ještě opravdu pomyslil, za kterouž příčinou zkrátiv své pobytí v Miláně navrátil se ještě téhož roku do Prahy.
Zde k žádosti university vstoupil do sboru profesorů, a uvázav se v přednášky mathematické byl r. 1555 dne 12. prosince co řádný člen zvolen za kolektora, kterýmž i na r. 1556/7 dne 9. října jmenován byl. Od této doby byl Hájek velmi činný spisovatel.
R. 1556 objevily se dvě komety, u kterýchž napsal a vydal spis:
Wypsánij s wyznamenánijm gedné i druhé komety, kteréž widijny byly března a dubna měsýcuów letha tohoto MDLVI.
Pojednání to drží 11 listů (ve 4ce) a dva listy přípis "Urozenému a statečnému rytíři panu Zygmundovi Heldtovi z Kementhu a na Mezeřičí, jeho královské milosti radě a mistokancléři v království českém, pánu mně laskavě příznivému, jeho milosti, služby své povolné upřímné a ve
všem hotové vzkazuje ... "
V přípisu tom, psaném na bílou sobotu r. 1556, obdivuje se Hájek rozumu a důvtipu lidskému, jakým Bůh člověka nadal, tak že "nic velikého a znamenitého na světě není, čehož by člověk
rozumem svým dosíci neb rukama udělati nemohl." Připomíná dále, že vybídnut byl od ctěných přátel svých, aby o těchto kometách něčeho napsal. Byl prý toho úmyslu, vydati celou knížku o všech kometách, které až do jeho věku se byly objevily, musil prý však z jistých příčin toho zanechati. Celé "Vypsání" dělí se na 7 hlav.
V 1. hlavě odpovídá na otázku: Co jest kometa podle filosofův? že, jak tomu Aristoteles chce, není kometa nic jiného nežli sebrání parností zemských a požárův suchých, tučných a "klejovatých," kteréžto mocí slunečnou a jiných hvězd vzhůru do nejvyšší krajiny, kteráž velmi horká jest, znešeny tam se zapalují a tak dlouho hoří, dokuď ty parnosti vytrvati mohou; a když tyto zase shoří, více kometa vídína nebývá ...
V 2. hlavě odpovídá na otázku: Co jest kometa podle theologů a vykladačů písma svatého? že "podle těchto můžeme a máme držeti a smýšleti, že kometa jest dílo a skutek nový samého pána Boha, někdy bez všelikého prostředku a přirozené hmoty (a to velmi řídko), někdy prostředkem přirozeným (a to větším dílem) učiněný a nám vystavený proto, aby nám věci budoucí, a hněv veliký boží předpovídal a oznamoval, kteréžto dílo a skutek, vykonavší vůli a rozkaz svého stvořitele, od očí našich zase se odnímá." Rovněž jako otec nebo matka
vezmouc metlu ji dítkám neposlušným ukazujíc pohrozí a pokyvlí, potom ji zas na jiné místo vloží, tak prý činí i Bůh s kometou.
V 3. hlavě vykládá kolikeré jsou komety, dle Aristotela, který je nazývá "criniti," když plamen jednostejně vůkol sebe pouští, a "barbati, když plamen toliko na jednu stranu se táhne. Plinius prý vyčítá několik jiných podob komet, jako podobu šípu, meče, talíře, kádě, koňské hřívy, pochodně, rohu, ocasu a j.
V 4. hlavě jedná o jmenu této komety, o přírození a příčinách, z kterých by pošla, a vysvětluje, že kometa tato byla "barbata" a dle barvy "nigra." Zapálila prý se ve vyzdvižení Hladoleta na znamení váhy, byla barvy bledé, smutné, ačkoliv se "dle bystrého zraku jednoho každého i jinak zdáti mohla." Vzdálenost její od země udává se na 28.000 mil, a příčinou jejího zplození mohly prý býti větrové dlouho trvající a hromobití při konci roku předešlého. Pojednávaje dále "o běhu a hnutí této komety a které znamení nebeské schodila" stěžuje si na almanachy, které odchovávají lenochy. "Chtěl bych se" praví doslovně, "k tomu přimlouvati, což by na mně bylo, aby za některý rok toliko zanechali vydávání těch almanachů, byla by astronomie hned váženější a vzácnější, a musili bychom se pilně učiti a gruntův dokopávati. Ale majíce almanach na něj spoleháme ... rovně co na dormi secure." Po kterých by pak znameních tato kometa se potulovala, toho prý s pilností vyšetřil "instrumenty k tomu příhodnými, totiž per radium astronomicum et globum, ex doctrina triangulorum sphaericorum" a shledal, že "zachovávala ten spůsob, že od slunce k straně odporné svůj ocas pouštěla, což nejprvé od Apiana při oné kometě léta 1532, a potom od Gemma Frisia shledáno a oznámeno jest." Mimo to prý byla ona kometa v 7. stupni znamení Váhy a nevešla na stupeň 8., 9., 10. atd., a pak na znamení Štíra, Střelce atd., nýbrž na 6. 5., 4., 3., 2. a 1. stupeň, a pak na znamení Panny, Lva, Raka, Blíženců, Býka a Skopce, kde zmizela. Mimo tento běh měla ještě vlastní běhy dva, a to takové, že se nejprvé "in longitudinem znenáhla, in latitudinem spěšněji až k vrchu hlav našich nesla, odtud zas in latitudinem znenáhla a in longitudinem spěšněji dolů k půlnoci scházela, až i pominula."
V 5. hlavě odpovídá na otázku: Co vyznamenává tato kometa? nejprv "fysice" a pak "astrologice." S prvního stanoviska poučuje, "že ta materie kometská, jsouc ve vrchní krajině zapálená, a za některý čas trvající, povětří náramně zahřívá a vysušuje, tak že i mnohokráte řeky a potoci vysychají, kterážto suchost příčinou bývá neplodnosti." Tato kometa prý neublíží velmi, ani vínu, ani žitu a obilí škody velké nepřinese ... Se stanoviska astrologického "hrozí pád a smrt veliké hlavě od strany
západní ..." též zrady, války, pozdvižení poddaných proti pánům, tajné i divné praktiky a p. "A ačkoliv Saturnus s Merkuriášem přední jsou správcové této komety, však ti bez Marsova tovaryšstva nic začínati nebudou, ale radou jeho se spravovati; neb i od něho do svého domu přijati jsou, a Mars jako pán a hospodář v tom sjití předek a plac drží a Merkuriáše užívá jako legata velmi lstivého a podvodného, aby on svou praktikou různicím příčinu dal. Ale nevím, ten Merkurius jest v té legaci Marsově velmi nestálý, strašlivý, mdlý a nedostatečný, nebo jda od něho nejprvé k Saturnovi, potom k Venuši, prvé než k ní dojde dvakráte zas nazpátek k Marsovi se navrátí jakoby nesměl toho všeho, což mu Mars poručil, vykonati. A Mars jsa velmi silen a zuřiv vždy ho ponouká a nabízí a napřed strká za ním poznenáhla jda, jednak velikou chtivostí k vykonání svého předsevzetí ho předbíhá. Ale by co Merkurius svou praktikou provésti mohl, toho nenacházím. A protož Mars, vida jeho nestálost, samotně s mocí velikou přistoupí a velmi rychle
všudy všecko turbovati, práva, zvyklosti a religie předně vyhlazovati, privilegia, svobody a smlouvy neberbanuňky rušiti a v nic obraceti bude . . . Bůh vždy nechával před velikými převraty hvězdy vycházeti, a proto není dobře, že někteří toto hrozné a strašlivé znamení v posměch sobě berou, a činí sobě z něho šprýmy a žertičky, říkajíce: "Však už komety není, připijme sobě !"
V 6. hlavě praví, že doteční účinkové vztahovati se budou na Německo a krajiny půlnoční;
v 8. hlavě konečně podotýká, že ony účinky trvati budou asi půl druhého roku. Když prý sepsal toto vše o kometě první, objevila se druhá, dle jedněch v zelený čtvrtek, dle jiných v bílou sobotu téhož roku. Hájek ji nejprvé pozoroval v příští úterý ráno v znamení Ryb v souhvězdí Pegasa. Tato druhá kometa "znenáhla pocházela secundum ordinem signorum a za 6 dní zmizela"
Pojednání to končí Hájek nábožným rozjímáním a napomínáním k lepšímu.10)
Za svého trvání na universitě co profesor snažil se Hájek všemožně, aby posluchačům svým lásku k vědám mathematickým vštěpoval. Za touže příčinou započal v únoru r. 1557 svá čtení o měřictví velmi významnou řečí, kterouž i tiskem vydal s názvem : Oratio de laudibus geometriae scripta et recitata in academia Pragensi sub initium lectionis Euclideae XII. Februarii die (a m. Th. Nemico Haykone ab Hayek) anno MDLVII.
Řeč ta drží 20 listů (mimo 3 listy předmluvy) v 8ce, a jest připsána Maxmilianovi, králi Českému, arciknížeti Rakouskému atd., zvláště prý za tou příčinou, aby posluchačové vidouce, že král sám, vědám jsa nakloněn, přípisu toho přijímá, tím větší snahou a pilností mathematice se oddali, a aby veškeren národ soudě z toho též o jiných vědách, kterým se na universitě učí,
nevěřil pomluvám a hanebným utrhačům, již plnými ústy učení to vysoké zlehčují, haní a o zkázu jeho pracují.
V řeči samé poukazuje Hájek k Římanům, kteří vždy se věnovali výhradně těm vědám, kterým se otcové jejich oddali, aneb v nichž předkové jejich nad jiné vynikli. Za týmže příkladem má prý i česká mládež se vší horlivostí pěstovati vědy, v nichž se učenci čeští, pravá chlouba celého národa doma i za hranicemi, vyznamenali, jako Jan Šindel, přítel Blanchiův, mistr Václav Písecký, Hlavsa Pražský, Pavel Žatecký, Sigmund Hrubý z Jelení aj.
Zvláště prý v mathematice prosluli mnozí Čechové mimo uvedené, jak o tom dostatečně posluchačům prý povědomo. Odvolávaje se dále na Platona, velikého ctitele mathematiky, uvádí Euklida, chvále jeho rozumnou soustavu a vystavuje ho za vzor, hodný následování. Na to vykládá původ slova "mathesis" a "geometria" dodávaje, že měřictví počátek vzalo v Egyptě " kde po vytopení Nilu lidé nepoznávali svých polí a pozemků, a tím nuceni byli, aby je před rozvodněním řeky té vyměřili a náležitě poznamenali. Uvedv některé poučky Archimedovy napomíná na konci posluchače, aby poslušni byli nejprvé Boha pak učitelů, aby nadáni jsouce dary božími vřele se choili studií a pěstovali vědy vůbec a mathematiku zvláště, neboť prý dle Thucidida k vítězství pouze dvou věcí jest zapotřebí, totiž vojska k bitvě schopného a poslušenství vůdcům dobře velícím.11)
Už r. 1558 nepřipomíná se Hájek v dějepisných památkách university Pražské, z čehož se dá souditi, že roku toho opustil universitu, chtěje se nepochybně oženiti, nebyly-li mimo to vystoupení toho příčinou studie jeho lékařské a práce literární, na ten čas zejmena minuce a překlad herbáře Mathiolova. Na tentýž rok 1558 vydal minuci, v níž zachoval mimo obyčej dosavadní tento pořádek : "nejprvé jsem "- jak praví sám - "některé časy příhodné k hospodářství vybral, a je svými karaktery poznamenal, kteřížto časové prvé nikdá od žádného vyhledáni a v minucích položeny nebývali; druhé aspektův všech jsem zanechal, jakož nevelmi a zcela nic lidu obecnému při minuci potřebných. Nebo ani všecky, kteréž mnohdykráte jednoho dne se sejdou, ani s jakým gruntem, klásti se mohou. Častokrát sběhne se několik jednoho dne a v minuci nepoloží než jeden aneb žádného." Už vynechání aspektů v této minucí, třeba by se snad mnohému nepatrným býti vidělo, svědčí nemálo o tom, že Hájek byl ducha osvíceného a samostatného. Avšak bohužel nesnesl věk jeho takových novot rozumných, neboť v minucích na r. 1564, 1565 a j. opět aspekty jako prvé kladl, nepochybně za tou příčinou, pro kterou i za našich dní hvězdáři budoucí počasí do svých kalendářů kladou, ano by jich sice mezi lidmi neodbyli.12)
R. 1560 vydal Hájek Výklady na proroctví turecké (v 8ce) a roku příštího mimo minuci Aphorismi Metoposcopici, jichž sepisováním se byl zanášel už před šesti lety za pobytu svého ve Vlaších, a které nyní věnoval císaři a králi Ferdinandu I. Nejdůležitější však všech předešlých spisů jest bez odporu s nemalými obtížemi dokončený překlad herbáře Ondřeje Mathiola, jejž vydal roku 1562, a na němž poprvé se podepsal "doktor," ačkoliv známo není, kde a kdy hodnosti té dosáhl. Učený muž tento, chtěje i důkladné známosti v měřictví k prospěchu vlasti své vynaložiti, začal pomocí několika bývalých svých žákův některé krajiny blíže Prahy vyměřovati a na papír rejsovati, maje za to, že nákladnou sice avšak velmi důležitou práci tuto král sám podporovati bude. Když však shledal, že tento, ačkoliv o předložených mu mapách velmi pochvalně se pronesl, peněžité podpory mu poskytnouti úmysl nemá, upustil r. 1563 od mapování a oddal se úplně lékařství a spisovatelství. Na r. 1564 vydal opět minuci, téhož roku přeložil učený spis Vavřince Grylla 0 sladké a hořké chuti, který značně opravil, a vydal Astrologia antiqua. Fragmentum astrologicum, incerto autore , in quo praeter caetera, aliquot exemplis ostenditur, quomodo medicatio astrologicam rationem fit accommodanda. Liber regum de significationibus planetarum in duodecim domiciliis coeli, et de natura duodecim signorum zodiaci. Liber Hermetis centum aphorismorum cum commentationibus Thaddaci H. ab H. (Doctoris).
Na druhé straně prvního listu dal vytisknouti : "Cum gratia et privilegio ad decennium D.Thaddeo concesso" z čehož patrno, že měl Hájek privilej na vydávání svých spisů, jak už v minuci k témuž r. 1564 šířeji byl položil.13) Knihu tuto věnoval "Illustribus ac generosis dominis, domino Aloisio et Casparo, comitibus Lodroni
etc." a praví v přípisu, že tato tři pojednání vypsal ze starého jakéhosi rukopisu, který se nalezal v koleji Karla IV. v Praze a v němž mimo ně i jiné zápisky byly. Jelikož spisovatel nikde podepsán nebyl, má prý Hájek za to, že pojednání ta jsou pouhé výpisky ze starších jakýchsi rukopisů, zejmena však "ex autore Sphaericae " od kterého už 344 roků uplynulo.14) Dále praví, že k prvnímu úryvku astrologickému přidal jiný "Liber regum..." z čehož prý vysvitá, že kniha ta, to jest učení které obsahovala, bylo někdy tak vážené, že mu "královské učení" říkali, aneb snad i proto, že se tehdá i králové mathematice učili, kdežto teď přešla prý věda ta na chudé a na školáky. Co se týče třetího pojednání "Aphorismi Hermetis ..." tož prý ani neví, kdo Hermes ten byl, snad Arab, snad Saracen.15)
Z celého toho patrno, že rukopis, z něhož Hájek troje toto pojednání vypsal, patřil do domácí knihovny profesorů v koleji Karlově bydlících, kteří ho při čtení svém používali. "Fragmentum astrologicum" jest skutečně výtah ze spisu Jana de Sacro Bosco, o kterém jsem u Martina z Lenčice šířeji pojednal, jen že se v tomto Hájkem uveřejněném úryvku béře zvláštní ohled na význam, jaký se oběžnicím a znamením nebeským připisoval v lékařství. Tak na př. rozděluji se znamení nebeská na mužská a ženská. Mužská prý jsou: Skopec, Blíženci, Lev, Váhy, Střelec a Vodař, a ženská: Býk, Rak, Panna, Štír, Kozorožec a Ryby, které panují nad rozličnými částmi těla, jako na př. Skopec vládne hlavou a obličejem, Býk krkem a chřtánem, Blíženci ramenama, paždím a rukama atd.
Dále rozděluje nebe na 12 domů, každý dům má svou oběžnici, která prý přecházeti může z jednoho domu do druhého, avšak jsouc ve svém největší má moc. Na to uvádí něco málo o zatmění měsíce a o aspektech.
V liber regum vypisuje, co znamená každá oběžnice v jednotlivých domech nebeských, a liber Hermetis obsahuje 100 pouček ohledně znamení nebeských, které Hájek vykládá. Na př. v 5. poučce se praví: Nelze hvězdoslovci souditi o rozličném spojení a sloučení významů hvězd, nepoznal-li prvé jich přátelství a nepřátelství. Přátelství jejich a nepřátelství jest trojí : předně ohledně přirozenosti, za druhé ohledně domů a za třetí ohledně aspektů, což vykládá Hájek takto: Přátelství a nepřátelství dá se pěkně porovnati s léky, neboť jako jest věcí nejnesnadněší, aby se v jediný lék rozličné jiné daly, tak aby lék ten náležitě účinkoval, tak se ne pouze na jednu oběžnici ohled bráti má, nýbrž i na jiné, které účinky první buď podporují, bud' jim jsou na odpor. Pak prý každý lékař věděti má, že přátelé Hladoleta jsou: Kralomoc, Slunce, Měsíc a Dobropán, jeho nepřátelé však: Smrtonoš a Krasopaní, atp. uvádí přátele a nepřátele každé oběžnice.
Na r. 1565 vydal ještě Hájek minuci v Praze, roku však příštího odebral se co lékař k vojsku ležícímu v Uhřích táborem proti Turkům, a zdržoval se na podzim téhož roku u Rábu, jak o tom svědčí jeho minuce na r. 1567, ku které psal přípis dne 9. října r. 1566 před Rábem. Vojsku, zejmena plukům českým, věnoval Hájek síly své po několik roků, zdržuje se s nimi brzy zde brzy onde, jak poznati lze z jeho minucí, z nichž jednu na rok 1568 psal ve Vídni, a jinou na rok 1570 v Prešpurce.16) Za nemalé zásluhy, jichž si Hájek ve vojště získal, povýšil jej zemský sněm v Praze r. 1571 do stavu rytířského, a jmenoval jej spolu protometikem království Českého. Avšak i císař tehdejší Maxmilian II., váže si dovednosti jeho lékařské, a uznávaje blahodárné působení jeho za minulých let, jmenoval jej r. 1572 osobním svým lékařem a ctil jej, jak naň slušelo, poctivě a slavně. Od toho času žil Hájek po několik roků větším dílem ve Vídni u dvora císařského. Slávu však, jaká daleko za hranicemi vlasti jeho o něm šla, tak že mezi první hvězdáře svého věku počten byl, přinesla mu (nechť tak dím) nová hvězda, která se koncem r. 1572 objevila v souhvězdí Kasiopeji.
1) Od nemus - háj
2) Šimon Hájek (Pragensis) stal se bakalářem r. 1509 (Mon. hist. univ. Prag. II.d.) a napsal: Tabula de proprietate participiorum et eorum discrimine juxta genera et tempora (r. 1547 - Jungm. Hist. liter. srt. 128).
3) Přípis v Hájkově "Dialexis de novae et prius incognitae stellae ...
apparitione ..." r. 1574; pak "Catalogus rectorum ... archigymnasii
Viennensis" z r. 1559 -(Zpráva Martina Pelzla v jeho "Abbildungen der Böhm. u. Mühr. Gelehrten III. díl" se s tímto udáním co do času nesrovnává.)
4) Přípis v uvedené "Dialexis ..."
5) Viz jeho minuci na rok 1557, z které patrno, že od r. 1549 šest let po sobě
vydával minuce "k položení města Vídně," ačkoliv se nám z těchto pouze
jediná (na rok 1554) zachovala.
6) Lupáčova "Ephemeris" ke dni 29. října r. 1551.
7) Ano Pelzl má za to, že se zde stal Hájek doktorem lékařství, o čemž však
pochybovati sluší, jelikož se teprv r. 1562 na překladě Mathiolova Herbáře poprvé podepsal "doktor."
8) Cardan, levoboček učeného šlechtice Milánského, narodil se r. 1501. Záhy získal si znamenitého jména co mathematik, filosof a medik. Od r.1533 byl
profesorem mathematiky a od r. 1543 prof. lékařství v Miláně, r. 1562 povolán byl v téže vlastnosti na universitu Bononskou, chtěje však život Kristův astrologicky vysvětliti, byl r. 1570 jat, uvězněn a teprv po roce propuštěn, načež se odebral do Říma, kde r. 1576 umřel. Jak mathematikům povědomo, přispěl Cardan velmi k vyvinutí algebry, zabývaje se zejmena rovnicemi třetího stupně s přáteli svými Cipionem Ferreem a Tartagliou. Scipio rozřešil první rovnice třetího stupně podoby x3 + px - q = 0), a svěřil vynález svůj příteli Marii Antoniovi del Fiore pod
výminkou, aby to žádnému nepovídal. Tento však chtěje sokovi svému v mathematice
Tartagliovi ukázati svou převahu dal mu 30 podobných rovnic k rozřešení. Tartaglio zabrav se do těchto úloh skutečně je rozřešil, při čemž přišel i na řešení druhých dvou případů x3- px ą q = 0. Z těchto dal Tartaglio opět Fioremu 30 úloh, z nichž však tento ni jediné řešiti nedovedl. Tartaglio svěřil na to svůj vynález Cardanovi, když mu byl tento dříve přisáhal, že to žádnému neprozradí. Cardan však spůsob řešení mu sděleného zlepšil a vydal tiskem s novým svým pravidlem "de Aliza regula." Tartaglio se z toho zbláznil. (Prändels Algebra.)
9) Metoposcopia učí, jak z vrásků na čele souditi lze na vlastnosti člověka a uhádnouti minulé a budoucí osudy jeho. Vlachy byly kolébka tohoto umění, a staří metoposkopové rozeznávali na čele 6 čar vodorovných a jednu kolmou, z nichž každá měla jméno oběžnice, a sice první shůry říkali čára Hladoleta, druhé č. Kralomoce, třetí č. Smrtonoše, čtvrtá č. Krasopaní, páté č. Slunce, šesté č. Měsíce a sedmé č. Dobropána. Mimo hlavní tyto čáry rozeznávali čáry vedlejší, a s těch všech byly-li rovné, zlomené, obloukovité, přes kříž atd., se hádalo.
10) Knížka ta jest tištěna u Jiříka Melantricha Rožďalovického v Praze.
11) Psána v koleji Karlově dne 9. dubna r. 1657, vytištěná u Jiříka Melantricha v Praze.
12) Srovnej Palackého "0 pranostikách a kalendářích " v musejníku z r.
1829.
13) V minuci té praví : "Toto se dává na vědomí všem impressorům a
knihařům, že jest mně doktorovi Tadeášovi J. M. C. milostivé privilegium a
obdarování dáti ráčil, aby žádný impressor a knihař nikdež mých minucí a
pranostik v jakémž by koli jazyku vydány byly, aneb cožby koli ,jiného ode mne a mou prací vydáno aneb přeloženo bylo, bez mé vůle a bez mého vědomí netiskl a
neprodával, jedině ten, kterémuž bych já takovou mou práci k vytistění dal."(Viz v Musejniku na r. 1862. Dr. Hanuše : Pisemnictvo české hvězdoslovné).
14) Mám za to, že tento "autor Sphaericae" nebyl jiný než Joannes de Sacro Bosco (srovnej počátek tohoto spisu).
15) Hermes jmenoval se též jakýs hvězdář, který prý předpovídal potopu světa
(Tomek dějepis univ. Praž. str. 100).
16) Palacký "0 pranostikách" v Musejníku z roku 1829. V minuci na r. 1568 uvádi "Proroční předpovědění našeho někdy krajana mistra Křišťána," načež praví : "To pak pán Bůh proto činiti ráčí, aby řádný nedoufal v rodiče a předky své. Bude-li zajisté kdo hulvátem, moudrost otcova jemu neprospěje, a v otcově moudrosti, jako sic v skutku, dědicem nebude a nebývá žádný, než zůstane věčně troupem a jako asinus portans misteria. Aby se pak jak chtěl chlubil a honosil rodem, statečností a urozenosti předkův svých, nenásleduje-li šlepějí předkův svých, bývá jemu více k hanbě nežli k jaké pochvale. A v pravdě, že se to téměř při všech nás nachází, že mi velmi pyšně se honosíme našich předkúv ctností, šlechetností, udatností a říkáme: toho dovedli předkové naši, toto nám pozůstavili, tento dobrý řád ustanovili a t. d. Co po nás řeknou potomci naši, staráme-li my se o to ?" (Musejnik z r. 1862, Dr. Hanuše "Písemnictvo české hvězdoslovné".)
