Marek Moravec Bydžovský

Marcus Moravus Bydcžoviensis a Florentino

Marek, syn Václava Moravce, měštěnína a senatora, posléze primasa svobodného města Nového Bydžova, narodil se r. 1540. Prvního vzdělání svého nabyl v rodišti svém v Bydžově, načež se záhy odebral na universitu Pražskou, kde dne 11. října r. 1559 za děkana Tomáše Husince z Vodňan povýšen byl za bakaláře, a dne 26. června r. 1564 za děkana Petra Codicilla na mistra in artibus. Roku tohoto se v dějepisných památkách university Pražské poprvé nazývá "a Florentino", což se neshoduje s udáním Pelzlovým¹⁾, jakoby teprv r. 1575 od císaře Maxmiliana II. predikátem tím býval obdařen.²⁾
Mistr Marek Bydžovský učil na universitě hvězdářství, mathematice a nepochybně i dějepisu. V letech 1569, 1572, 1575-1579, 1581-1583 byl buď dispensatorem buď curator fisci, a v letech 1570, 1573, 1577-1579, 1582 a 1583 zkoušel buď na bakaláře buď na mistry. Důstojnost děkana zastával Marek pětkráte, a sice r. 1570, kde se sám nazývá "artium et philosophiae magister," pak r. 1571, 1574, 1580 a 1584, ano možná, že i v příštích rocích jmenován byl opět děkanem, avšak dějepisné památky university Pražské už r. 1585 končí. R. 1576 zvolen byl za děkana Pavel Pressus Kouřímský, doktor bohosloví, když však tento dne 27. dubna r. 1576 za důležitými příčinami důstojnosti této se vzdal, jmenoval ještě téhož dne sbor profesorů mistra Martina za viceděkana. Ano důvěru svou dala veškerá universita Markovi zvláště tím najevo, že jej volila 6kráte rektorem, totiž r. 1589, 1590, 1594-1596 a 1602, a mimo to jmenoval jej užší sbor profesorů dne 14. listopadu r. 1589 proboštem koleje krále Václava.

Marek Bydžovský byl muž učený a výmluvný a zvláštní přítel dějepisu, jak o tom svědčí zajímavé zápisky jeho za času, když byl děkanem. Tak na p. za prvního svého dekanatu r. 1571 zaznamenal, že císař Maxmilian II. poslal Pražanům list, jímž nařídil, aby kněhkupci neprodávali knih jednajících o učení buď Zvingliho buď Kalvína, a zejména zapověděl pro České království knihy od Petra mučedlníka, Bulingera a Muskula, podotknuv, aby vůbec veškeré knihy náboženské, nežli by se k prodeji vyložily, zaslány byly k aprobaci arcibiskupu Pražskému Antonínu z Mohelnice. Podobně i za druhého svého dekanatu zaznamenal některé větší požáry v Čechách, za čtvrtého neobyčejné úkazy na nebi v minulých letech sběhlé, a za pátého veškeré znamenitější řeky v Čechách s udáním, kde která do které ústí.

Marek Bydžovský vyučoval na universitě až do r. 1604, v kterém, ač výstup svůj dle zvyku tehdejšího sboru profesorů neohlásil, za manželku pojal měštku Kateřinu Slivenskou, vdovu po Pražském měšťanu a sládkovi. Sbor profesorů, spravuje se starým zvykem a obyčejem, vyloučil na to ihned Marka Bydžovského z university, a dosadil na jeho místo mistra Bacháčka. Proti tomu zadal sice Marek stížnost u císaře Rudolfa, avšak když se rozsudku dočkati nemohl, vystoupil ze sboru a přejal živnost své manželky, načež stal se měšťanem Pražským a posléze senatorem Novoměstským. Co takový zemřel Marek dne 15. září r. 1612, a tělo jeho pochováno jest v kostele Těla Božího, založeném Karlem IV. na nynějším náměstí Karlově. Na hrob jeho postaven byl nádherný náhrobek mramorový s erbem a nápisem:
R. vir m. Marcus Bydczovinus a Florentino, collegii regis Venceslai in vet. urbe Pragensi praepositus et rector universitatis studii Pragensis. Animam coelo red. corpus hic sepeliri c (uravit. Obiit die 15 sept. anno 1612. Me beat alma fides.) Latinský truchlozpěv na úmrtí jeho složil Prokop Paeonius.

Napsal: Carmen Horatianum in obitum Bartholomaei a Loevenbergo, qui academiam Carolinam haeredem ex asso scripserat (Pragae 1581); pak Tabulae meteorologicae (Pragae 1582), kteréž dílo připsal učiteli svému Pavlu z Koldína a na Martinicích, č.t. už kancléři Starého Města; dále Život krále Maxmiliana (v Praze 1589); a však nejdůležitější jeho český spis dosud v rukopise chová c.k. universitní knihovna s latinským nápisem Rudolphus rex Boheniae XXI; tento zaujímá dobu od r. 1575-1596, a některé výňatky z něho uveřejnil Mikovec v Lumíru na r. 1851 str. 301.

1)"Abbildungen der böhm. und mähr. Gelehrten ..." III. díl; dle toho "Slovník naučný."
2) Mikovec v Lumíru z r. 1851 přidává se k mínění Pelzlovu, vypouštěje rok. - Možná, že mezi rokem 1559-1564 byl otec jeho Václav s celou rodinou povýšen ddo stavu vladyckého pro veliké své zásluhy, jakž některé z nich se vypisují v Lupáčově "Ephemeris" (v dodatku str.12), a že Maxmilian II. dne 7. července r. 1575 erbu Markovi polepšil.