Daniel Basil z Deutschnberka
Muž tento narodil se v Lípě r. 1585. Navštěvuje později universitu Pražskou byl tamtéž dne 28. července r. 1609 povýšen na bakaláře a dne 29. března r. 1612 na mistra in artibus. Ještě téhož roku byl mistr Daniel Basil jmenován správcem školy u sv. Mikuláše na Malé straně, nýbrž velmi čestný úřad zastával po tři roky. V čase tom, zanášeje se už dříve s velikou zálibou studiemi právnickými, podrobil se přísným zkouškám na fakultě právnické a byl též na doktora práv povýšen. Zdá se však, že se učený muž tento výhradně věnoval vědám mathematickým, neboť byv roku 1615 povolán za profesora na universitu Pražskou, četl zde o hvězdářství a mathematice a vykládal "z učení Pražského" minuce a panostiky, z nichž známa je dosud jediná na r. 1615, již připsal hraběti Juliovi Šlikovi z Holejče, tehdáž rektoru university Pražské.1)
Roku 1616 byl jmenován děkanem fakulty artistické a roku 1618 vydal svůj
Saud hwězdářský přirozený o strašliwé s ocasem kometě, kteráž se welikém proti sobě patřenij Slunce s Hladoletem 28. dne měsijce listopadu, na znamenij Wáhy w letu tomto bauřliwém a zkormauceném 1618 wyskytla. Jakého ta spůsobu a přirozenij byla a co by budaucně wyznamenáwala, pro wýstahu a nabijdnutij ku pokánij s bedliwostij sepsaný. (Vytištěn v Praze u Jana Stříbrského. 18 listů ve 4ci.)
Tento soud připsal: Slovútné a mnoho vzácné poctivosti pánům šephmistrům a radě v slavném městě na Horách Kutných, pánům patronům učení Pražského ... a přípis ten psal V Menším Městě Pražském 30. dne měsíce listopadu r. 1618.
Krátký obsah pojednání toho jest jak následuje: Po nábožném rozjímání protkaném slovy z písma svatého praví, že kometa, jako i jiná ohnivá v povětří plápolání, jest dým a pára z země sanýtrové, masné a suché, paprslkováním a mocí jak slunce tak i jiných planetův a hvězd vzhůru do povětří shromážděná, kdež potomně hnutím, jak živlům tak i nebe, se zapaluje, a spůsob okrouhlé, vlasaté, dlouhé neb ocasaté figury následuje ... Takové materie anebo hmotnosti nejvíce se poskytují v letech suchých, parných a horkých, kdyžto země bahnivá, smradlavá a jiná místa vlhká se vysušují, odtud páry mastnější, lehčí vzhůru se vynášejí. A obyčejně komety na podzim se ukazují, pro přítomnost hojných dýmů a par; zřídka v zimě pro obtoužnost povětří, kteréž průduchy zemské zastuzuje a zavírá. Z jara pro nedostatek takové materie, též nečasto se kdy co ukazuje, jako i pro přílišnou horkost v letě ... Spůsob neb forma komety jest samá roznícenost plápolání, která v rozdílném spůsobu se ukazuje: neboť jiná jest ohnivé barvy přirození Smrtonoše, jiná bledé přirození Dobropána, jiná černé přirození Hladoleta a jiná světlé přirození Kralomoce. Opět v spůsobu svém jiná jest vlasatá, jiná bradatá, jiná pak ocasovatá pro rozdílnost materie v povětří rozpálené.
Dále vypravuje, že původně byly komety k tomu určeny, aby jimi bůh zemi dobrodiní prokazoval. Neboť země nemohla býti čista pro zrůst a umírání živočichů a jiných věcí, bůh ji tedy kometami od zlých dýmů, par a puchů vyčišťoval. Od pádu prvních rodičů bůh však účinek komet změnil, tak že tyto samy prý dým škodný vypouštějí, zemi neúrodnou působí a těla lidská porušují odkud morové nakažení přichází; jestlipak takové komet uhašení komplexím k mozku a krvi přistupuje, k různicím a válkám veliký průchod se dává ...
Na to uvádí, že hvězdáři čtverým spůsobem účinky komet skoumají, totiž buď že by se nacházela na okršlku dvanáctera znamení nebeského nebo ven z něho pod jistým znamením některé hvězdy; buď z hnutí aneb stání komety a konečně z její podoby, tak že n.p., je-li na spůsob meče, povahy bývá Smrtonoše apod.
Po tomto všeobecném pojednání o kometách vůbec přichází na kometu r. 1618 vzešlou pod dvacátým pátým stupněm nebeského znamení Váhy u pravé nohy Botesa, figury hvězd půlnočních tak řečené. Tato jest přirození Smrtonošova a Hladoletova v úhlu 12. domu zármutku a vězení, kteréžto kometě Smrtonoš z domu 11. a Hladolet z domu 9. panování své připisují. Že pak Slunce toho času v úhlu třetím na znamení Střelce v stupni 7mém se nalezalo, 3 hodiny od východu svého majíce, proto kometě této účinky božské k vylévání odevzdává ...
Podobně pokračuje dále a předpovídá z komety té neblahé účinky, vyzývaje spolu lid k modlitbě a k prosení boha za milost a slitování. K pojednání tomu přidal:
Zaznamenání některých paměti komet, kteréž se jak před narozením Krista Pána, tak i po narození sběhly a co s sebou řinášely. V tomto zaznamenal (jak už Gryll z Gryllova byl učinil), kdy se jaká kometa ukázala od počátku světa 3492 leta a před Kristem Pánem 479 let až do r. 1596 po Kristu, a jaké následky, obyčejně neblahé, měla.
Ve spise tom, jak patrno, řídil se mistr Daniel Basil náhledy Aristotelovými a hvězdářů starých, což mu ne s jedné strany k zlému vykládáno. Zejména vystoupil proti zastaralým těmto náhledům o kometách r. 1619, kteréhož Daniel Basil byl po druhé děkanem fakulty artistické, učený lékař Pražský Ondřej Haberbešel z Habernfeldu, známý knížkou svou de bello bojemico, a ostře mu vytýkal nepokročilost ano zpátečnictví ve hvězdářství.2)
Zdaliž mu mistr Daniel Basil odpověděl, známo není, má se však za to, že nikoliv, a doba ta nebyla věru příznivá podobným hádkám učených mezi domácími, neboť se blížil rok 1620.
Po nešťastné bitvě na Bílé Hoře zůstala universita Pražská pouze něco málo nežli rok v rukou a ve správě profesorů Čechů. O sv. Havle r. 1621 byl Daniel Basil z Deutschenberka volen za děkana fakulty artistické, potřetí - a naposled. Důstojnost tu zastával až do 28. dubna r. 1622, po kterémž se brzy dostala universita Pražská ve správu jesuitů.
Daniel Basil z Deutscheberka byl tedy poslední děkan slavného učení Pražského, které po více nežli 270 roků, jsouc ve správě předkův našich, zjednávalo, udržovalo a množilo slávu naší milé vlasti.
R. 1622 opustili veškeří profesoři Češi místa svá na universitě, ano i svou vlast, aby neporušené zachovali své svědomí a přesvědčení u víře, pouze Jan Campanus a Basil z Deutschenberka zůstali, přihlásivše se dříve k církvi Římské. Brzy na to jmenován byl Daniel Basil tajemníkem českého dvorního kancléře a později i radou při appellaci, kteréž místo zaujímal až do své smrti, totiž do 25. června roku 1628.
Mimo uvedené spisy vydal: Theses de pestilentia ... (Prage 1610); Disquisitio physica de spiritibus corporis animati (Pragae 1611); Disputatio de plantis (1611); Varia carmina in laudes amicorum (Pragae 1612); Carmen ad alman matrem academiam (Pragae 1614); Carmina gratulatoria ... (1616).
1) Palacký:"O pranostikách a kalendářích".... v Musejníku na r. 1829.
2) Pelzel : "Abbildungen der böhmischen und mährischen Gelehrten .... " IV. díl str.48.
