Simon Podolský z Podolí
O muži tom lze mi jen tolik uvésti, co byl sám v knížce, kterou v stručném výtahu dále uvádím, o sobě zaznamenal. Narodil se totiž r. 1562,a když mu bylo 13 let,dostal se do domu Matouše Ornysa z Lindberka, zemského měřiče, nepochybně bytem v Praze,kterému u rozličném vyměřování nápomocen byl. Zdaliž Podolský některou universitu navštěvoval, nebo zdaliž se pouze prakticky u svého stravovatele měřičství naučil, nikde ničehož otom nepovídá, nýbrž pouze uvádí, že r. 1609 žádal sám na sněmu českém, aby tento, jelikož r. 1541 hrad Pražský s Hradčany a polovice města Malé Strany i se dskami zemskými, v nichž míry zemské uvedeny a zaznamenány se nalézaly, shořely, a jelikož za času jeho mnozí měřičové špatně vyměřovali, nové míry zemské ustanovil.
Sněm však teprv po šesti letech, totiž r. 1615, vyřídiv žádost tu poručil prý Podolskému, aby on sám co se dosud v ústním podání o mírách zachovalo, sebral,a srozumitelně o důležité věci té pojednal. Podolský vyhověv přání sněmu dohotovil svůj spis roku 1617 a napsal pod jmeno Jeho Milosti císařské geometr toho času měřič zemský v království českém.
Spis tento vyšel později tiskem s názvem:
Šimona Podolského z Podolí J. M. císařské geometra, toho času měřiče zemského v království českém knížka o mírách zemských, a vysvětlení, od kterého času míry a měření zemské v království českém svůj začátek mají. Podle artikule, v sněmu r. 1615 držaném se nacházejícího, sepsaná r. 1617. Nyní na světlo vydaná nákladem Samuele Globiče z Bučína, měřiče zemského, v Praze u Jiřího Černocha r. 1683 (ve 4ce též německy).
Knížka ta má (mimo předmluvu na 5 stranách) 19 stran v 8ce. V předmluvě dokazuje Podolský důležitost měřičství jakož i počtů vůbec, odvolávaje se na pána boha, který prý stvořiv nebe, zemi a moře vše, na míru, na počet i na váhu spořádal. Na doklad toho uvádí některá místa z písma svatého, zejména z první knihy Mojžíšovy hl. 1 v. 6, totiž "jak přeušlechtilé vyměření učinil (bůh) slunci, měsíci, planetám i všem hvězdám, ten nejdokonalejší astronomus, kterýž opatrností svou roztáhl nebesa"; dále připomíná, "kterak jest země přemistrovsky od téhož nejvýbornějšího geometra rozměřena a spořádána a jistými mezemi na všechny strany obmezena", což opět dokazuje (z Prov.8.v.29) mořem rozvlněným které má meze od Hospodina vyměřené a vytknuté, jichž nikoliv bez dovolení Pána svého přestoupiti a dále topiti nesmí, nybrž všecky jiné veliké řeky a nesčíslné potoky do sebe požírajíc v mezech svých zůstati musí.
Bůh prý tomu chce, aby lidé mezi sebou svorni živi byli, což viděti z toho, že už Mojžíšovi dal zákon, dle něhož měli někteří nad jinými bdíti a pře jich souditi, mimo to prý dal jim míry totiž loket, sáh a provazec k vyměření země, tolikéž míry obilné jako míru řečenou effy, míru gomor, ta aby držela desátý díl effy atd.
Mimo to prý Bůh poručil, aby archa Páně byla z dříví setym půl třetího lokte dlouhá a půl druhého široká, a s pohrůžkami nařídil lidu, aby byl spravedlivým, řka:
Nebudeš míti v pytlíku svém nejednostejného kamene většího a menšího, aniž budeš míti v domě svém nejednostejného korce většího a menšího, váhu celou a spravedlivou míti budeš, aby se prodloužili dnové tvoji v zemi, kterouž dává tobě Hospodin (Mojž.kap.25.v.13.14.15.), a jinde zlořečený kdo přenáší mezník bližního svého, i řekne veškeren lid amen (Mojž.kap.25.v.18.)...
Knížku svou rozdělil Podolský na čtyři díly.
V prvním díle jedná o tom Od kterého času měr a měření zemského v království českém se užívá? Odvolávaje se na kroniku Hájkovu (list 107 a 247) vykládá, že kníže Oldřich, vida, že předešlý biskup veliký desátek byl nařídil, nejprvé veškeré dědiny orné v Čechách na lány směřiti dal, a spolu rozkázal, aby se dalo budoucně z každého lánu faráři jeden strych pšenice a druhý ovsa, a strych aby byla nádoba okrouhlá tří pídí zšíři a pěti pídí zvýši a na to dvou prstův, a ta míra aby byla knížecím s jedné strany a
s druhé biskupským znamením horkým železem znamenána, což se stalo r. 1022.
Za krále Přemysla Otakara byly r. 1268 opět veškeré míry zemské, obilné, váhy i kramářské i na stříbro a na zlato, tolikéž míry sudů, pinet, žejdlíků nejen obnoveny, nýbrž světleji nežli kdy prvé vypsány. Za krále toho bylo určeno, aby širokost čtyř zrn ječmene vedle sebe položených sloula prst, čtyři prstové vedle sebe položené aby se jmenovaly dlaň, deset prstů vedle sebe položených píď,tři pídě loket pražský č. český, 42 loket a dvě pěsti aby držel provazec zemský i lesní "a k tomu aby byli zvláštní úředníci, kteříž by měřili, a aby měli přísahu na to obzvláště vydanou.
Takový měřič zemský aby měl provazec řetízkový z mědi neb mosazi, tak že by
ani vlhkostí ani teplem, ani rosou neb deštěm na délce se neměnil, ani nerezavěl;
pět takových provazců aby sloulo jitro = 210 lok. = 630 pídím, pěti jitrům aby se říkalo
prut = 1050 lok. = 3150 píď, tři pruty aby se jmenovaly
čtvrt = 15 jit. = 75 prov. = 3150 lok. = 9450 píď a čtyři čtvrtě aby slouly
lán = 12 prutům = 60 jitr. = 300 provaz. = 12600 lok.= 37800 píď.
Dále bylo ustanoveno, aby jeden záhon měl sedm brazd a druhý osm, tak aby bylo ve dvou záhonech 15 brazd. V lánu dobrém orném královském aby bylo 12 kop záhonů, v lánu kněžském orném 11 kop záhonů, v lánu panském neb zemanském svobodném 10 kop a v lánu sedlském platném 8 kop záhonů, tak že by láno královské drželo 5400, kněžské 4950, zemanské svobodné 4500 a sedlské 3600 grazd. Na lepších polích mělo se síti řidčeji, pro odnože aby volněji růsti mohly, na mdlejších hustěji a na neúrodných nejhustěji pro vyhynutí, tak aby na každý lán královský, kněžský, zemanský a sedlský padlo vždy jednostejně 64 korců pšenice. Kolečko plužné otočilo se v honě 60kráte, aby míle = 60 honům a rybářský provazec aby měl zdélí 22 pražských loket.
V druhém díle nadepsaném: Kterého času staré míry proměněny a ty jichž se nyní (tj. r. 1617) užívá nařízeny jsou vypravuje Podolský, že mu není známo, kdy se v Čechách oním nařízením říditi přestali, má prý však za to, že za Karla IV.značně byly míry opraveny. Připomínaje roku 1541, v němž dsky zemské, v kterých nepochybně prý míry zaznamenány se nalézaly, popelem lehly, podotýká, že mu sněmem r. 1615 nařízeno bylo, aby, jak už z počátku uvedeno, veškeré zprávy o mírách sebral a srozumitelně o nich pojednal, což nyní v díle třetím nadepsaném : O měrách zemských, kterýchž se po shoření desk zemských v království tomto posavád užívalo a užívá, a jak jím od každého rozumníno býti má.
V díle tom vypravuje, že zemské míry základem jest pražský loket, kterého míra železná na radnici staroměstské, do kamenných veřejí za dveřmi železnými, když se do obecní světnice šlo, jako i na rohu radnické věže novoměstské, na ulici pod radní světnicí upevněna a zazděna byla, tak aby každý, maje k tomu přístup volný jistou míru téhož lokte pražského sobě vzíti mohl.
Tento loket dělil se na čtyři díly, čtvrtě, a každá čtvrť na dva díly; čtyřiadvacátý jeho díl sloul palec. Sáh byl co člověk prostřední postavy vysáhnouti mohl, ale tři lokte byla jistá míra jeho. Látro byla míra čtyř loket zdélí což člověk nad sebe vysáhnouti může. Prut byla míra dvou láter = 8 loket, který se od sedláka k vyměřování luk na tenkém bydélci vyměřil. Provazec zemský držel zdélí 52, a viničný dle výsady Karla IV., 64 loket. Provazcové dělali se z dobrých šňur. Pověděv jak se provazem vyměřuje čtverec a jak pravoúhelný obdélník (lán, jitro), vykládá že strych viničný určený výsadou Karla IV. r. 1358 byl 16 prutů dlouhý a 8 prutů široký, počítaje prut 8 loket Pražských. Míle držela zdélí 365 provazců zemských a vyměřovala se vždy od brány města rovnou cestou po silnici k jinému.
Na to vypravuje, že měřič zemský byl přísahou zavázán "i milosti císařské i všem čtyřem stavům království českého, že musil dokonale vědom býti všech nástrojů měřických jako i měřictví vůbec, a že musil vše ve zmenšené míře na papír uvésti a ne pouze jako hajný v les v rovných čarách vyměřiti uměti; ne každý jest geometr a měřič, kdo maje šňuru aneb provazec v ruce okolo lesů a dědin s ním chodí.
Zimního času prý, jak už od starodávna zvykem bylo, se vyměřovalo, aby se půda odhadla, poněvadž vždy pan místokomorník s nejbližšími přísedícími těch gruntů pány při odhadu býti musil, a pak že, zemský měřič v rukavičkách regula na instrumentu pro zimu spravovati a do tabulek zaznamenati ničehož nemůže, jakož i když padá sníh, kompas zmokne a magnet jíti přestane.
Ve čtvrtém dílu mluví Podolský O zlém a škodném užívání měr zemských. Stěžuje si totiž, že v některých krajinách naší vlasti užívalo se provazce, který držel 52 loket, v jiných však provazce o 42 loktech, čímž kupci o mnoho přicházeli, jak to na obrazcích v příkladech vysvětluje. Každý prodavač má prý se říditi starým přislovím prodej zač dej, jen spravedlivou míru měj. Připomíná, že za jeho času nesměly se prodávati lány na záhony, nýbrž jak je byl měřič patřičně vyměřil, poněvadž lány, ačkoliv počet záhonů určen byl, nikdy stejné nebyly, jelikož by musely radlice v celé zemi tutouž šířku míti, čemuž tak nebylo, nehledě prý ani na pahrbky, rokle a cesty, které délku mění.
Za Podolského nebylo žádného rozdílu mezi lánem královským, kněžským atd., neboť každý držel 192 provazců; na leče se nekupovalo, a viničný "strych" měl zdélí 144 a zšíří 72 loket. Konečně horlí proti nedbalým měřičům, kteří nehledíce na cípy, dědiny a lesy vyměřují, a končí svůj zajímavý spis, jediný v literatuře naší, v kterémž se celý dějepis zemské míry uvádí, slovy:
1) Rukopis c.k.univers. knih. XVII.G.21.
