Martin z Lenčice

de Lancicia

Učený Polák tento narodil se v prvním desítiletí 15. věku v Lenčici v kraji Varšavském. Přišed asi r. 1427 na universitu Pražskou, byl zde r. 1431 za děkana Petra ze Sepekova povýšen na bakaláře, avšak teprv dne 28. ledna r. 1443 na mistra in artibus. Téhož roku dne 28. února započal co licenciát svá čtení na fakultě artistické za mistra Jana z Přibrami, a byv brzy na to přijat za řádného člena téže fakulty zkoušel v rocích 1444, 1446-1448, 1453, 1454, 1457, 1461 a 1462 na bakaláře. Už roku 1445 jmenován byl děkanem fakulty artistické a r. 1455-1456 rektorem university.¹⁾
Času toho jako i později přikládala se veliká důležitost pranostikám hvězdářským, zvláště ve vlasti naší, jak toho důkazem jsou letopiscové čeští²⁾, v nichž se nejen každé zatmění slunce neb měsíce, každé objevení se vlasatice pilně zaznamenáno nalézá, nýbrž i domnělé účinky a následky toho, pravda větším dílem neblahé a zhoubné, s netajeným strachem vykládají. Jelikož však někteří méně svědomití a obeznalí hvězdopravci planými svými pranostikami klidné občany hrozným vyličováním budoucích neštěstí často klamali, ustanovila se nepochybně už záhy po založení svém universita Pražská na tom, aby se podobné pranostiky psaly některým mistrem, který je na počátku každého roku přátelům a příznivcům svým v opisu zděloval, později však po rozšíření knihtiskařství tiskem vydával.

Takovému mistru, který spolu na universitě hvězdářství vyučoval, říkalo se astronomus publicus, a první, kterému v památkách dějepisných university Pražské jméno to přikládané nalezám, byl mistr Martin z Lenčice. Zejména se připomíná co astronomus senior k r. 1464, na jehož počátku vznikla důležitá rozepře mezi kněžími a mistry de quantitate intervalli tj. kolik neděl se počítati má roku toho od narození Páně až do ostatků. Computus cyrometralis, kterýž v případech takových rozhodoval, neudával pro rok tento, který byl přestupný, majíc litery nedělní Ag, nic určitého, neboť jedni dle něho a zaznamenání jakéhosi doktora lékařství tvrdili, že ono intervallum trvati má šest, jiní opět že sedm neděl. Aby se všecky možné zmatky po celém království předešly, svolal tehdejší mistr Jan z Čáslavi mistry v hromadu, v kteréž se uzavřelo, že, jak to byl napsal mistr Martin z Lenčice, starší hvězdář, trvati má ono intervallum sedm neděl.³⁾
Kdy mistr Martin zemřel, není mi povědomo, jelikož se však dále v památkách university Pražské neuvádí, k víře podobno, že zemřel na mor, který v Praze zuřil od měsíce září r. 1463 téměř celý rok.

V c.k. universitní knihovně nalezají se od mistra Martina z Lenčice dva rukopisy, jichž obsah zde uvádím.
První⁴⁾ má název Computus de sphaera materiali, jest 74 listů silný, a končí slovy Explicit compertatum (sic) Martini de Lancicia super textum sphaerae materialis anno dom. 1430, scriptum eodem anno per manus Stanislai de Gnezna⁵⁾ completumque feria sexta in capite quadragesimae. V krátké předmluvě se uvádí, že text jest ze spisu Jana de Sacrobosco, vysvětlení však mnohem obšírnější textu, že dal k němu Martin z Lenčice toho času ještě posluchač na universitě.

Koule světová dělí se v něm 1. dle jsoucnosti a 2. dle nahodilosti.
Dle jsoucnosti rozděluje se na devět sfér, totiž na svéru nejvyšší, které se říká primus motus seu primum mobile, sféru stálic čili oblohu, a sedm sfér nižších nazvaných dle oběžnic, z nichž největší jest sféra Hladoleta a nejmenší Měsíce. Střed světa tvořila nepohnutá země, kolem které byla 1ní sféra Měsíce, 2há sféra Kralomoce, 3tí sféra Krasopaní, 4tá sféra Slunce, 5tá sféra Smrtonoše, 6tá sféra Kralomoce a sedmá Hladoleta.
Dle nahodilosti dělí se svět na sféru přímou (recta), je-li rovník na obzoru, a šikmou (obliqua), tvoří-li tyto spolu ostrý úhel. Celý svět skládá se ze dvou prostorů, elementárního a étherického. Kolem země jest voda, kolem této vzduch, kolem toho oheň čistý a klidný, jak prý vypravuje Aristoteles v knize "metheorum", a nad těmito trůní Bůh. Prostor étherický jest světlý. Celé nebe (devátá sféra) točí se od východu k západu, jak dokazují 1. hvězdy, které vycházejíce na východě v stejné od sebe vzdálenosti dostupují vrchole světa a rovněž tak zapadají; 2. hvězdy, které jsou blíž pólu severního, nezapadají pro nás nikdy, nýbrž ustavičně v téže vzdálenosti od sebe jednotvárně se otáčejí kolem pólu.

Že svět jest kulatý trojí jest uveden důvod: 1. podobnosť světa smyslového s celým světem nemajícím ani počátku ani konce; 2. užitečnost toho vyžaduje, jelikož koule zaujímá v sobě více, nežli kterékoliv těleso pravidelné téhož rozsahu, (téže odlehlosti středu od některého rohu); a 3. podoba kulatá jest nutná, neboť kdyby byl svět tří-, čtyř- neb vícestranný, byla by nám dle Alfragana část nebe nad naším temenem nejbližší, tedy i hvězda nějaká nebo na p. slunce zdálo by se nám na onom místě větší nežli když vychází neb zapadá, čemuž však skutečnost odporuje.
Že země jest kulatá, uvádějí se tyto důvody: 1. hvězdy nevycházejí a nezapadají všude stejně, nýbrž nejprvé je vidí obyvatelé na východě; 2. pakli u nás pozorujeme zatmění měsíce o jedné hodině s půlnoci, vidí je lidé na východě o třetí hodině v noci, z čehož patrno, že slunce u nich dříve zapadlo nežli u nás; 3. že i voda kolem země jest kulatá, možná pozorovati na lodi blížící se k břehu, atp.
Že leží země uprostřed světa, odůvodňuje se tím, že se země viděti lze kteroukoliv hvězdu, ana jest stejně veliká, nechť vychází, stojí nad námi, neb zapadá; kdyby se však země přibližovala k některé straně oblohy, neviděl by člověk bydlící na této části země blíže oblohy polovici celého nebe, což však odporuje Ptolomeovi a všem filosofům tvrdícím, že člověk kdekoliv stojí, musí viděti jak šest znamení nebeských vychází a šest zapadá, tj. že musí viděti polovici oblohy, z čehož také následuje, že země naše musí býti nepatrná, pouhý bod (střední) u porovnání s nesmírností světa, aby člověk celou polovici nebe viděti mohl. Mimo to praví Alfragan, že jest země nejmenší všech stálic, každá stálice však u porovnání se světem jest pouhý bod, tím menší bod musí býti naše země.

Obvod největšího kruhu země udává se na 252.000 stadií⁶⁾, tedy průměr země = 80181 a 1/2 a 1/3 stadie. Stává šest největších kruhů a čtyry menší blíž pólů. První z kruhů největších jest rovník; druhý přetíná rovník na dvě stejné částky, severní a jižní, a zove se zverokruh, který se dělí na 12 stejných dílů po 30 stupních zdélí a 12 stup. zšíří⁷⁾, (kruh půlící šířku zvěrokruhu zove se ekliptika); třetí a čtvrtý kruh jsou oba krojníci (kolurové), jeden z nich vedený si myslíme počátkem znamení skopce a váhy a říkáme mu kolur rovnodenní, a druhý vedený počátkem znamení raka a kozorožce zove se kolur slunovratů. Znamenati prý sluší, že devátá sféra otáčí se od východu k západu, sféra však oblohy a sféry oběžnic od západu k východu.
Svět se točí kolem osy, jejíž body se zovou póly světové, a sice pól severní (semotemtrionalis, arcticus neb borealis⁸⁾) který ustavičně vidíme, a pól jižní (meridionalis, antarcticus neb i ustralis), který jest mu protilehlý. Kruhu, který si vedený myslíme oběma póly světa a zenitem, říkáme poledník, a kruhu, dělícímu dolejší polokouli světa od hořejší, obzorník. Čtyři malé kruhy jsou: kruh slunovratu letního, kruh severní (arcticus, kde poledník přetíná kruh obzorný, který rovnoběžně se vedený myslí k rovníku), a kruh jižní (antarcticus).

Dále se vysvětluje patero pásem ponebných (studené, mírné, horké, mírné, studené), a jedná o východu a západu hvězd, který jest dvojí, totiž poeticus a astronomicus; k prvnímu náleží ortus et occasus cosmicus, když hvězda vychází neb zapadá se sluncem, pak ortus et occasus chronicus (acronychus), když hvězda vychází neb zapadá po západu slunce; konečně ortus et occasus heliacus, když hvězda vyjde z paprsků slunečních prvé ji jasností svou zacloňovavších, neb když se ztratí v těchto. U druhého východu a západu platí pravidlo o sféře přímé, že hvězdy ve znameních nebeských sobě protilehlých, stejným časem vycházejí dle veršíku Est lib, ari; scor, taur; sa, ge; cap, can; a, le; pis, vir.
U sféry šikmé vycházejí neb zapadají hvězdy oněch znamení nebeských stejným časem, která jsou od kteréhokoliv bodu rovnodenního stejně daleko.

Na to se uvádí rozdíl mezi dies naturalis a artificeallis (tj. den a noc, a pouze den); vysvětluje se, že slunce a hvězdy v rozličných dílech světa rozličně vycházejí a zapadají, a rozděluje se celá země na sedm ponebí⁹⁾, totiž

Za tímto sedmým ponebím jest prý mnoho malých ostrovů a menších bydel lidských, které pod jedno ponebí přivésti nelze. Obšírný tento rukopis, který končí: Explicit computus phylosophicus (tj. cyrometralis) anno dom. 1432... per manus Stanislai de Gnezna. Declaratus anno eodem per Martinum de Lancicia in Nazareth; z čehož patrno, že Martin z Lenčice po roce, v němž byl povýšen na bakaláře, už soukromě přednášel na koleji Nazaretské.

Druhý rukopis¹⁰⁾ nadepsaný Magnifico domino ac domino Ulrico genorosa stirpe de Rosmberg, prognosticatio anni currentis 1455, status, significationes et accidentia ventura, brevi sup opere, tamquam domino dignissimo diriguntur conscripta.
Rukopis ten má 4 listy a jedná o vzájemných polohách oběžnic, a následcích zemi naší z toho plynoucích. V kratičkých osmi hlavách praví totiž mistr Martin, že hvězdy účinkujíce na zemi z rozkazu božího spůsobují dle rozličné polohy a vzájemných obratů sedmi oběžnic a stálic proměny a nehody pod sluncem. V uvedeném roce 1455 přihodí se prý tré vážných věcí, totiž protisluní Hladoleta s Kralomocem, zatmění měsíce v Štíru a sousluní Hladoleta se Smrtonošem též v Štíru. Na to vykládá, která znamení nebo sběhnutí se kterých oběžnic působí na obecný lid, na krále a knížata, na církev a kněžstvo, a jak se jest pro tento rok obávati moru a nemocí rychle se blížících, jakož i války a nepokojů, které prý se v takovém sběhnutí oběžnic a znamení jako roku tohoto vždy dostavují. A jelikož prý Štír jest znamení půlnoční účinkují výhradně na půlnoc, a jelikož jest Hladolet oběžnice vládnoucí nad Čechami, Polskou, Pruskem atd., tož že země tyto zvláště na nehody připraveny býti mají.

Pranostiku tu končí s podpisem : magister Martinus de Lancicia paratus semper ad omnia vota magnificentiae vestrae. Nepochybně napsal mistr Martin tuto pranostiku už co veřejný hvězdář z vůle university a z povinností k hodnosti své, jak jsem prvé šířeji o tom se zmínil, a ačkoliv věnována byla pánovi z Rožmberku, měl se jí nicméně říditi každý, kdož věcem podobným důležitosti přikládal.

1) Mon. hist. univer. Pragen. II. d.
2) III. díl.
3) Mon. hist. univer. Pragen II. str. 85.
4) X. E. 19.
5) Stanislav z Hvězdna se stal bakalářem r.1442, mistrem in artibus r.1445, a byl jmenován děkanem fakulty artistické r.1448, co zkušební mistr uvádí se ještě r.1458 (Mon. hist. univ. Pragensis)
6) Stadium = 125 měřičským krokům = 625 střevícům dle Plinia (lib. 2.c 23), 8 stadií = římské míle.
7) Jmena znamení nebeských sestavena jsou v sestiměry:
Sunt Aries, Taurus, Gemini, Cancer, Leo, Virgo,
Libraque, Scorpius, Arcitenens, Caper, Ampora, Pisces.
8) Jmena ta vysvětluje takto: septemtrionalis od septem a trion (vůl, medvědice), jelikož jemu na blízku jest sedm hvězd malé medvědice, které prý se tak pomalu pohybují jako vůl; arcticus od arxtoV t.j. medvědice, a borealis, poněvadž boreas od tamtud přichází.
9) V tom se liší od starých hvězdářů, neboť Strabo dělil zemi na 8 a Ptolomeus na 10 ponebí.
10) I. G. 6.