Jan Kobiš z Bytýšky

O muži tom jest pouze povědomo, že byl bakalářem, a že co takový vyučoval r. 1568 na škole u kostela sv. Mikuláše a r. 1569 ma škole u Matky Boží před Týnem.¹⁾ Jelikož se však jména jeho v dějepisných památkách university Pražské neuvádí, domohl se stupně bakalářství nepochybně na některé zahraniční universitě. Jan Kobiš z Bytýšky vydal r. 1574 knihu s názvem:
Spráwa neb naučenij o měrách winných sudů wedle ceny žegdlíků, aby wěděl, gaka summa za který sud přigde, též coby každého roku G.M.C. gakožto králi českému z každé winice na sumě dáti wyšlo, wšechněm potřebná a užitečná.
Novější vydání z r. 1596 bylo tištěno v Starém Městě Pražském u Jiřího Nigrina v 8ce; toto mám před rukama. Knížka ta má 59 stran mimo předmluvu o 9 stranách a jest připsána :"Urozeným pánům pánům, urozeným a statečným pánům rytířům Jeho milosti císaře římského, jakožto krále českého ..."
V předmluvě žaluje Kobiš velmi na zkaženost a nepravost obyvatelstva tohoto království, které Bůh r. 1582 morovou ranou spravedlivě byl trestal. Avšak, ačkoliv se "před tou morovou boží ranou, v letech mnohých mezi lidem nepravosti, chytrosti, fortelové nacházívali, přece ne tak svobodného průchodu jak se komu líbilo po své vůli, jako těchto let užívali," neboť "kdo jest, aby toho zlého účastníkem nebyl, musí ne tak opatrný, jako špatný býti."
odotýká, že tuto knížku vydal "aby lidé prostější bezpečně a spravedlivě před lstivými a obmyslnými lidmi své živnosti, handle, prodaje, bez naříkání vesti, a netoliko v svých obchodech ale i v přátelském propůjčování ochráněni býti mohli." Dále připomíná, že se změnilo nařízení od Karla IV. vydané "f.6 post sexagesimam," dle něhož "každoročně při úřadě J.M.C. pergmistrském hor viničných pražských hned po sbírání vína ze strychu vinice jeden škopek tj. 8 pint vína do komory české k ruce J.M. krále českého se odvozovala," od císaře Rudolfa za příčinou neúrody vinné těch časů v ten smysl, aby se každý žejdlík vína pergkrechtního po 3 penízích českých při témž úřadě pergkmistrském platilo. Na konci předmluvy ubezpečuje, že v knížce té slušný ohled béře na to, "že se rozličná sladká pití na větším díle v lákách a v malých soudkách, které jsou od domácích nádob rozdílné míry a nejvíce se na rýnské zlaté, každý zlatý po 60 krejcařích a krejcar po 3 penězích českých počítaje, kupují a zase prodávají." (Psáno v NovémMěstě Pražském v pondělí po památce sv. Jiljí opata druhého dne měsíce září 1596.)

Ve "správě" samé poučuje, jak se knížce této rozuměti má, a uvádí, že "sud mírný Svidnický drží 4 dčbery tj. 256 pinet," tedy dčber že drží 64 pinet a slove Týnský; a že "půl dčberu"jest vědro, držící 32 pinet, a slove ochtl." Na to vykládá hodnotu římských číslic a vypočítává, mnoho-li se musí každoročně z hor viničných na penězích králi platiti, jako: "ze čtvrt strychu 3 groše české a 3  peníze české, z půl strychu 6 gr. č. a 6 p. č., z jednoho strychu 13 gr. č. a 5 p. č.," což uvádí popořadě až z 32 strychů 7 kop 18 gr. a 6 pen. českých.
Pověděv, že sv. Lukáš v 5. kap. praví: Víno nové v sudy nové má lito býti, a obě bude zachováno, vypočítává na 44 stranách, zač jest 1, 2, 3, .... 60 pinet, a zač 1, 2, 3 ... dčberů, je-li žejdlík po 3, 4 ... 24  penězích českých, počítaje groš = 7 peníz., kopu = 60 groš. a pintu = 4 žejdl. Na pěti stranách vypočítává, zač by sladkých pití přišlo 1, 2, 3 .... 10 ... 40 pinet, kdyby byl žejdlík za 8, 9 ... 12  krejcarů, počítaje zlatý rýnský = 60 krejcarů. Při tom udává konečně výsledky i na kopy i na krejcary, bera groš za 7  krejcarů. --
Na poslední stránce jsou insignia autoris, totiž jeho rodinný znak představující jelení hlavu s krkem, který šípem jest proklán, nad tím uzavřená přilbice s fanfrnohy, a výše opět ona hlava s krkem šípem prohnaným; pod znakem jsou 3 distycha jej vysvětlující.

1) Liber testimoniorum albus, list 18/6 číslo 254 v archivě radnice Staroměstské v Praze, totiž:" Svědomí mezi Annou Šimůnkovou, měšťkou města Kouříma s jedné a Václavem ze Zlonic .. a strany druhé ...r.1569"