Jan Kepler

Zlomyslnost a nenávist vypudila Tychona z jeho vlasti, nesnášenlivost náboženská v Štýrsku, v nové vlasti Jana Keplera, nutila tohoto, hledati jinde přístřeší pro sebe a svou rodinu, a oba velicí učenci, jichž život tak bohat byl na svízele a příkoří jim činěná, nalezli útulku a přátelského přijetí v královské Praze. O Tychonovi na svém místě jsem pojednal, budiž mi dovoleno i o Keplerově životě a jeho činnosti stručně zde nejdůležitější pověděti.
Jan Kepler narodil se dne 27. prosince r.1571 v Magstattu, vesnici würtemberské nedaleko říšského města Weilu. Zlá nemoc, jakouž v 12 roce svého věku přestál, zůstavila v něm slabost tělesnou, za kterouž jej rodiče, lidé jinak nevalně vzdělaní, určili k studiím bohosloveckým. Roku 1586 přijat byl Kepler do klášterní školy v Maulbronu, kde po třech letech povýšen byl na bakaláře a v semináři Tubinském r.1591 na mistra sv. písma. Bohoslovci luteránští, jakýmž nyní i Kepler se stal, nebyli vždy jedné mysli ve své víře, a jelikož se Kepler v nejedněch článcích s profesory Tubinskými shodnouti nemohl, nedostalo se mu po delší čas žádného místa a zaopatření v církvi wüntemberské, tak že pustiv myšlénku na pastorství mimo sebe, oddal se vší pilností mathematice a hvězdářství, které času toho přednášel v Tubinkách Mich. Maestlin na základě soustavy Koprníkovy.
Už r. 1593 povolán byl Kepler na stavovské gymnasium evangelické do Štýrského Hradce za učitele mathematiky a morálky, a tam též sepsáním kalendáře na r.1594 započal čestně svou dráhu spisovatelskou. Po dvou letech vydal Prodromus dissertationum cosmographicarum ..., v kterém hledě odkrýti tajnosti všehomíra pojednal zvláštní sice avšak důmyslně provedenou domněnku o drahách všech oběžnic. Měl totiž za to, že opíšeme-li v mysli poloměrem dráhy Dobropána kouli, kolem této pravidelný osmistěn a kolem tohoto opět kouli, poloměr koule té se rovná poloměru dráhy Krasopaní; a opíšeme-li dále kolem druhé této kopule pravidelný dvaceti stěn a kolem něho opět kouli, že poloměr této rovná se poloměru dráhy Země; opíšeme-li pak kolem této třetí koule pravidelný dvanáctistěn a kolem něho kouli čtvrtou, že poloměr této se rovná poloměru dráhy Smrtnonoše. Kolem této myslil si opět opsaný pravidelný čtyrstěn a kolem něho opět kouli, jejíž poloměr soudil býti rovným poloměru dráhy Kralomoce, a konečně kolem této páté koule myslil si pravidelný šestistěn a jemu opsanou kouli šestou poloměru dráhy Hladoleta.
Ačkoliv Kepler později bludnost smělé této myšlenky sám první seznal, překvapil nicméně jeho Prodromus zvláště proto, že založen byl na soustavě Koprníkově, veškeré hvězdáře a zjednal mu v světě učeném velmi čestného jmena.

Nebylo však Keplerovi popřáno, dlouho se štěstí svému v Štýrském Hradci těšiti, neboť arcikníže Ferdinand nastoupiv po otci svém, arciknížeti Karlovi, vládu zemí zděděných, zrušil r. 1599 svobodu náboženství a dal zavříti evangelické gymnasium stavovské, na kterémž Kepler vyučoval, ponechav pouze z milosti tomuto jeho služné. V nejistých těchto poměrech ohlížel se Kepler po stálejším zaopatření a příznivějším místě, kde by mohl nejen u skoumání svém hvězdářském pokračovati, nýbrž kde by i přesvědčení svému náboženskému násilí činiti nemusil.
Takového místa dostalo se mu počátkem r. 1600 v Praze od Tychona, který, přijav jej se svolením císaře Rudolfa k ruce své, přikázal mu Quoad calculum určení nepravidelné, jak se mu zdálo, dráhy Smrtonoše. Až do smrti Tychona bylo postavení Keplerovo nejen pouze podřízené, nýbrž i tak skromné, že nejednou s rodinou svou užíti musil ovšem s ochotou mu nabízené pomoci zámožnějších příznivců, zejména však barona Hofmana, učeného Štýřana a rady císařského.
Po smrti velikého Dána přijat byl teprv Kepler v řádnou službu od císaře Rudolfa a vykázáno mu ročních 1500 zl., které mu však tak nepořádně vypláceny byly, že i na dál pomoci svých přátel sříci se nemohl. Přes to všecko však oddal se Kepler s celou duší svému povolání. Aby dvornímu hluku a nepříjemným návštěvám uniknul, odstěhoval se do Emaus, odkuď každodenně navštěvoval hvězdárnu na Hradčanech, používaje s největší vděčností a nelíčeným uznáním zásluh Tychonových, velikolepých jeho nástrojů a neocenitelných rukopisů zakoupených od dědiců císařem Rudolfem.

Nepochybně na žádost tohoto vydal r. 1602 spis nazvaný Nova dissertatiuncula de fundamentis astrologiae certioribus... ve kterém sice plané hádání a prorokování astrologické zamítá, avšak (jako Tadeáš Hájek) nikterak není proti mírnému věštění čerpanému z bohatých pokladů matky přírody. Jiné dílo vydané r. 1604 ve Frankobrodě s názvem Ad  Vitellionem paralipomena, quibus astronomiae pars optica traditur ..., dalo celé optice nejen určitého základu, nýbrž i zcela jiný prv netušený směr a podivuhodnou důkladnost. V díle tom vyložil Kepler pravou theorii vidění, spracoval optiku na základě emanační theorie světla od něho objevené, v němž přijal, že vzduch jest těžkou hmotou, učil vypočítávati rozdíl délky dvou míst z pozorování zatmění slunce, a udal příčinu, proč se nám slunce nebo měsíc větší býti zdají na pokraji obzoru, nežli jsou-li vysoko nad obzorem. Důležité toto dílo zjednalo Keplerovy veliké slávy v učeném světě, zvýšilo jeho vážnost u císařského dvora, ano i akademický senát Tubinský, který až dosud z větší části na svého odchovance nevražil, poděkoval mu velmi pochlebným přípisem za zaslaný jeden výtisk.

Téhož času přestěhoval se Kepler z Emaus do koleje Krále Václava k starému příteli svému mistru Bacháčkovi, aby blíže měl na své observatorium na Hradčanech, kde právě nová jakás hvězda u pravé nohy souhvězdí Hadonoše častá a pilná pozorování vyžadovala. Jak Kepler sám ve spisu De nova stella in pede Serpentarii... vydaném v Praze r. 1606 píše, přikládalo se nové této hvězdě nemalé důležitosti, jelikož se objevila na témže místě, na kterém den před tím právě jako před 800 lety bylo spojení nejmocnějších tří oběžnic, Hladoleta, Smrtonoše a Kralomoce, které považovány byly od hvězdoslovců za ohnivou trojici. Tuto trojici očekávali hvězdoslovci r. 1603, a skutečně dne 17. prosince r. 1603 sešel se v 8. stupni Střelce Hladolet s Kralomocem a dne 26. září r. 1604 v 10. stupni Střelce objevil se i Smrtonoš, a na všech observatoriích se co nejbedlivěji pozorovalo a s napnutostí očekávalo velikolepé spojení se nejmocnějších oběžnic.
Kepler sám, jak v uvedeném spisu vypravuje, pohlížel dne 7. října 1604 za Smrtonošem, který mina se Hladoleta blížil se Kralomoci, s nímž se též dne 9. října sešel. Znamenité toto sejití pozoroval téže noci s Keplerem jeho pomocník Jan Schuler, císařský úředník a velký přítel meteoroskopie Jan Brunovský, ano sám kancléř říšský Coraducius. Příští noci byl na observatorium pouze Brunovský, který pozíraje za Smrtonošem spatřil na místě minulého spojení u pravé nohy souhvězdí Hadonoše novou jakou hvězdu, kterou však Keplerovi pro nastalé mlhy teprv 17. října ukázati mohl. Hvězda tato, která se objevovala až do února r. 1606, a jejíž světlost větší byla světlosti hvězdy sv. tří králů, ano dle starších hvězdářů jasnější nežli ona r. 1572 v souhvězdí Kasiopeje, veliký spůsobila hluk u hvězdářů, hvězdopravců a bohoslovců. Neboť první a druzí pokládali ji za nevyvratný důkaz pravosti pouček Aristotelových, dle nichž spojení nejmocnějších oběžnic plodilo nové hvězdy; bohoslovci však rozšiřovali nyní tím neústupněji mínění, že i ono spojení i ta nová hvězda na výstrahu jsou lidem co znamení božího hněvu. Kepler však odtrhl se zcela od náhledů scholastického hvězdářství a theologie, a dokázal velmi jasnými důvody, že ona nová hvězda svědčí právě proti Aristotelovi, poněvadž se z ní, jelikož jest skutečně nová a k tomu stálice (o čemž nikdo nepochyboval), tušiti dá nekonečnost všehomíra, kdežto Aristoteles považuje pohybování a konečnost za pojmy nerozdílné. Ačkoliv sám si vysvětliti nemohl, proč se ona hvězda právě na onom místě sejití se nejmocnějších oběžnic a právě den po něm objevila, odporoval statně, odvolávaje se k zdravému rozumu lidskému, nesmyslným náhledům, jakoby sejití se ono zploditi mohlo novou hvězdu; Spis tento s velikou rozvahou a důkladností psaný nemálo zviklal moudrost pouček Aristotelových a upevnil víru v soustavu velikého Koprníka, který první před ním, třeba toho slovně neuvedl, nicméně mlčky uznával nekonečnost všehomíra.

Hloubavý duch Keplerův neustal zpytovati zákony kolotání těles nebeských, a nikdy snad nebyla pilnost jakkoli namáhavá většími výsledky odměněna jako jeho. R.1608 podařilo se mu totiž pomocí rukopisů Tychonových po nesmírných studiích a pracném počítání, že objevil dva ve hvězdářství nejznamenitější zákony, které až dosud jeho jmenem se honosí, totiž:
1. Oběžnice pohybují se v ellipsách, v jichž jednom ohnisku se nalézá slunce, a
2. Oběžnice při oběhu svém v stejných dobách opisují svými provodiči plochy stejného obsahu.
K stanovení prvního zákonu veden byl Kepler pozorováním Smrtonoše a vypočítáváním jeho dráhy na základě kruhu. Neboť vida, že jej kruh k žádoucímu konci nevede, zkoušel počítání svá na základě ellipsy, které brzy nejen dráhu Smrtonoše, nýbrž dráhy všech oběžnic podobnými býti shledal. Na druhý zákon přišel předpokládaje, že se i slunce i ostatní oběžnice točí kolem své osy, čehož následek poznal takový, že se každá oběžnice pohybovati musí tím rychleji, čím bližší jest slunce, a tím volněji, čím dále jest od něho, že tedy přitažlivá síla slunce tím menší býti musí, čím dále jest některá oběžnice, nebo že oběžnice pohybují se nestejnou rachlostí, která jest úměrna k jejich vzdálenosti od slunce. Znamenité tyto výskumy uveřejnil r. 1609 ve spise:
Astronomia nova aitiologh toV sive Physica coelestis ...
Rokem 1611 počala však pro Keplera velmi trudná doba, neboť zemřela mu manželka Barbora rozená Müllerova z Mühlecku, s kterouž 15 roků život tak bohatý na nedostatek a střídání se vezdejšího hmotného blahobytu byl strávil, a císař Rudolf sesazen byv bratrem svým Matiášem přestal býti pánem jeho. Matiáš potvrdil sice Keplera co dvorního mathematika, avšak služné jeho, možná-li říci ještě nepořádněji mu bývalo vypláceno nežli kdy před tím, tak že Kepler, jen aby se ustavičně nemusil dovolávati podpory svých přátel a příznivců, přijal téhož času nabízené mu místo profesora mathematiky na gymnásium Lineckém. Císař Matiáš nepropustil ho tím sice ze své služby, ale také mu nedával žádného platu, tak že r. 1613, v kterém Matiáš svolal sněm do Řezna, vznesl Kepler na tomto prosbu za doplacení zastaveného mu po mnohé léta služného 12.000 tolarů, avšak nebyl vyslyšen.
Přes všechny tyto svízele a přes to, že r. 1615 povolán byv rychle do Stuttgardu, kde matka jeho obviněna z čarodějnictví sejíti měla smrtí středověké nelidskosti a jíž jen stěží život zachránil, navrátil se se srdcem velmi skormouceným a naplněným spravedlivým hněvem pro zaslepenost lidu, k jehož osvícení a poznání zjevů přírodních tak a tolik se byl vymáhal, na místo své - nepřestal nezlomný, veliký duch jeho dále pracovati pro vědu a človčenstvo, které bídou a nouzí neunavnému namáhání jeho splácelo ...

Roku 1619 vydal nový znamenitý spis, v němž rozkládal vůbec harmonii všech poměrů světových, nazvaný: Harmonices mundi libri quinque, geometricus, architectonicus, harmonicus, psychologicus, astronomicus ...
a ve kterém třetí zákon světový po něm nazvaný uveřejnil a dokázal, že totiž čtverce oběhových časů oběžnic mají se k sobě, jako kostky jich prostředních vzdáleností od slunce.
Od r. 1618-1622 sepsal a vydal jiný důležitý spis Epitome astronomiae Copernicanae, in septem libris conscripta ... ve kterém k výkladu soustasvy Koprníkovy připojil vlastní některé své domněnky hvězdářské, z nichž mnohá teprv v pozdějších stoletích osvědčila se býti pravou.
Ku konci r. 1622 potvrdil Keplera císař Ferdinand II. též co svého mathematika, avšak služné mu dosud zastavováno.
Mimo uvedené už práce hvězdářské zanášel se Kepler více nežli 26 roků sestavováním díla započatého Tychonem, totiž tabulkami hvězdářskými, které tak toužebně se očekávaly ode všech přátel hvězdářství, poněvadž podobné tabulky prutenské, vydané r.1551, nebyly více přiměřeny znamenitému pokroku, jaký hvězdářství učinilo za Tychona a Keplera. Bouře politické, které za Ferdinanda II. zasáhly mimo naši vlast i jiné země, jimž tento vládl, zvláště však nesnášenlivost náboženská ve všech oněch zemích přiměly však Keplera času toho k vystěhování se z Lince nejprvé do Řezna a později Ulma, kde r. 1627 ony tabulky hvězdářské, jež na počest příznivci svému císaři Rudolfovi nazval Tabulae Rudolfinae, vydal.

Brzy po ukončení tak důležitého díla přišel Kepler do Vídně k císaři, žádaje ho za vyplacení zastaveného služného, které času toho už na 29.000 zl. vzrostlo. Císař odkázal jej na vévodu Friedlandského, jemuž byl nedávno v zástavu dal vévodství Zahaňské ve Slezsku, ku kterémuž se Kepler skutečně odebral, ano i v naději, že přítomností svou spíše narovnání jakéhos docílí, službu u něho přijal. Když se však i zde po celý rok marně o zapravení peněz těch ucházel a namáhal, odebral se na podzim r. 1630 do Řezna, kamž času toho sněm svolán byl, aby tomuto spravedlivou svou žádost za vyplacení předložil. Sněm však na žádost tuto pro pilnější (prý) tehdá jednání ohledu nevzal, načež Kepler, vida se v poslední naději sklamána, upadl v horečku, která po několika dnech dne 15. listopadu r. 1630 klopotnému životu jeho konec učinila. Kepler zanechal po sobě v bídě a nouzi druhu svou manželku Susanu roz. Rettingerovou a sedm dítek. Tělo jeho pochováno bylo na hřbitově svato-Peterském pod hradbami; když však ještě téhož roku Bernard Výmarský útokem Řezna dobyl, zasypán byl hrob Keplerův zbořenými hradbami, tak že nyní ani místa naznačiti nelze, kde druhdy býval. R. 1808 postavil Dalberg, biskup Řezenský, nesmrtelnému Keplerovi důstojný pomník v městských sadech.

Mimo spisy uvedené napsal Kepler ještě: Epistola ad rerum coelestium amatores (1605); Sylva chronologica (1606); De stella nova in Cygno...(1607); Phaenomenon singulare seu Mercurius in Sole...(1609);Tertius interveniens ...(1610); Dissertatiocum Nuncio sidereo...(1610); Diotrica...(1611); Nova Stereometria doliorum vinariorum (1615); Eclogae chronicae...(1615); Ephemerides novae motuum coelestium ab anno 1617; de Cometis libelli tres...(1619); Discursus conjunctionis Saturni et Jovis in Leone (1623); Chilias logarithmorum (1624); Admonitio ad astronomos...(1629); Sportula genethliacis missa de Tab. Rudolphi usu...(1629).

1) Životopis Keplerův od Jakuba Malého viz v Živě r.v1857.