Mistr Hanuš

My Čechové vážíme si vždy pravých učenců - leč jsou-li snad naši krajané" - napsal doktor Jakub Dobřenský v předmluvě k spisu učitele svého Marka Markova¹⁾, a zdá se mi, že jeden z četných dokladů na výrok ten jest mistr Hanuš, zhotovitel orloje Pražského. Jak vyhlášen, pro mistroství své obdivován, a svého času co "unicum" po celé téměř Evropě znám byl orloj tento, tak od potomků neuznán, nedoceněn a po šedesáti už rocích zapomenut byl učený, důmyslný tvůrce jeho; podle onoho výroku Dobřenského nasvědčuje už ono brzké zapomenutí u svých krajanů tomu, že mistr Hanuš byl Čech, třeba ani jmeno jeho toho důkazem nebylo.

Staří Letopiscové Čeští, děkanové university Pražské²⁾, Prokop Lupáč, Adam z Veleslavína aj. zaznamenali pro paměť potomkům svým tak mnohé, často nepatrné věci, žádné zatmění, žádný nahodilý úkaz na nebi, žádné větší hromo- a krupobití, ano žádný prudší liják jim neušel, aby si jeho až na hodinu zapsali - avšak o tom, kým a kdy zhotoveno bylo dílo o pokroku v naší milé vlasti i co do vědomostí hvězdářských i co do strojnictví nad jiné svědčící, o tom bys marně u nich i nejmenší poznámky hledal. Jaká asi byla toho opomenutí příčina? snad času toho neznal obecný lid orloje onoho - nerozuměje mu - oceniti? možná! neboť "neukazoval orloj ten," abych použil Balbinových výrazů³⁾, "umělých tatrmanů a bezvýznamných hříček pro děti, zde netančila smrt a staré baby, zde nehráli bůžkové na housle, trubičky a cimbálky, zde nevycházeli panáčkové a panenky; nýbrž pozoruje bedlivě orloj ten měl i mudřec i mathematik dosti látky pro bádavého duch svého."

Dle mého soudu není opomenutí toho příčina jiná, nežli mistroství orloje samo. Neboť z počátku byl tento právě pro novotu a důkladnosť svou vůbec znám, každý o něm a mistru jeho věděl, každý se jim obdivoval a nepochybně i chválu jejich všude pronášel - nač by se to bývalo ještě zvláště zaznamenávalo? Potomstvu zůstal arciť jen orloj a jeho mistroství, avšak tvůrce jeho zemřev brzy byl zapomenut, neboť už důkladný Jan Táborský⁴⁾, později správce toho orloje, nevěděl r. 1552 a nikde nemohl se více dověděti, nežli že orloj ten zhotovil okolo r. 1490 jakýsi mistr Hanuš, a že pomocníkem a později nástupcem jeho ve správě byl mistr Jakub, kteří ročně za spravování ho dostávali od rady Staroměstské po 1 kopě grošů. Spis Táborského podal Balbín ve výtahu⁵⁾, však přidal v tomto, že mistr Hanuš byl profesorem mathematiky a hvězdářství na universitě Pražské, a všichni, kteří o pražském orloji psali, řídíce se téměř vesměs Balbínem, jehož "Miscellanea" jim ovšem přístupnější byly nežli rukopis Táborského, uvádějí totéž. Přídavek tento Balbínův, ač jest přimyšlený, byl by sice možný, jest však z několika příčin k víře nepodobný.Neboť Hanuš mohl na universitě Pražské (nebo i jinde) slyšeti čtení o mathematice a hvězdářství, kterých věd mu k zhotovení orloje nutně zapotřebí bylo, a dosáhl snad i hodnosti mistra in artibus (neznamená-li slovo "mistr" u Hanuše tolik co "umělec"), avšak nikterak z toho ještě plyne, že by sám byl hvězdářství vyučoval; ano naopak známo jest z předešlého, že toho času nebylo postavení profesora na universitě skvělé, a že mnozí větším dílem bystré hlavy tehdá jiného, méně čestného sice, ale výnosnějšího zaměstnání vyhledávali. Dále mám za to, že by Táborský, který r. 1519 sám na universitě hvězdářství slyšel, o tomto znamenitém profesoru se byl něčeho dověděl, čehož by byl zajisté ve spisu svém, až příliž svědomitě sepsaném, poznamenati neopominul. A konečně pochybuju, že by se v památkách university Pražské ani den jeho úmrtí nebyl zaznamenal, kdyby byl mistr Hanuš na téže universitě profesorem býval. Přídavek onen Balbínův nemá tedy - dle mého soudu - žádného základu, kdyby však i přes to všecko pravdivý byl, sotva bychom se něčeho bližšího o mistru Hanušovi dověděli, neboť okolo roku 1490 bylo na fakultě artistické několik mistrů Hanušů (Janů), jelikož však neudává Táborský ani jeho příjmení ani jeho rodiště, nelze z těchto Hanušů na pravého uhoditi.

Poznejme však už mistroství onoho orloje, jak je byl Táborský vypsal.⁶⁾
Orloj Pražský není jako jiný orloj, ale jest všem učeným lidem a zvlášť astronomům divný a vzácný, a neurčeným nesrozumitelný, tak že kdo v umění hvězdářském nic nezná, žádný ten bez ukázání zvlášť ve sférách⁷⁾ jemu vyrozuměti nemůže, neb na kolik hodin ruka ukazuje; anobrž astronomům, ač toho napřed mají, ne všudy srozumitelný jest, leč by jim tajnosti jeho ukázány byly ...
Orloj ten jest rozprávky a chvály hoden, neb nevím a nedržím, aby mohli nad něj mistrnější a divnější orlojové kde v kterých končinách světa nalezeni býti, ale dosti by bylo, aby alespoň jeden jemu rovný nalezen byl⁸⁾
Orloj tento tak divný a tak znamenitý jest, že já divě se jemu mnohokráte jsem říkal, že jest nebeský orloj, a ne bez příčiny, ale z příčiny přirovnání k běhu nebeskému, neb jest k němu tak přirovnán, že jak slunce na nebi buďto cursu violente seu rapto, během prudkým, totiž všeho nebe běžením a jeho, totiž slunce, všech hvězd s sebou od východu k západu nesením, běží, buď to také motu naturali, totiž jak během svým neb hnutím přirozeným povlovným od západu k východu po zodiaku jde neb postupuje, a na kterém znamení i na kolikém stupni z rok do roka stojí, v kolik hodin kdy vychází, v kterou hodinu na poledni stojí, kde zapadá, jak vysoko od východu supra orizontem a kterak blízko k linii polední, a jak nízko k západu, také kde po západu sub orizonte totiž pod zemí v noci jest, anobrž také i to, jak od nás, jdou po zodiaku v ubývání dne, na zimu, se oddaluje, a zase v přibývání dne, na léto, k nám se přibližuje; tak všecko na sféře orloje toho se nachází, spatřuje a ukazuje.
A též o měsíci, kdy nastává, kdy první čtvť, kdy plný,též poslední čtvť jest, a jak ho přibývá a ubývá; též na kterém znamení který den jest a na kolikátém stupni a jak vysoko nad zemí aneb nízko pod zemí, kdy stojí a kterak daleko od slunce kteréhokoli dne od nastání svého odšel a zase od plnosti své k slunci přišel. Též také o dvanácti znameních, v kterou hodinu které z nich vychází a které zapadá, a kdy kterých šest nad zemí a kterých šest pod zemí jest, tak všecko na sféře se nachází a ukazuje ... K tomu také i hodiny planetní, horas inequales, tento orloj na své sféře bez chyby ukazuje, a tak tehdy nezdá se mi neslušně nebeským orlojem jej jmenovati. Ukazuje se také na sféře dolejší každý den a svátkové přes celý rok, neb jest na ní napsán celý kalendář obecní s dvanácti měsíci obyčejnými a s zlatým počtem, kterýžto počet vždycky ustavičně oznamuje, který den nový měsíc nastati má, a kterého roku třináctý měsíc přibude, a kterého měsíce obyčejného hruden se přihodí, nybrž i kterého dne nastane. Přidán jest také zlatý počet černou barvou napsaný, od 21. dne března až do 18. dne dubna, po kterém se vyhledati může, v kterou neděli velikonoc bude kteréhokoliv roku. A při tom netoliko napsáno, ale figury namalovány jsou dvanácti měsíců s dvanácti znameními a jejich zvláštnostmi a povahami, jaká se díla každého měsíce dělají⁹⁾ , a kterého měsíce slunce na jednokaždé znamení i kterého dne vchází ... Také vědomo buď, že orloj Olomúcký v svém mistroství tak daleký jest od mistroství orloje Pražského, jako Olomúc od Prahy¹⁰⁾

Orloj ten má čtyry strany, a každá z nich má své závaží, svůj stroj a svá kola.
První strana nazvaná minutní skládá se ze dvou kol, totiž kola hlavního a kola stoupacího s triblíkem, které sahajíc v zuby kola hlavního vede minuty.
Druhá strana, sevřená se svým kolem a se svým závažím v jedné hranici hned vedle první, nepůsobí jiného nic, než když první strana palici její vyzdvihne a ta palice když spadne a zámek její vyrazí, tehdy se v této druhé straně kolem a strojem jejím zvoní v zvonec, a v tom zvonění obrátí se kola jejího polovice, a vyzdvihne svým bočním zubem (jedním ze dvou) závoru, jež slove lermo, ke kterému jest drát tlustý připiat, a když to lermo s zubu, kterým jest vyzdviženo, snikne a spadne, tehdy se kolo její zase zamkne a zastaví, zvonec zvoniti přestane a hodiny tepou.
Třetí strana jest na věži, vyráží a odmyká se stranou druhou, s kterou silnou strunou jest spojena. Strana tato jest obyčejný stroj bicí někdy prvé dávno jiného mistra dílo.
Čtvrtá strana jest při zemi, pod první a druhou, vede kolo kalendáře nejnižší, spolu s hnutím počtu hodin na sféře hořejší zevnitřní, kteréž hnutí jde od jednoho slunovratu k druhému. Její kola má 365 zubů, tedy tolik co dní do roka, a každý den se pomkne o zub dále. V roce přestupném musí se o jeden zub zadržeti.

V orloji tom vynikají zvláště čtyry kola mistrným, velmi důmyslným sestrojením, totiž kolo, které vede slunce, kolo, které vede minuty, kolo, které řídí zvěrokruh a kolo měsíce. Kola slunce, zvěrokruhu a měsíce otočí se za hodinu o 15^1/4 zubu, čímž se představuje běh násilný (mopus raptus). Kolo slunce má 366 a kolo zvěrokruhu 365 zubů, takže se zvěrokruh na zevnější hořejší sféře, jelikož obě kola do sebe sahají, každého dne o stupeň dále pohne a tím i slunce svou rafikou na něj přiléhající o jeden stupeň postoupí, což jest příčinou, že po roce slunce na témže místě se nalézá, kde bylo před rokem. Kolo měsíce má 379 zubů, tedy o 14 více nežli kolo zvěrokruhu a o 13 více nežli kolo slunce. Za tou příčinou zůstává kolo měsíce, jelikož se stejně pohybuje s kolem slunce a s kolem zvěrokruhu, každý den (každých 24 hodin) o 14 zubů naspátek za kolem zvěrokruhu a o 13 zubů za kolem slunce, tak že rafika měsíce na téže hořejší sféře upevněná o 14 stupňů postoupí, pomkne-li se slunce o jeden stupeň, čímž se stává, že měsíc jest od slunce prvního dne 13, druhého 26 atd., vždy každého příštího o 13 stupňů dále, tak že za celý rok projde koule měsíce na tomto orloji 12^1/2 lunace. Kolo minutní konečně má 112 zubů a neotočí se jako v jiných orlojích jednou za hodinu, nýbrž pouze 15kráte za 24 hodin.

Orloj ten ukazoval dle počtu staročeského 24 hodin, které se počítaly od jednoho západu slunce k druhému, tak že když slunce zapadlo, udeřila hodina první¹¹⁾, a později Táborským přidány mu hodiny malé (německé), ukazujíc do 12. Mimo to jest nad zevnější sférou hořejší tabula horaum inaequalium sive planetarum, která jest takto sestavena:

Dle této tabulky lze najíti a určiti vladaře každé hodiny po celý rok astrologický. Přirozený den a přirozená noc se totiž rozdělovaly na 12 hodin planet, bez ohledu na to, je-li den delší a noc kratší, nebo naopak. Za tou příčinou byla za delšího dne každá z 12 hodin planet delší a kratšího kratší. Na této tabulce jest pouze 12 hodin denních zaznamenáno, jelikož na zevnější sféře hořejší též jen denní hodiny planet naznačeny jsou, které, ačkoliv nemají zvláštní rafiky, poznati lze pomocí ruky slunce, která středem svým je ukazuje. Kdybychom tedy např. poznati chtěli vladaře osmé hodiny planet ve čtvrtek, na kterou by ruka slunce právě ukazovala, hledejme v tabulce číslo 8, a v sloupci nadepsaném "horae" čtvrtek (Feria V), kde se onen řádek kolmý s tímto vodorovným řádkem setkává, jest znamení Kralomoce vladařem hledané hodiny. Kdyby se ze známé hodiny planet udati měla hodina obyčejná, vyhledala by se prv v kalendáři délka dne, tato by se rozdělila na 12 stejných částek, čímž by se určila délka hodiny planet pro tento den, a tato délka by se násobila počtem hodin planet, jaký by právě byl. Přičte-li se součin ten k času, kterého slunce dne toho vyšlo, dá součet obyčejnou hodinu.

Orloj tento spravován byl, jak už podotknuto, Táborským r. 1552, avšak už r. 1629 znova jej dala rada městská opraviti, ačkoliv jen krátký čas na to službu svou konal. Roku 1760 nabízel se jezuita Klein, že jej spraví zdarma, pakli rada městská pouze útraty a výlohy za nové součástky jeho (asi 800 zl.) zapraví. Nestalo se tak, a teprv r. 1787 podařilo se usilovnému dolehání doktora Antonína Strnada, že jej rada městská tomuto a hodináři Landespergrovi spraviti dala, povolivše k tomu z obecních důchodů 793 zl. Avšak znamenitý orloj tento brzy opět se zastavil, a bohužel až podnes marně čeká na dovednou ruku mistrovského správce.

1) Othosophia seu philosophia impulsus universalis (vytišť. v Praze r. 1682).
2) Zejména fakulty artistické v Mon. hist. univ. Prag.
3) Miscellanea hist. reg, Bohem. kniha III. str. 159.
4) Rukop. Táborského "orloj Pražský" chovaný v archivu na radnici Staroměstské (z r. 1570).
5) V uvedených už "Miscellanea"
6) Věty poznamenané znaménkem dokládacím jsou až na pravopis doslovně dle Táborského.
7) Zevnější dvě plochy okrouhlé, jedna cifrák a druhá kalendářem.
8) Jezuita Fournier ve své "Geographica orbis notitia" z r. 1668 praví na stránce 121, že tomuto orloji žádný na celém světě se nevyrovná.
9) Obrazy tyto jsou: v březnu rolník oře; v dubnu seje; v květnu podávají si muž a žena (v staročeském kroji) ruce; v červnu hrabe sekáč seno; v červenci žnec žne; v srpnu seče dívka pšenici srpem; v září trhá zahradník ovoce; v říjnu stojí vinař u lisu naplněného hrozny; v listopadu dělá dřevoštěp příví; v prosinci poráží řezník vola; v lednu sedí rolník u prostého stolu s plnou sklenkou v ruce, a v únoru mrví rolník pole (dle Strnada "Beschreibung der berühmten Uhr- und Kunstwerke am Altstädter Rathhause ..."). Obrazy tyto nelze více pro prach rozeznati.
10) Volný "Die Markgrafschaft Mähren" V. díl, popisuje hodiny Olomúcké uvádí, že zhotoveny byly mezi r. 1420-1422 od mistra Antonína Pohla, rozeného Sasíka, usazeného hodináře v Olomúci, a tvrdí (str.67), že tentýž Antonín Pohl zhotovil i orloj Pražský, což arci jest chybně, nebo jestli Pohl v Praze na radnici Staromestské vůbec nějaké hodiny zhotovil, byly to zcela obyčejné hodiny věžní, jejichž bicí stroj - kterýž Táborský nazývá stranou třetí - ponechal se při orloji o 50 asi roku mladším jeho. Olomúcké hodiny, které Táborský s orlojem Pražským porovnává, zvonily na 16 zvonků, měsíc při nich ukazoval všechny čtvrti i úplněk, a několik vyřezávaných figur, pro okrasu nastavených, pohybovalo se rozmanitě určitého času. Tak, jak Olomúcký orloj nyní jest, byl z části r. 1572 a z části r. 1746 upraven. - U orloje Pražského jest jediná hračka jeho v rámci, titiž smrt, která, když hodiny bily, zvonkem zvonila a lebkou na lakomce proti ní stojícího kývala, který měšcem potřásaje kroutil hlavou, že ještě nepůjde.
11) Hodiny staročeské snadno převedou se na nynější, když 6 od nich odečteme, tak že zbytek udává hodiny naše, a sice, je-li větší než 12, jsou to hodiny odpolední; je-li však počet hodin staročeských menší než 6, přidá se k němu 12 a pak teprv se 6 odečte, rozdíl ten udává hodiny večerní.