Poetická ochutnávka z připravovaného románu „City Means V. – Město plné zázraků“

Mladík pomalu do knihovny spěl

kde knihu chtěl zapůjčiti si

Měla o vodních tvorech pojednávati

a on hodlal studovati je

 

A tak okolo deváté ranní

vydával se pokaždé cestou necestou

cestičkou ze svého domku na náměstí

kde mu na pozdrav zpívající fontána kynula

 

U ní mladík na lavičce spatřil dívčinu seděti

jak do objemného svazku pohroužena jest

i osmělil se a přisedl si k ní

s otázkou co zajímavého čte to

 

Dívčina oči od patnácté stránky odvrátila

se zájmem na mladíka pohlédla

Ten tu samou otázku položil jí

a poté se jako Hubert představil

 

Dívčina váhala se sdělením svého jména

vždyť tohoto mladíka od pohledu neznala

a přeci jako by mu zakrátko podléhala celá

to když se jí do pomněnkových očí znovu uhrančivě zadíval

 

,Linda, jmenuji se Linda´

osmělila se dívčina mladíkovi takto představiti

a ten za to nesmírně vděčen byl

dané jméno mu ihned na první poslech neskonale zaimponovalo

 

I vydali se Hubert s Lindou společně od fontány do knihovny

povídajíc si spolu přitom

aby vypozorovali následně

že jest mnoho společného mají

 

Linda se taktéž o vodní tvory zajímala

zejména delfíni jí úplně učarovali

toliko toužila se s nimi setkati

po ploutvích hladiti je

 

Byla učiněná to báseň Lindě naslouchati

Hubert si ji čím dál více zamilovával

Jak jen mohli po celé dny míjet se?

Neustále tu samou otázku kladl si

 

Cesta do knihovny stávala se věčnosti

o to však příjemnější

to když Linda ódy na lekníny pěla

a Hubert se jejím vyprávěním unášeti nechával

 

Pan Kodeš, majitel knihovny, vítá se s hosty

velmi dobře oba dva zná

však v tento den posvátný vídá je pospolu takto poprvé

Dojmům neubráníc slovy se vyjádří

jak moc sluší jim to

 

Ruku v ruce jako snový pár

míjeli Hubert s Lindou regál za regálem

vhodnou knížku o vodních tvorech hledali

a nakonec i nalezli

 

Delfíni se z ní na ně usmívali

kosatky hýřily proudy mořských vln

a hledačům perel se na tváři úsměv zaskvěl

pokaždé když nějaká z nich jejich dlaně obšťastnila

 

Hubert a Linda se rázem v jiném světě ocitali

ve světě na hony vzdálenému tomu jejich fádnímu

kde mořské proudy oceány bičují

a flóra s faunou v jeden celek splývají

 

Zakrátko však nastává návratu čas

čas návratu do onoho života fádního

kde slovo osud rozhodující má

kde jistotu nejistota střídá

 

Hubert si však byl jist tím

že toto žádná mýlka nebude

Do Lindy se totiž právě zamiloval

a ona zajisté jeho city opětuje

 

Nejistotu tak střídá jistota

to když se mladík k dívčině skloní

na rty ji políbí

a ona nikterak tomu nebrání se

 

Pak již ony vhodné knížky vybrati zbývá

a ruku v ruce do nedaleké kavárny oba vydávají se

kde románek bude pokračovati

vždyť obě hrdličky si toho toliko říci mají

 

Pan Kodeš loučí se s hosty

děkuje za výběr knih

a snovému páru přeje jen ono krásné

láska ať vydrží mu na celý život

 

Jako by celý svět usmíval se

připadalo oněm dvěma zamilovaným tam dole na Zemi

o tom pan Holý, majitel kavárny, nezapochyboval

když Huberta s Lindou ke stolu usazoval

 

Čerstvou růží na stůl dal

a na nic víc se neptal

již na první pohled dalo poznati se

jak tu láska do krásy vykvétá

 

Pak náhle kde se vzal tu se vzal houslista

part virtuóza obstojně zastával

a žádná mýlka to nebyla

když zamilovaný pár vybral si

aby zahrál mu

 

A aniž by to Linda očekávala

Hubert náhle vstal

k tanci ji vyzval

onu růži při tom v ruce sevřel

a před svoji vyvolenou poklekl

jako by o ruku ji žádal

 

Linda neodolala té výzvě

svorně ruku přijala

nechala se jí vésti

a přitom unášeti hudbou

vžívajíce se do ní jak víla do ladných tanců

 

Okamžiky něhy se s něžnými krůčky snoubily

ladné pohyby rukou taneční partitury vyplňovaly

a pak náhle potlesk ze všech stran rozezněl se

to hosté kavárny páru snů klaněli se

 

Romantická procházka alejí následovala

kde něha a vášeň byla upřednostňována

Zpěv ptactva o tom větru zprávu podával

a ten o tom celému vesmíru básnil

 

Vskutku nádherný den to panoval

slunko vše živé ozařovalo

a na Zemi v tu dobu místo pro smutnění nebylo

ony dvě zamilované hrdličky

zdárným příkladem toho byly

 

Společná chůze, ruku v ruce, následně k řece stočila se

letní počasí k tomu svádělo

a vlny v ní tak příjemné na dotek hřály

že jim odolati nešlo

 

I vysvlékli se tedy ze šatů

a před sebou v rouše Adamově a Evině stanuli

pohledný Hubert

přitažlivá Linda

snový pár to na pohled

 

Pohroužení do teplé lázně

slastným tempům delfínů oddávali se

jen ony skutečné postrádali tu

a tak namísto ploutví své ruce a tváře hladili

 

Polibek za polibkem

dotyk za dotykem

tak ona romance dvou milenců pokračovala

jež v sobě toliko zalíbení našli

a oboustrannou vášní spalovati se nechali

 

Byla to opět alej

jíž Hubert s Lindou posléze procházeli

na zpáteční cestě ke svým domovům

kde je již jejich nejbližší očekávali

 

Oba zamilovaní

se před zpívající fontánou rozloučili

kdy ten nejvášnivější polibek jeden druhému věnoval

aby od sebe odloučili se

avšak do dne příštího pouze

jak svorně slíbili si

 

Hubert v sedmém nebi byl

právě svoji životní lásku možná poznal

v objetí ji držel

a něžně její rtíky laskal

 

Podobně to i Linda cítila

svého životního partnera možná poznala

za ruce se s ním držela

a jeho uhrančivému pohledu opětovně podléhala

 

Tak ještě jedno políbení

a pak rozloučení nastane čas

ovšem ne nadlouho

neboť ihned na den následující

nová schůzka smluvena jest

 

Jak slunko Linda září

když navrací se domů

zpívající fontáně na dálku pokloní se

za novou snovou lásku děkujíce

 

Rovněž Hubert nezahálí

Lindu v počínání na dálku napodobí

to když svůj amulet v rukou stiskne

za spřízněnou duši děkujíce mu

 

Bohužel na světě není šťastlivců pouze

i řada nešťastníků obývá jej

a ti do života povzbudit potřebují

aby nesmutnili věčně

 

Právě to na paměti Linda s Hubertem měli

když druhého dne opět shledali se

jak jinak než v objetí lásky

jíž na rozdávání bylo

 

Oba zamilovaní ani na chvilenku nezaváhali

a rozdat se rozhodli těm

jež strádají

a to mírou vskutku vrchovatou

 

I otevřely se tedy brány hospicu

Linda s Hubertem vešli

za ruku něžně nesli se

úsměvy přitom nešetříce

 

Tu znenadání odkudsi pláč se ozval

smutnému chlapci náležel

slzy na krajíčku měl

neboť útrapy nemohoucnosti zažíval

 

I poklekla tedy před něj Linda

na obtíže vyptala se jej

poté vodu ze zpívající fontány nabídla

a chlapečka úsměvem obdařila

 

Zázrak se následně udál

všichni v hospicu toho přímými svědky byli

to jak chlapeček ručkou pohnul

a nožičkou zakopal

 

I tu k chlapečkovi Hubert přistoupil

rukou jeho nehybné tělíčko promasíroval

a nový úkaz udál se

to když nemocný bez obtíží ze svého lůžka vstal

a na celý svět se usmíval

 

,Zázrak! Stal se zázrak!´

Zvolali ti, jež přihlíželi tomu

Leč vždyť to tak prostinké bylo

to jen čistá láska nemožné vykonala

 

Zakrátko nová ozdravná misie

nedala na sebe dlouho čekati

postačilo pouze z hospicu na ulici vyjíti

a kolem sebe pozorně rozhlédnouti se

 

Na zemi svíjel se tam muž

navenek svoji ubohost neskrývajíce

o pomoc kolemjdoucí žádal

však se zlou se potýkajíce

 

Tu k němu zamilovaný pár přistoupil

Hubert padesát sentonů věnoval

Linda jemným dotykem dopřála zdraví

a muž se na celý svět opět usmíval

 

Opodál jistá žena

v přímém ohrožení života ocitla se náhle

kdy znenadání k zemi klátíc se

nevědoma si svého vědomí

 

Potřebné sebevědomí ovšem plného posílení dosáhlo

to když zamilovaný pár k nehybné vydal se

jejího ozdravného ducha oživil

a to jemným dotykem na srdíčko přímo

 

I rozproudila se krev v žilách

tep života zrychlil se

žena zpátky svého ztraceného vědomí nabyla

zavázána zamilovanému páru

jeho ozdravné síle převelice byla

 

Hubert s Lindou věděli však

co ženě sděliti mají:

,Myslete na nás pěkně

a společnými silami štěstí naproti dojdete´

 

Tak prostinká slovíčka jest to byla

a přece toliko záslužného vykonati dokázala

neboť když láska k bližnímu svému hranic nezná

překonat nemožné dokáže

 

Odpoledne jako stvořené pro konání zázraků

dvě zamilované hrdličky jich na rozdávání měly

promenády a aleje jimi jen zářily

a stromy do krásy ožívaly vykvétajíce

 

I plynul dále čas

ten mocný čaroděj světa

jaro s létem střídalo se

podzim se zimou

však ona ojedinělá láska vzkvétala nadále

 

Ani sama zloba jiných závistivců

zlomiti ji nedokázala

tak moc Hubert s Lindou milovali se

 

A tak popřejme tomuto kouzelnému páru

samé štěstí jen

a z jejich lásky a činů poučme se

Vždyť štěstí je jak šafránu

a najít opravdovou lásku či přátele

to mnohdy nemalé úsilí stojí

 

Pokusme se tedy o něj

pak třeba i my najdeme toho

jemuž lhostejní nejsme

a on na oplátku nám zas

 

Poté sám zázrak lásky a přátelství

prostou prostinkou cestičkou dostaví se

do našich životů vstoupí

a učiní je smysluplnější, honosnější

krásnější

Tom Patrick se představuje:

Vlastním jménem Václav Hrdý. Celý život žije v Poděbradech, které jen nerad opouští. Zprvu se věnoval hudbě, uhranul mu syntetizátorový pop 80. let, zvláště žánr Italo Disco, jehož je zapáleným znalcem.
Příspěvek byl publikován v rubrice Zpravodaj. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *