Mladík pomalu do knihovny spěl
kde knihu chtěl zapůjčiti si
Měla o vodních tvorech pojednávati
a on hodlal studovati je
A tak okolo deváté ranní
vydával se pokaždé cestou necestou
cestičkou ze svého domku na náměstí
kde mu na pozdrav zpívající fontána kynula
U ní mladík na lavičce spatřil dívčinu seděti
jak do objemného svazku pohroužena jest
i osmělil se a přisedl si k ní
s otázkou co zajímavého čte to
Dívčina oči od patnácté stránky odvrátila
se zájmem na mladíka pohlédla
Ten tu samou otázku položil jí
a poté se jako Hubert představil
Dívčina váhala se sdělením svého jména
vždyť tohoto mladíka od pohledu neznala
a přeci jako by mu zakrátko podléhala celá
to když se jí do pomněnkových očí znovu uhrančivě zadíval
,Linda, jmenuji se Linda´
osmělila se dívčina mladíkovi takto představiti
a ten za to nesmírně vděčen byl
dané jméno mu ihned na první poslech neskonale zaimponovalo
I vydali se Hubert s Lindou společně od fontány do knihovny
povídajíc si spolu přitom
aby vypozorovali následně
že jest mnoho společného mají
Linda se taktéž o vodní tvory zajímala
zejména delfíni jí úplně učarovali
toliko toužila se s nimi setkati
po ploutvích hladiti je
Byla učiněná to báseň Lindě naslouchati
Hubert si ji čím dál více zamilovával
Jak jen mohli po celé dny míjet se?
Neustále tu samou otázku kladl si
Cesta do knihovny stávala se věčnosti
o to však příjemnější
to když Linda ódy na lekníny pěla
a Hubert se jejím vyprávěním unášeti nechával
Pan Kodeš, majitel knihovny, vítá se s hosty
velmi dobře oba dva zná
však v tento den posvátný vídá je pospolu takto poprvé
Dojmům neubráníc slovy se vyjádří
jak moc sluší jim to
Ruku v ruce jako snový pár
míjeli Hubert s Lindou regál za regálem
vhodnou knížku o vodních tvorech hledali
a nakonec i nalezli
Delfíni se z ní na ně usmívali
kosatky hýřily proudy mořských vln
a hledačům perel se na tváři úsměv zaskvěl
pokaždé když nějaká z nich jejich dlaně obšťastnila
Hubert a Linda se rázem v jiném světě ocitali
ve světě na hony vzdálenému tomu jejich fádnímu
kde mořské proudy oceány bičují
a flóra s faunou v jeden celek splývají
Zakrátko však nastává návratu čas
čas návratu do onoho života fádního
kde slovo osud rozhodující má
kde jistotu nejistota střídá
Hubert si však byl jist tím
že toto žádná mýlka nebude
Do Lindy se totiž právě zamiloval
a ona zajisté jeho city opětuje
Nejistotu tak střídá jistota
to když se mladík k dívčině skloní
na rty ji políbí
a ona nikterak tomu nebrání se
Pak již ony vhodné knížky vybrati zbývá
a ruku v ruce do nedaleké kavárny oba vydávají se
kde románek bude pokračovati
vždyť obě hrdličky si toho toliko říci mají
Pan Kodeš loučí se s hosty
děkuje za výběr knih
a snovému páru přeje jen ono krásné
láska ať vydrží mu na celý život
Jako by celý svět usmíval se
připadalo oněm dvěma zamilovaným tam dole na Zemi
o tom pan Holý, majitel kavárny, nezapochyboval
když Huberta s Lindou ke stolu usazoval
Čerstvou růží na stůl dal
a na nic víc se neptal
již na první pohled dalo poznati se
jak tu láska do krásy vykvétá
Pak náhle kde se vzal tu se vzal houslista
part virtuóza obstojně zastával
a žádná mýlka to nebyla
když zamilovaný pár vybral si
aby zahrál mu
A aniž by to Linda očekávala
Hubert náhle vstal
k tanci ji vyzval
onu růži při tom v ruce sevřel
a před svoji vyvolenou poklekl
jako by o ruku ji žádal
Linda neodolala té výzvě
svorně ruku přijala
nechala se jí vésti
a přitom unášeti hudbou
vžívajíce se do ní jak víla do ladných tanců
Okamžiky něhy se s něžnými krůčky snoubily
ladné pohyby rukou taneční partitury vyplňovaly
a pak náhle potlesk ze všech stran rozezněl se
to hosté kavárny páru snů klaněli se
Romantická procházka alejí následovala
kde něha a vášeň byla upřednostňována
Zpěv ptactva o tom větru zprávu podával
a ten o tom celému vesmíru básnil
Vskutku nádherný den to panoval
slunko vše živé ozařovalo
a na Zemi v tu dobu místo pro smutnění nebylo
ony dvě zamilované hrdličky
zdárným příkladem toho byly
Společná chůze, ruku v ruce, následně k řece stočila se
letní počasí k tomu svádělo
a vlny v ní tak příjemné na dotek hřály
že jim odolati nešlo
I vysvlékli se tedy ze šatů
a před sebou v rouše Adamově a Evině stanuli
pohledný Hubert
přitažlivá Linda
snový pár to na pohled
Pohroužení do teplé lázně
slastným tempům delfínů oddávali se
jen ony skutečné postrádali tu
a tak namísto ploutví své ruce a tváře hladili
Polibek za polibkem
dotyk za dotykem
tak ona romance dvou milenců pokračovala
jež v sobě toliko zalíbení našli
a oboustrannou vášní spalovati se nechali
Byla to opět alej
jíž Hubert s Lindou posléze procházeli
na zpáteční cestě ke svým domovům
kde je již jejich nejbližší očekávali
Oba zamilovaní
se před zpívající fontánou rozloučili
kdy ten nejvášnivější polibek jeden druhému věnoval
aby od sebe odloučili se
avšak do dne příštího pouze
jak svorně slíbili si
Hubert v sedmém nebi byl
právě svoji životní lásku možná poznal
v objetí ji držel
a něžně její rtíky laskal
Podobně to i Linda cítila
svého životního partnera možná poznala
za ruce se s ním držela
a jeho uhrančivému pohledu opětovně podléhala
Tak ještě jedno políbení
a pak rozloučení nastane čas
ovšem ne nadlouho
neboť ihned na den následující
nová schůzka smluvena jest
Jak slunko Linda září
když navrací se domů
zpívající fontáně na dálku pokloní se
za novou snovou lásku děkujíce
Rovněž Hubert nezahálí
Lindu v počínání na dálku napodobí
to když svůj amulet v rukou stiskne
za spřízněnou duši děkujíce mu
Bohužel na světě není šťastlivců pouze
i řada nešťastníků obývá jej
a ti do života povzbudit potřebují
aby nesmutnili věčně
Právě to na paměti Linda s Hubertem měli
když druhého dne opět shledali se
jak jinak než v objetí lásky
jíž na rozdávání bylo
Oba zamilovaní ani na chvilenku nezaváhali
a rozdat se rozhodli těm
jež strádají
a to mírou vskutku vrchovatou
I otevřely se tedy brány hospicu
Linda s Hubertem vešli
za ruku něžně nesli se
úsměvy přitom nešetříce
Tu znenadání odkudsi pláč se ozval
smutnému chlapci náležel
slzy na krajíčku měl
neboť útrapy nemohoucnosti zažíval
I poklekla tedy před něj Linda
na obtíže vyptala se jej
poté vodu ze zpívající fontány nabídla
a chlapečka úsměvem obdařila
Zázrak se následně udál
všichni v hospicu toho přímými svědky byli
to jak chlapeček ručkou pohnul
a nožičkou zakopal
I tu k chlapečkovi Hubert přistoupil
rukou jeho nehybné tělíčko promasíroval
a nový úkaz udál se
to když nemocný bez obtíží ze svého lůžka vstal
a na celý svět se usmíval
,Zázrak! Stal se zázrak!´
Zvolali ti, jež přihlíželi tomu
Leč vždyť to tak prostinké bylo
to jen čistá láska nemožné vykonala
Zakrátko nová ozdravná misie
nedala na sebe dlouho čekati
postačilo pouze z hospicu na ulici vyjíti
a kolem sebe pozorně rozhlédnouti se
Na zemi svíjel se tam muž
navenek svoji ubohost neskrývajíce
o pomoc kolemjdoucí žádal
však se zlou se potýkajíce
Tu k němu zamilovaný pár přistoupil
Hubert padesát sentonů věnoval
Linda jemným dotykem dopřála zdraví
a muž se na celý svět opět usmíval
Opodál jistá žena
v přímém ohrožení života ocitla se náhle
kdy znenadání k zemi klátíc se
nevědoma si svého vědomí
Potřebné sebevědomí ovšem plného posílení dosáhlo
to když zamilovaný pár k nehybné vydal se
jejího ozdravného ducha oživil
a to jemným dotykem na srdíčko přímo
I rozproudila se krev v žilách
tep života zrychlil se
žena zpátky svého ztraceného vědomí nabyla
zavázána zamilovanému páru
jeho ozdravné síle převelice byla
Hubert s Lindou věděli však
co ženě sděliti mají:
,Myslete na nás pěkně
a společnými silami štěstí naproti dojdete´
Tak prostinká slovíčka jest to byla
a přece toliko záslužného vykonati dokázala
neboť když láska k bližnímu svému hranic nezná
překonat nemožné dokáže
Odpoledne jako stvořené pro konání zázraků
dvě zamilované hrdličky jich na rozdávání měly
promenády a aleje jimi jen zářily
a stromy do krásy ožívaly vykvétajíce
I plynul dále čas
ten mocný čaroděj světa
jaro s létem střídalo se
podzim se zimou
však ona ojedinělá láska vzkvétala nadále
Ani sama zloba jiných závistivců
zlomiti ji nedokázala
tak moc Hubert s Lindou milovali se
A tak popřejme tomuto kouzelnému páru
samé štěstí jen
a z jejich lásky a činů poučme se
Vždyť štěstí je jak šafránu
a najít opravdovou lásku či přátele
to mnohdy nemalé úsilí stojí
Pokusme se tedy o něj
pak třeba i my najdeme toho
jemuž lhostejní nejsme
a on na oplátku nám zas
Poté sám zázrak lásky a přátelství
prostou prostinkou cestičkou dostaví se
do našich životů vstoupí
a učiní je smysluplnější, honosnější
krásnější