Trnité růží (28)

Milý Vladimíre,

nesmírně mě potěšilo, že jsem Vás zastihla minulý týden v Podzemní rajonádě. Na naše společné shledání velice ráda vzpomínám, bylo to moc pěkné strávené odpoledne. Jen chci, abyste věděl, že mám pro Vaše názory pochopení. I já se doznávám, není jednoduché žíti v dnešní hektické době. Když lidstvo nesužují války či hladomor, zradí ho jeho vlastní zdraví. To vše je velice nemilé. Člověk by se na ono zlé však neměl příliš upínati a snažit se v životě nacházeti i ono pozitivní.

I já nějaký ten dlouhý čas na tom nebyla dobře, jak jsem Vám referovala. Sužoval mě zhoubný rakovinový nádor. Ale léčba nakonec dopadla dobře, štěstí že v našem rodném městě sídlí Winsternský rod řádu lebonských lidí. Jejich alternativní léčebné metody jsou vážně k nezaplacení. A co teprve ona posvátná Winsternská kočička, co umí z těla vytahovat právě ony rakovinové nádory a léčí následky vážných poranění. Ani nevíte jak jsem vděčna za svoji novou životní šanci.

V brzké době vyrážím se svojí kamarádkou Katkou, s níž jsem se seznámila právě v sídle Sylviina Řádu, kde probíhala má hospitalizace, znovu do oněch míst. Čeká nás tam výsadba LÉKORINEK. Vážím si toho, že tímto mohu pomoci těm, co strádají. Na daném místě s Katkou strávíme celý jeden měsíc. Už se nemohu dočkat. Pokud byste měl, Vladimíre, chuť a čas, můžete se připojit. Budu jenom ráda.

Po pěti letech zhoubného utrpení mohu konečně říci: cítím se dobře. Winsternský rod řádu lebonských lidí si tak nemohu vynachválit. Tím však nechci zcela odsoudit klasickou medicínu. I lékaři a doktoři se mi snažili pomoci, jak jen to bylo v jejich silách. Ale někdy se zkrátka nezadaří. I tak mám pochopení pro jejich náročné povolání a i jim zpětně děkuji za péči, jíž mi byli schopni poskytnout.

Jak z mých úst bylo již vyřčeno, můžeme se potkat u Sylviina Řádu. Pokud by se Vám to nehodilo, je ještě jedna možnost, jak se v nejbližší době sejít. Za čtrnáct dní bude mít Katka výstavu svých obrazů u Rudolfa Mantena v jeho kavárně Sanmantena. Vy, Váš syn i Vaše paní jste tímto srdečně zváni.

Právě ona malba mne poslední měsíce nesmírně pohltila. Je to opravdu vynikající rehabilitační terapie. Katka je zlatíčko. Učí mne malovat autoportréty či mne zasvěcuje do tajů krajin. Pokud se poštěstí, vyrazíme společně do Španělska, kde bychom měly prodávat právě ony obrazy, takže spojím dohromady užitečné s užitečným a zdokonalím se v angličtině. Nemáme tam ovšem v plánu pouze pracovat, ale i relaxovat. Vlastně již onen prodej obrazů s Katkou bereme za příjemně strávené chvíle, tak snad se poštěstí a žádná neočekávaná událost nás nezaskočí.

A ještě jednu novinku pro Vás, Vladimíre, mám. Příští rok ukončím studia na zdejším mochnickém gymnáziu a budu se pokoušet o zkoušky na pražskou konzervatoř. Prostě nechci zahodit těch devět let strávených studiem hry na hoboj v místní lidušce a nesmím opomenouti samozřejmě ani zpěv. A kdo ví, třeba se mi poštěstí, zkoušky úspěšně složím a v budoucnu se hudbě budu moci věnovat profesionálně. Samozřejmě mám připravený i záložní plán, kdyby to náhodou s onou konzervatoří nevyšlo a sice studium psychologie. I tak bych ale na hudbu nezanevřela, líbilo by se mi účinkovat v nějakém EC popovém uskupení, kde bych uplatnila jak onu hru na onen hoboj, tak i zpěv.

Jsem přesvědčena, že nejen já ale i vy jednoho dne dojdete svého uznání. Vím, není to jednoduché, neboť žijeme ve velice složité době, jež příliš nepřeje tvůrčím počinům obyčejných lidí. Vše je převýšeno touhou po zisku a pokud není zajištěna monstrózní reklama, vše snadno přichází vniveč. O tom se již několikrát přesvědčil jeden můj kamarád, jemuž se povedlo vydat sbírku poezie po dlouhých patnácti letech.

Doneslo se ke mně, že si dáváte schůzky s Tomem Patrickem, oním poděbradským rodákem. Prosím, pozdravujte ho ode mne. Je velice záslužné, že o naší Katalné Mochně podává zprávy okolnímu světu. Vím, Sylvie k Vašemu příteli měla v minulosti jisté výhrady, vše zlé ale bylo nakonec zapomenuto.

Každý jsme nějaký, i já občas mívám své nálady, ale pokaždé se je snažím nějakým způsobem překonat.

Opatrujte se tedy a já se budu těšit na naši novou schůzku.

ps: Byl byste tak laskav, Vladimíre, a zaslal mi něco málo ze svých spisovatelských prací?

Děkuji, Vaše Martina

Tom Patrick se představuje:

Vlastním jménem Václav Hrdý. Celý život žije v Poděbradech, které jen nerad opouští. Zprvu se věnoval hudbě, uhranul mu syntetizátorový pop 80. let, zvláště žánr Italo Disco, jehož je zapáleným znalcem.
Příspěvek byl publikován v rubrice Trnité růží. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *