Psanec Vandy Harden – úvod

Rozhovor Toma Patricka s Lanem Rabskim na téma EC pop (ísípop) 

TOM: Dobrý den, Lane, jsem rád, že jste si na mě udělal čas.

LAN: Rádo se stalo.

TOM: Pokud se nemýlím, tak vznik EC popu se datuje okolo roku 1963.

LAN: Ano, právě onoho roku jsem se svými přáteli nahrál skladbu EC hotel, tehdy ještě známou pod názvem Natur hotel.

TOM: Proč jste použili právě tento název?

LAN: Neboť daná skladba byla z našeho úhlu pohledu utvářena přírodní cestou. Chodilo se s kotoučákem po lese a krajinách a nahrávaly zvuky, které se následně zakomponovaly do Natur hotel.

TOM: Přejmenování na EC hotel tedy vzniklo až o něco později?

LAN: Ano, v sedmdesátých letech, kdy se díky skupině Kraftwerk oficiálně začal používat termín electropop. Druhou hudební výplní EC popu se pak stala vážná hudba, tedy jinými slovy classical music…

TOM: Ano a právě z počátečních písmen obou slov došlo k odvozenině ec, k níž přibyl dovětek pop.

LAN: Přesně tak.

TOM: Skladba EC hotel, tehdy tedy ještě známá pod názvem Natur hotel, se ihned po vydání stala obrovským hitem.

LAN: Pouze na mém rodném ostrově Gator.

TOM: Proč z vaší strany nebyl pokus o průnik do světových hitparád?

LAN: Už tak dost mě překvapil zájem v mé rodné domovině, rozhodl jsem se tedy EC pop nadále vytvářet a budovat právě zde.

TOM: To je zajisté velice záslužné, i přesto, proč jste se nepokusil prorazit v zahraničí?

LAN: Chyběly mi ambice. Někomu se vnucovat do přízně, to nebyl můj styl. Navíc cesta ke světové slávě je dosti trnitá. Musíte své songy nabízet různým nahrávacím společnostem… prostě je to o kontaktech a hodně i o štěstí, aby vás rádia začala hrát. A já toto nechtěl podstupovat.

TOM: I přesto je na EC popu zajímavé, že mu jako hlavní zpěvný jazyk dominuje právě angličtina.

LAN: Ano, ta byla ponechána, jak jste správně vystihl, pro svoji zpěvnost, ovšem v kombinaci s různými dalšími jazyky jako latina, francouzština, španělština, italština, polština či ruština.

TOM: Vskutku zajímavé propojení a na tehdejší dobu zajisté i dost ojedinělé.

LAN: Dalo by se to tak říci. Tyto naše kombinace měly základ v projevech vážné hudby, kde se zejména latina, španělština a italština hojně využívaly.

TOM: A ona francouzština, polština a ruština?

LAN: Jednalo se o další tři zajímavé jazyky, které si získaly moji pozornost.

TOM: A co konkrétního vás k těmto kombinacím vedlo?
LAN: Snahou bylo tyto světové jazyky, co se využívaly ve vážné hudbě, uplatnit v hudbě čistě populární. Víte, má domovina Gator je zahlcena klasikou. Kdysi se doslova linula ze všech jeho koutů a nešlo jí uniknout. Začala mi být co nejméně po chuti a tak jsem přemýšlel, jak ji co nejlépe uplatnit ve svém vlastním pojetí, tak, aby se mi zalíbila.

TOM: A ona další složka, příznačná pro váš EC pop, tedy electropop?

LAN: To se zase jednalo o jakýsi můj manifest namířený proti rock´n´rollu, rhythm´n´blues a metalu a jeho odnožím, kterými jsem upřímně pohrdal.

TOM: Jinými slovy řečeno: nemáte rád kytary.

LAN: Ano, pro mne se stávají příliš tvrdé na poslech. Zkoušel jsem za ně najít náhradu a to se mi povedlo právě onou elektronikou. Kytarové vyhrávky pak v EC popu zastoupily nástroje z oblasti klasiky jako viola, violoncello, hoboj, fagot, lesní roh či harfa.

TOM: Toto se dá zajisté pochopit. Ale jak jste v raných šedesátých letech utvářel onen elektronický sound? To se mi jeví jako velice náročný proces?

LAN: Přiznávám se, že to nebylo zrovna jednoduché.

TOM: Jak jste onu elektroniku tedy utvářeli?

LAN: Vše se vyvíjelo od dostupnosti nástrojů, jež by ji věrohodně dokázaly zastoupit. K tomu posloužily varhany, cembala, první klávesy, klavír a právě ony na kotoučák nahrané přírodní zvuky.

TOM: Cosi jsem ještě zaslechl o zvonkohrách či metronomech?

LAN: Ano i ty se nám hodily. Prostě se do oné elektroniky použilo vše, co ji navenek nějak věrohodně imitovalo.

TOM: Takže i ony zvonkohry bylo možné vnímat jako syntezátorový rejstřík?
LAN: Ano, ale když se hrálo naživo, používala se jedna skutečná, to pouze ve videoklipech jsme ji maskovali za klávesy.

TOM: Vskutku rafinované.

LAN: Postupem let se však začalo od živých zvonkoher a metronomů upouštět a to s důvodu vývinu a dostupnosti právě kláves a syntezátorů. A stejně tak se to mělo i s cembaly a varhany.

TOM: A co ony přírodní zvuky? Ty rovněž vzaly za své?

LAN: Nikoliv. Ty zůstaly zachovány. Věrohodně dotvářely atmosféru skladeb.

TOM: A co tvořilo podklad EC popových skladeb v raných šedesátých letech?

LAN: Příjemný taneční rytmus. Hojně se využívaly bicí s perkusemi.

TOM: To znamená, že jste se nebránil například takové sambě?
LAN: I ta v EC popových nahrávkách byla patrná, stejně jako například rumba.

TOM: A jak se to vedle elektroniky mělo s onou vážnou hudbou? Využíval se v EC popu celý orchestr?
LAN: Přednost dostávaly spíše jednotlivé nástroje. Angažování živého orchestru se považovalo za tuze nákladný krok, i když i za jeho přispění vznikly EC popové počiny jako ORATORIUM či HELENA od EC popové zpěvačky Elen Ore.

TOM: Dobrá tedy, ve vašem podání tedy EC pop využíval jednotlivé nástroje z oblasti vážné hudby, je to tak?

LAN: Jevilo se to jako nejschůdnější řešení. Já osobně si dokáži vychutnat skladbu, v níž vyniká přímo sólový nástroj.

TOM: Jaký máte z klasiky nejradši?

LAN: Mezi mé nejoblíbenější patří hoboj, fagot, viola a violoncello. Právě ty se v EC popu nejvíce uplatnily a jsem za to rád.

TOM: Když už na ony nástroje přišla řeč, neodpustím si příhodnou otázku: jak se vám podařilo získávat muzikanty, co s vámi byli ochotni EC pop utvářet?

LAN: Zájemci se rodili z řad studentů konzervatoří a hudebních škol. Mnozí z nich to cítili jako já, nesmírně toužili po změně, tedy zahrát si na své nástroje jiný druh hudby, než kterou byla ona vážná. Mnozí z nich se stali mými blízkými přáteli.

TOM: Když už jste se zmínil o tvářích, proč jste tolik lpěl na tom, aby si zájemci o EC pop povinně zvolili pseudonym?
LAN: To mělo být poznávací znamení, tedy že se dotyčný ztotožňuje s EC popovou kulturou. Jak bylo již z mé strany řečeno, EC pop mimo jiné vznikl také proto, aby navenek prezentoval jinak vážnou hudbu, a volba pseudonymu tak sloužila jako identifikační poznávací znamení. A pak… Lan Rabski znělo daleko přirozeněji, než Lan Rybjechov.

TOM: To zajisté.

LAN: Víte, nechci, aby v tom čtenáři hledali nějakou vědu. Ke změně jména docházelo také proto, neboť obměněné navenek znělo daleko přijatelněji. Gatorská jména a příjmení jsou totiž dosti krkolomná na výslovnost, viz. mé vlastní rodné jméno.

TOM: Děkuji za objasnění. Když už jste se zmínil o jménech, tak na utváření EC popu a EC popové kultury jste vůbec nebyl sám. Hodně vám pomáhaly především dvě dívky: Suzie Tallo a Irena Slutzki.

LAN: Ano, to jsou mé dvě spřízněné duše. Bez jejich přispění bych nebyl schopen EC popovou kulturu svědomitě budovat. Suzie se věnuje malbě a Irena zase natáčí videa a filmy.

TOM: V tom případě se můžete pyšnit prvenstvím v natáčení videoklipů.

LAN: Nevím jestli prvenstvím, je však pravda, že poutavá videa se stala nedílnou součástí EC popových skladeb již od raných šedesátých let.

TOM: Na jaký EC popový videoklip nejraději vzpomínáte?
LAN: Na to je velice těžké odpovědět. Nyní se dotočil jeden ke skladbě MAJOR AND MINOR, který nazpívala Nicky Klen, takže ten mám v živé paměti a moc se mi libí.

TOM: Mohl byste danou skladbu čtenářům přiblížit?

LAN: Tématicky vypráví příběh o talentované skladatelce Nancy, která své tvůrčí dovednosti spojila s divadlem nesoucím název Dream Theater, a poukazuje na období, kdy se tato dívka v něm cítí být úspěšnou či naopak neúspěšnou interpretkou. Proto i onen název MAJOR AND MINOR. MAJOR značí durovou melodii, ta disponuje veselostí, a tak popisuje šťastné období Nancy…

TOM: Zatímco ono MINOR značí mollovou, tedy smutnou tóninu, a zajisté ne nemýlím, když zde uvedu, že ta naopak prezentuje ono smutné období, kdy se vámi zmiňované dívce nedaří.

LAN: Ano, tak tomu jest. Ostatně přechod mezi durovými a mollovými tóninami, byť třeba v jedné skladbě, to pro EC pop bylo a je typické.

TOM: Ano, na ony přechody jsem se vás chtěl rovněž zeptat. Proč se staly pro EC tak významné?

LAN: Neboť jich hojně využívá i ona vážná hudba neboli klasika. Jenže tomu tak je třeba v několikahodinovém opusu a to já jako posluchač dosti těžko snáším. A proto se, opět na protest vážné hudbě, v EC popu skládají skladby čistě durové či mollové, nebo se oba motivy používají současně a to naopak v krátce trvající písni.

TOM: Děkuji za objasnění. Jinak co se týče psaní textů, tak i ty se údajně vyznačují jistou specifičností.

LAN: Ano, občas v nich dochází k porušení textové rytmiky a podle toho se obměňuje i melodie.

TOM: To mě taktéž zajímá, neboť když si ony vaše texty opětovně pročítám, objevuji v nich jisté zvláštnosti.

LAN: Abych se přiznal, tak v EC popových textech se od počátku šedesátých let tak nějak vždy experimentovalo a tento trend se udržel i po následující léta. Zkrátka v EC popu našli uplatnění profesionální skladatelé či naprostí amatéři. Na EC popu tak bylo a je pozoruhodné a rovněž i dosti šlechetné, že dával a stále dává šanci naprosto obyčejným lidem, co třeba nemají vystudovanou konzervatoř.

TOM: Velice záslužné, ovšem i přes ony experimenty s textovou rytmikou se snažíte o co možná nejsrozumitelnější tématické bloky, čímž se viditelně odlišujete od tzv. novoromantiků.

LAN: To bylo tak. Na konci sedmdesátých let se v Itálii formuloval hudební styl, pojmenovaný Italo Disco. Osobně mě potěšil tím, že byl orientován na elektroniku, tanec a zpěv, tím to však končilo. Znelíbil se mi však svým vlastním přístupem k módě a textovou tématickou jednotvárností.

TOM: A tak z vaší strany a přátel byla snaha EC pop i nadále tématicky utvářet a přitom neopomínat ani využití nástrojů z oblasti vážné hudby, když vám toto Italo Disco nedokázalo splnit.

LAN: Přesně tak. Už nedocházelo pouze k psaní EC popových textů, co vycházely jakoby z nějakého fiktivního příběhu, ale byl zde příklon i k životním skutečným prožitkům.

TOM: Můžete opět nějaký text s osobním prožitkem jmenovat?
LAN: Zajisté. Asi jeden z takových nejznámějších je NINOČENKA od EC popové zpěvačky Larisy Melingen. Zpovídá se v něm z toho, jak byla nucena hrát v muzikálu nesoucí zmíněný název, a zároveň s tím se Larisa zmiňuje i o komplikovaném vztahu se svým otcem, jenž z ní chtěl mít právě profesionální herečku.

TOM: Velice výstižně podáno. Jestli se nepletu, tak právě tématické texty, vedle melodického základu, hrají u EC popu důležitou roli.

LAN: Ano, EC pop si zakládá na co možná nejosobnějším projevu, čímž se odlišuje od interpretů Itala Disca a ostatních synth-popových novoromantiků. A rovněž obdobně se to má i s módními trendy: EC pop se vyznačuje stylizací tzv. umělců od vedle, čili nepodléhá žádné křiklavé módě.

TOM: I přesto však EC pop měl a stále má svá vlastní poznávací znamení. Kromě speciálního devítkového pozdravu to jsou například přívěšky s devítkou či boty NINEKY (najnky), jež taktéž svým tvarem imitují zmíněné číslo.

LAN: Číslo devět zkrátka patří mezi mé nejoblíbenější a pro změnu zase upřímně pohrdám osmičkou. Tak nějak se to na mém rodném Gatoru rozkřiklo a od té chvíle se tam devítka málem stala národním symbolem.

TOM: Děkuji za objasnění. Abych se přiznal, tak mezi mé favorizované číslo rovněž patří devítka.

LAN: Tak to mě velice těší. A zavítal jste někdy k nám na Gator?
TOM: Ještě jsem k tomu neměl příležitost.

LAN: Stavte se, rozhodně tím nepromarníte zbytečně čas. Celoročně pořádáme řadu zajímavých EC popových akcí. Právě tento týden na Gatoru probíhá jedna s názvem WEEKEND WITH BLOOM.

TOM: Tak se nazývá jeden ze stylů EC popu, pokud se nemýlím?

LAN: Ne, nemýlíte se.

TOM: A jestli dobře počítám, je oněch EC popových stylů celkem pět.

LAN: Ano, jsou to RHYTHM´N´POP neboli árenpí, NATUR POP, BLOOM, EARTHSYNTH a NUVEO COUNTRY. RHYTHM´N´POP se vyznačuje příjemným tanečním soundem, NATUR POP, to jsou balady, BLOOM má o něco progresivnější hudební provedení, EARTHSYNTH vyniká kontrastem živého klavíru a tance, a poslední jmenovaný EC popový styl dostal pojmenování NUVEO COUNTRY a je pro něj specifická kombinace harfy a živého klavíru propojená s tanečním rytmem.

TOM: Za jakým účelem vlastně tyto EC popové styly vznikly?
LAN: Pro lepší hudební orientací. Každý z těchto EC popových stylů vyniká svojí vlastní specifičností.

TOM: A který z nich byl hudebně formulován jako historicky první?

LAN: Historicky prvním EC popovým stylem byl právě NATUR POP, neboť tak se na počátku EC popu říkalo. Záhy se v šedesátých letech zrodil RHYTHM´N´POP, a když na Gatoru zdomácněl název EC pop, NATUR POP se začal používat jako označení pro balady. To bylo v polovině sedmdesátých let. Na jejich konci se pak formuloval EARTHSYNTH. BLOOM výrazně mapoval osmdesátá a devadesátá léta a na přelomu tisíciletí se pak ke zmíněných stylům přidalo NUVEO COUNTRY.

TOM: Děkuji za vyčerpávající informace. A jaký z vámi jmenovaných EC popových stylů máte nejraději?

LAN: Mně se líbí všechny, neboť každý z nich vnesl do EC popu něco nového, inovativního. Nyní to tedy je BLOOM, z čeho se těší naší fanoušci v mé domovině.

TOM: Nemohu se nezeptat, co vás vedlo právě k oněm specifickým pojmenováním NATUR POP a BLOOM?

LAN: Natur v překladu znamená příroda a tu mám osobně spojenou s odpočinkem a sněním. Proto se NATUR POP stal symbolem EC popových balad. BLOOM zase v překladu znamená květ a právě pro něj jsou typické rozmanité vůně. Ty se vyznačují různou specifičností: některé člověku dělají dobře, jiné ho ale naopak nepříjemně dráždí. A podobné je to s BLOOMem: někdy je hebounký na poslech, jindy však dokáže uši posluchače pořádně podráždit svojí naléhavou melodií a textovým námětem.

TOM: Děkuji za objasnění. Když už tu byly zmíněny jednotlivé EC popové styly, je tu namístě připomenout, že i Italo Disco, o němž tu již byla zmínka, disponuje podstyly, mezi něž se řadí například takový SPACESYNTH.

LAN: Ano, to je pravda. Co se týče Itala Disca, tak k tomu jsem již řekl své. Jako hudební fenomén ho respektuji a někteří interpreti se mi dokonce vyloženě líbí, nicméně mě vadí onen tématický nedostatek a absence živých nástrojů, čímž samozřejmě nemyslím kytary. Uvedu zde názorný příklad: vlastním komplet devíti cédéček s názvem ITALO DISCO CLASSIC. Celkově se na nich nachází kolem sto třiceti písniček, z nichž pouhé tři mají zastoupení živého nástroje v podobě saxofonu. Jinak je to samá elektronika doplněná o zpěv.

TOM: Chcete tím snad říci, že je pro vás velice obtížné poslouchat několikahodinové syntezátorové opusy, podobně jako tomu je u vážné hudby?
LAN: Svým způsobem ano, i když to není tak nesnesitelné, jako tomu je právě u vážné hudby. Skladby u Itala Disca na oněch kompilacích mají v průměru něco málo přes pět minut a dominuje jim normální zpěvný hlas, ne tedy ten operní, což mi vyhovuje. Jen kdyby vše nebylo zastoupené výhradně elektronikou, ale větší prostor dostal i nějaký dechový či žesťový nástroj, to bych byl pak úplně spokojený.

TOM: Z toho tedy vyplývá, že Italo Disco a synth-pop, na rozdíl od vážné hudby, jednoznačně nezavrhujete, jen vám tam prostě vadí určité nedostatky.

LAN: Svým způsobem ano. A právě na protest všem novoromantikům jsme v osmdesátých letech na angažovanosti živých nástrojů nešetřili. Vedle hoboje, fagotu, violy a violoncella se v EC popu viditelněji začalo uplatňovat smyčcové kvarteto a občas i nefalšovaný živý orchestr. EC pop se tak stal ještě více melodičtější na poslech než kdy dříve.

TOM: To se pak nelze diviti tomu, že ho nejeden časopis označil za nejmelodičtější hudební styl na světě.

LAN: Pravda, cosi z toho jsem se dočetl v četných novinových článcích a několik lidí mi toto dokonce osobně sdělilo.

TOM: Tak přeci jen se EC pop dočkal svého vytouženého prvenství.

LAN: Není se čemu divit, když pro něj jsou příznačné jak rytmus, zpěvnost tak i výrazná melodie.

TOM: Což se třeba nedá říci o takovém hip-hopu, pro který je sice typický rytmus, zato ale postrádá zpěvnost a mnohdy i onu melodii.

LAN: Právě proto se někdy udiveně pozastavuji nad tím, že někteří jedinci nás s ním srovnávají. Ano, i EC pop má svůj vlastní poznávací pozdrav, v umění využívá malbu graffit a je pro něj příznačná volba vhodného pseudonymu, hudebně se však od hip-hopové kultury značně odlišuje.

TOM: Cosi jsem zaslechl dokonce o jakýchsi sporech mezi vámi EC popíkáři a hip-hopery?

LAN: To bylo tak. Na Gatoru ke konci devadesátých let došlo k četným požárům domů, v nichž přebývali EC popoví fanoušci, a na místě činu se našly sprejerské malby oslavující hip-hopovou kulturu. Tento incident se do dnešních dnů nepodařilo objasnit.

TOM: Máte tušení, co k tomu mohlo vésti?

LAN: Těžko říci. Možná v tom z něčí strany byla projevena závist, tedy že Gator uctívá jiný hudební styl než onen proslulý hip-hoperský.

TOM: S hip-hopem a rapem je v úzkém spojení i hudební styl R´n´B (árenbí). Máte ho rád?

LAN: Abych pravdu řekl, moc se mi nezamlouvá.

TOM: Z jakého důvodu?
LAN: U R´n´B mi vadí vypínání hlasu do falsetů, počítačem mnohdy upravený hlas a šizení melodie.

TOM: A co takové techno či dancefloor?

LAN: To první vámi jmenované je pro mě na poslech příliš jednotvárné a tvrdé a ono druhé zase využívá prvky rapu, takže to jde mimo mě.

TOM: Čili když o tom tak přemýšlím, tak žánry Italo Disco a synthpop jsou vám nejblíže.

LAN: Ano, z nich EC pop hodně čerpá, i když, jak jsem již uvedl, k nim jisté výhrady má.

TOM: Jací jsou vaši oblíbení interpreti?

LAN: Z Itala Disca se mi líbí MR. ZIVAGO, SALLY SHAPIRO či skupina FUN FUN, ze synth-popu pak PET SHOP BOYS, THE COMMUNARDS a JON AND VANGELIS. Z vážné hudby skupina ADIEMUS a ENYA.

TOM: Děkuji za hudební tipy.

LAN: Když bych to vzal popořadě, tak MR. ZIVAGO si mě získal svým příjemným hlasovým zabarvením na albu Tell By Your Eyes, SALLY SHAPIRO – to je žhavá současná novinka ze Švédska té nejjemnější taneční kvality, a FUN FUN zase respektuji jako legendární taneční skupinu z osmdesátých let. PET SHOP BOYS netřeba představovat, to je synth-popová klasika sama o sobě, THE COMMUNARDS mne zase potěšili propojením taneční hudby s jazzem a vážnou hudbou, no a JON AND VANGELIS mne ohromili svými baladami Italian Song a Love Is, které se staly nehynoucí inspirací pro naše EC popové balady pod ochranou známkou NATUR POP.

TOM: A kdybych to měl dokončit za vás, tak ADIEMUS – to je ona inspirace v podobě vážné hudby a zpěvné latiny, zatímco ENYA je decentní dámou, jejíž písně vynikají svými nezaměnitelnými hlasovými sbory, podbarvené příjemnou snivou melodikou.

LAN: Ano. Víte, rád se v hudbě obklopuji melodií a rozmanitostí jazyků, přijde mi pak o to milejší na poslech.

TOM: Mohli bychom nyní učinit pokus? Pustím vám jednu hudební ukázku z programu YOUTUBE. Jedná se o KATY GRAY a její skladbu HOLD ME TIGHT. Pak by mě zajímal váš názor.

LAN: (nejprve si skladbu poslechne a pak říká svůj úsudek) Tímto výběrem jste mne mile potěšil, Tome. Jestli se nemýlím, jedná se o žánr Italo Disco. Zpěvačka má příjemné zabarvení hlasu, jenž mi nevýslovně imponuje, a příjemný na poslech je rovněž onen taneční rytmus s klávesovými vyhrávkami. Jen by to chtělo duchaplnější text a nějaký ten nástroj z oblasti vážné hudby a pak už by se jednalo o kvalitní EC popovou RHYTHM´N´POPOVOU záležitost.

TOM: A nechtělo by to přeci jen ještě něco? Třeba mix angličtiny s italštinou, když dotyčná zpěvačka pochází právě z Itálie?
LAN: Vidíte, na to bych málem zapomněl. Zajisté, pokud by to šlo, jednu sloku bych klidně v italštině uvítal.

TOM: Je jen škoda, že někteří lidé mají k Italu Discu a synth-popu negativní postoj. Tyto hudební styly jim zkrátka přijdou zastaralé a neoblíbí si je. A to pak tu hrozí, že nebudou respektovat ani váš EC pop.

LAN: Nikdy se nelze zavděčit všem, Tome. Mým cílem vždy bylo dělat poctivou muziku, která by nešetřila na melodii a zpěvnosti. Pokud se má práce zalíbila byť hrstce lidí, jsem za to nesmírně vděčný.

TOM: Když už tu byla zmínka o KATY GRAY, tak mě tak napadá, že EC pop byl více než benevolentní právě ke zpěvačkám než ke zpěvákům, o čemž hodně vypovídá založení EC popového souboru ENGLAND´S ON, jehož členkami jsou pouze dívky či ženy a ne muži.

LAN: To máte pravdu. V počátcích EC pop dával velký prostor právě zpěvačkám. Hodně mi totiž imponoval sametově jemně zabarvený dívčí hlas, kterým disponovala jedna z prvních EC popových legend Debbie Peterson. V současné době ji věrohodně kopíruje SALLY SHAPIRO. Avšak postupem času se na Gatoru uplatnila celá plejáda mužských zpěváků, mezi nimi například Roger Nebraska či Pavel Calman.

TOM: Proč tedy nedošlo k založení i mužského EC popového souboru?

LAN: Nějak na to nezbyl čas. EC pop si od počátku na Gatoru začal získávat nebývalou popularitu a já jsem měl co dělat, abych se přes ni přenesl. Ostatně, založení EC popového souboru ENGLAND´S ON považuji za takový malý zázrak. Už s ním přibyly četné starosti, udržet ho při stále činnosti a vedle toho se intenzivně věnovat jiným hudebním závazkům.

TOM: Nyní již to chápu. Zkrátka toho na vás bylo moc.

LAN: Ano. Co se pak týče mužského osazenstva, dostalo mnoho šancí v připravovaných EC popových muzikálech, které se pak hrály na Gatoru. I z nich vyšli fenomenální zpěváci jako například ANTON JABLONOWSKI.

TOM: Překvapuje mě, jakou hojnou účastí se ony EC popové muzikály stran návštěvníků vyznačovaly. To jsou celé generace lidí: počínaje šestiletou holčinou až po devadesátiletého starce.

LAN: Ano,to máte pravdu, EC pop si na Gatoru získal masivní popularitu napříč generacemi. Nejspíš k tomu vedlo právě to, že dříve zájemci o koncert mohli navštívit pouze ten, na němž se hrála ona vážná hudba. A teď tu pro ně bylo připraveno něco nového.

TOM: Dokonce se proslýchá, že představitelé EC popu hrají a zpívají pokaždé naživo a tudíž že se nespoléhají na playback.

LAN: To z toho důvodu, neboť si příznivci EC popu chtějí naplno vychutnat přítomnost živých nástrojů a rádi se dočkají i nějaké té inovativní melodie.

TOM: Platí tedy v EC popu pořekadlo, že všichni, co ho navenek utvářejí, jsou si navzájem rovni?
LAN: Ano, ať už jsou to hráči na klávesy, syntetizér či hráči na některé z živých nástrojů z oblasti vážné hudby, nebo zpěváci či zpěvačky, všichni se na EC popu podílejí stejnou měrou. Nikdo se nad nikým nepovyšuje.

TOM: A jak získáváte umělce, zpěváky a zpěvačky? Prostřednictvím castingů?
LAN: Ano, také touto cestou. Sólové zpěvačky často nacházíme v souboru ENGLAND´S ON. Každý zájemce o EC pop prokazuje dovednosti buď ve hře na nějaký nástroj z oblasti klasiky nebo hrou na syntetizér či klávesy. Ve zpěvu preferujeme onen nevtíravý sametový, neuznáváme falzetová zabarvení nebo operní provedení.

TOM: A jaká kritéria u vás musí splňovat umělci?
LAN: Hledáme všemožné talenty. Mohou to být iluzionisté, kouzelníci, nadaní jedinci, co umějí pracovat s malbou všeho druhu, tanečníci… Ti všichni zpestřují hudební EC popový program. Jsou jakousi náhražkou za speciální efekty, kterým se EC popová kultura intenzivně brání.

TOM: Abych se přiznal, já také ony speciální efekty nemusím. Dost mě odrazují v tom, abych vyrazil na některý z živých koncertů svých oblíbených kapel. Navíc popravdě přiznávám, že právě ony živé nástroje z oblasti klasiky mě donutily poslouchat váš EC pop, neboť v oblasti populární hudby jsou slyšet zřídkakdy. Navíc, hudební žánry jako Italo Disco a synth-pop jim nevěnují pozornost, jak již výše byla zmínka, naprosto vůbec.

LAN: Právě proto to většina fanoušků EC popu cítí podobně jako vy, Tome. Dokonce mi přicházejí dopisy, v nichž mi pisatelé oznamují, že se pro ně nástroje z oblasti klasiky stávají jistou drogou a jejich přítomnost v EC popu silně prožívají.

TOM: A natočil jste někdy čistě elektronickou záležitost, tedy skladbu, v niž nástroje z oblasti klasiky nebyly zastoupeny?
LAN: Ano, pár takových písniček bylo. V osmdesátých letech se jí například stala SCANDINAVIAN SANDORA. Líbila se, ale četní skalní zastánci EC popu k ní přesto pojali výhrady, a tak o několik let později vznikla nová verze, obohacená o hoboj, fagot a violu.

TOM: Děkuji za odpověď. Nyní tu pro vás mám připravené další dvě písně z programu YOUTUBE a rád bych opět znal váš názor.

LAN: (opětovně se do mnou vybraných skladeb zaposlouchává a následně je hodnotí) Skupina LABAN a jejich song LOVE IN SIBERIA mě mile překvapil. Příjemné hlasové zabarvení obou protagonistů se krásně doplňuje a lahodí mým uším. I klávesové vyhrávky jsou voleny s citem a velice se mi zamlouvají, jenom ta elektrická kytara je mi trošičku nepříjemná… ale to bychom v EC popu velmi rychle napravili, třeba zapojením smyčcového kvarteta. A rovněž děkuji nejen za verzi anglickou, ale i onu dánskou. Musím ochotně přiznat, že i ona dánština mě na poslech velice potěšila.

TOM: A ona druhá skladba?
LAN: Skupina RUDY A CO a jejich píseň MAMA RADIO mi přijde, oproti předchozí nahrávce, na poslech dosti tvrdá. Je v ní na můj vkus obsaženo příliš mnoho syntezátorových výbojů, i ty bych nejraději nahradil nástroji z oblasti vážné hudby a zase bych s největší pravděpodobností zvolil ono smyčcové kvarteto a k němu ještě připojil hoboj. Každopádně děkuji za nové hudební tipy.

TOM: Nemáte zač. A já zase děkuji za vaše komentáře a četné užitečné připomínky.

LAN: Rád jsem vám vyhověl.

TOM: Nezlobte se, ale musím to opět připomenout: udivuje mne, když poslouchám KATY GRAY či LABAN, kolik negativní kritiky se na syntezátorovou scénu osmdesátých let snáší. Mně třeba toto období z hlediska hudby nejvíce učarovalo.

LAN: Mně rovněž a to i přes ony mé četné výhrady. Jak jsme se tu již zmiňovali, možná se tak dělo na základě oné křiklavé módy v kombinaci s jednotvárnými romantickými popěvky. Toto vždy bylo pro EC popové umělce jedno velké tabu, v něm například čistě romantické popěvky čítají okolo jednoho procenta z celkové produkce. Hodně dáváme prostor rozmanitým tématům z různých oblastí lidského života, nebo se necháváme inspirovat různorodými příběhy. Vše ale musí mít jisté poslaní.

TOM: Postupem času ale právě EC popové texty nabraly na vážnosti a vyjadřovaly se k aktuálním událostem ve světě.

LAN: K tomu nás vedly ony nepokoje dějící se všude možně kolem nás. Abych se přiznal, dlouho jsme odolávali náporu zpráv z naší země i ze zahraničí, pak se ale v EC popové produkci objevily četné počiny, které se nechaly inspirovat skutečností. Formou příběhů pak byly zapojeny do EC popových skladeb.

TOM: Nyní tu mám před sebou některé vaše EC popové texty – DEN KDY VLÁDL DÉŠŤ či SLOVNÍK LIDÍ. Lze z nich vypozorovat to, na co tu přišla řeč?

LAN: Ano, i ony v sobě nesou něco ze skutečných prožitků.

TOM: A jak se vám dané texty píší?
LAN: Někdy to jde samo od sebe, jindy však nad nimi prosedím třeba i celý den, než mne nějaký kloudný napadne.

TOM: A co koncertování, jak to zvládáte? Já abych se přiznal, tak jsem se na pódiu vždy cítil dosti nervózni.

LAN: Nemyslete si, já na tom býval s trémou podobně, postupem času se to ale zlepšilo. V posledních letech však před vystupováním naživo preferuji skládání hudby pro druhé.

TOM: Hmm, také jsem se kdysi věnoval hudbě – pod pseudonymem JAKUB ONTENEL.

LAN: Tak to vás chválím.

TOM: Z mé strany tu byl pokus o instrumentální EC popový EARTHSYNTH.

LAN: Tím mi připomínáte nedávný koncert na Gatoru, kde skupina SYNTHPHONICS naživo prezentovala skladbu téhož názvu společně se zpěvačkou a klavíristkou CATHARINOU.

TOM: A na jaký vzpomínáte nejraději?

LAN: Na to není jednoduchá odpověď, každý z EC popových koncertů je vždy něčím výjimečný. Ale mám-li zavzpomínat na nějaké obzvláště ojedinělé, tak to byly ty v Jižní Africe, Japonsku a Sovětském Svazu, kde si nás fanoušci nahrávali na magnetofonové pásky, neboť tam se EC popové počiny neprodávaly.

TOM: Pří svých toulkách světem vás neminula ani Česká republika.
LAN: Ano, tady jsme v roce 2005 vystupovali ve městě jménem Katalná Mochna. Velice přívětivě nás tu místní obyvatelé přivítali.

TOM: Když už jsme se dostali k onomu cestování, ne každá země je ideálním místem pro koncertování.

LAN: To máte pravdu. Například v onom někdejším Sovětském Svazu bylo vůbec těžké vyjednat podmínky pro vystupování.

TOM: A jaké jste z dané země měl dojmy?
LAN: Abych pravdu řekl, tak smíšené: bohaté vrstvy na jedné straně a ony chudé na straně druhé.

TOM: Takže na vás cestování neudělalo příliš velký dojem?
LAN: Takto negativně bych to zase neviděl, naskytl se mi pohled na řadu atraktivních míst, ne pokaždé ale byly ony zážitky spojené s oním příjemným. Každopádně o všem jsme pak referovali na našem gatorském radiu.

TOM: Z toho tedy vyplývá, že vaše rádio se nezaměřuje pouze na hudbu.

LAN: Ano, vedle hudebních pořadů dáváme prostor rozmanitým blokům: například rozhovorům či čtení povídek na pokračování. Snažíme se tak být všestranným kreativním zdrojem.

TOM: Kdo u vás dostává prostor v oněch rozhovorech?

LAN: Všelijací umělci, zpěváci, publicisté či naprosto obyčejní lidé.

TOM: Když už se zmínili oni publicisté, tak ti často komentují dění ve světě. Jak vy se k tomu stavíte?
LAN: Z celého srdce bych si přál celosvětový mír. Potěšilo by mě, kdyby nadobro utichly války. Abych přiznal pravdu, dost špatně tyto celosvětové konflikty snáším. Snažím se je silou vůle nevnímat, ale i přesto se mě osobně dotýkají.

TOM: A právě proto se EC pop v posledních letech stal i symbolem pro mír, jak to vyplynulo z četných EC popových skladeb.

LAN: Je pravdou, že ze současných četných EC popových počinů je cítit touha po sounáležitosti a celosvětovém míru. Žijeme ve strašně složité době, která rozmanitými konflikty rozhodně nešetří.

TOM: Ano, zatímco vzniká tento náš článek, tak Sýrií zmítá občanská válka.

LAN: Je smutné, co se ve světě vše děje. Upřímně bych byl rád, kdyby se celá ta nemilá kauza co nejdříve vyřešila.

TOM: Máte v plánu se v EC popových skladbách vyjádřit i k tomuto konfliktu?
LAN: Nechci, aby EC pop jednoznačně podléhal pouze negativnímu dění ve světě, rádi bychom posluchačům nabídli i něco pozitivního, z čeho by se dala načerpat energie.

TOM: Já osobně musím uznat, že EC pop je doslova obohacen právě o pozitivní energií a to pro svou fascinující a okouzlující melodii.

LAN: Je proto smutné, že kvůli ní byl EC pop viněn. Já osobně právě melodii, jak jsem již výše uvedl, považuji za nesmírně důležitý hudební prvek.

TOM: Naprosto s vámi souhlasím, neboť když se to tak vezme, tak dnešní hudební produkce od melodie značně upouští a to já považuji za trestuhodnou záležitost.

LAN: Já rovněž.

TOM: Kdybychom změnili téma: jste ochotný hovořit o svém soukromém životě? To totiž hudebním celebritám mnohdy činí nemalý problém.

LAN: Přijde na to, na co se mě chcete zeptat. Každopádně já se za hudební celebritu nepovažuji, a i když se již řadu let pohybuji v hudebním průmyslu, snažím se být plně nohama na zemi. Co se pak týče mého osobního života, vystřídal jsem několik přítelkyň, avšak nikdy jsem nebyl ženatý a rovněž nemám děti. Zkrátka a jednoduše jsem život podřídil hudbě a nedokázal ho vhodně skloubit s rodinným životem.

TOM: Nic si z toho nedělejte, to já se za celý svůj dosavadní život nedopracoval ani k oné přítelkyni, tedy alespoň to stále platí po dobu, co vzniká tento náš rozhovor.

LAN: Tak to vás hluboce lituji, nicméně vám přeji, ať do budoucna nějakou spřízněnou duši naleznete.

TOM: Děkuji. I tak, nelitujete toho, že jste se nikdy, jak se říká, neusadil?
LAN: Když se to tak vezme, tak ani ne. Za svůj život jsem poznal mnoho přátel, nejen těch s hudebním nadáním, kteří mi vše vynahradili, a vlastně se stali takovou mou náhradní rodinou.

TOM: Co v životě považujete za nejdůležitější?
LAN: Hlavně být zdravý, mít stálé a získávat nové přátelé, prostě prožít plnohodnotně život. A to samé přeji vám.

TOM: Děkuji. Já se toto vámi jmenované rovněž snažím naplňovat, avšak stále si říkám, jestli to má nějaký kloudný smysl, když vše stejně končí smrtí.

LAN: Z té má strach mnoho lidí, co já osobně znám. Když jsem byl ještě malý kluk, probouzel jsem se kolikrát s pláčem, neboť mě smrt doslova strašila, a maminka musela z pokoje odbíhat k mé posteli a konejšit mne. Nyní jí je něco málo přes osmdesát, smrti se obává zase ona a naopak já ji utěšuji.

TOM: Já se smrti taktéž obávám, stále přemítám o tom, jaká asi bude a co všechno se s ní pojí.

LAN: Nad tím není radno přemýšlet, prostě až přijde, tak přijde, s tím mi lidé nic nenaděláme. Je třeba žít aktuální přítomností, příliš nepřemýšlet nad minulostí a naopak se těšit na to, co přinese budoucnost.

TOM: A co vás v nejbližší budoucnosti čeká? Na co se nejvíce těšíte?
LAN: Nejvíce asi na následující týden, kdy na mém rodném Gatoru vyjde nová EC popová kolekce, zaměřená na všechny EC popové styly, o nichž již byla řeč. A dále se pak budu účastnit nových gatorských festivalů. A vy?

TOM: Pravděpodobně se budu věnovat dalším zápiskům z Katalné Mochny.

LAN: Tak ať se vám i nadále daří. Přeji vám jen to dobré a nic jiného.

TOM: Děkuji, já vám také. A zase někdy zavítejte k nám do Čech na nějaký ten koncert.

LAN: Spolehněte se. Na shledanou.

TOM: Na shledanou.

 

Blíže o EC popové kultuře referují: CITY MEANS – MĚSTO PLNÉ PROTIKLADŮ, CITY MEANS – MĚSTO PLNÉ NEŘESTÍ, CITY MEANS – MĚSTO PLNÉ VŠESTRANNOSTÍ, PSANEC VANDY HARDEN.

Tom Patrick se představuje:

Vlastním jménem Václav Hrdý. Celý život žije v Poděbradech, které jen nerad opouští. Zprvu se věnoval hudbě, uhranul mu syntetizátorový pop 80. let, zvláště žánr Italo Disco, jehož je zapáleným znalcem.
Příspěvek byl publikován v rubrice Psanec Vandy Harden. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *