Nové básně – Část 3 (Kateřina Málková)

ZAHRADNÍ BÁSEŇ

Lída čte

Den Trifidů

Na zahradě

 

Brzy se začne

Děsit

Že po ní půjde tráva

ŘEZNÍK

Řezník na sebe vzal naši vinu

Když zařízl tu krávu

Kterou jsme dnes měli k obědu.

Opět se nikdo nestal vegetariánem.

 

MUŠKY

Na zčeřené hladině vody

Se točí mrtvé mušky

Měly ji rády

 

OPILÍ ŽIVOTEM

Prožitky jsou vínem

Na něž není nádoby

Proto nám protékají mezi prsty

Jako bychom krváceli.

 

PENÍZE NEBO ŽIVOT

Život nelze jinak

Než promarnit

Prošustrovat

Prožít

Život nelze ušetřit

Odkládat stranou

Pod polštář

Musíme ho utratit

Jako kapesné

Jako výplatu

Jako kotě.

 

ÚZKOST II

Kočka má ráda

Mé nervózní nohy

Vrhá se na mé

Neklidné prsty

A hryže

– Úzkost je pro kočku.

 

RÚT

V mém životě existuje

Jakási Rút.

Stejně jako Bůh

Je mi známa

Jen ze svého působení.

Z knihy křesťanské poezie

Která se našla v naší knihovně

S věnováním od Rút

Mamce k sedmnáctým narozeninám.

Z mamčiných vzpomínek

Roztroušeně vyprávěných.

Jak Rút žije se svým otcem

Nikdy se nevdala,

Se svým nemocným otcem,

Jsou Adventisti

A nikdy neměli televizi.

Jak bych si s Rút prý rozuměla.

Znám její pohled na svět,

Na mě a sestru z fotek,

Na kterých nás zachytila

V době kterou si ještě nepamatujeme

Jsou jiné než ostatní fotky v krabici.

Srší duší.

Vždycky pro mě Rút byla

Čirým duchem

Žijícím v přízračné krajině

Ostravské uhelné pánve

Svůj neohrožený

Duchovní život.

 

HOLUBÍ DŮM 

Je tak dobré

že bydlíme v bytě

po staré mrtvé paní

 

Zbyly po ní

poklady tepla domova

tácky mateřské lásky

 

Podnosy na kterých nám

maminka nosívala jídlo

do postele když jsme churavěli

 

Proto je má chřipka

nalezení ztraceného ráje,

holubí dům, bílej štít.

 

HLAS LIDU

Nezávislá paní

Zakládá si knihu

Slevovým kupónem.

 

PORNOGRAFIE

Překládám

Holý nesmysl.

 

CO KDYŽ II

Ne, nikdy.

Ale co když

tentokrát?

 

O OLIVÁCH

Jako děti jsme nenáviděli olivy,

chutnaly po pneumatikách.

Jediný, kdo je jedl, byla

Markétka s Downovým syndromem.

Připadala mi osvícená, statečná, dospělá,

Napřed ve vývoji.

 

KONEC SVĚTA

Současnost je konec světa.

Jako Kolbenova ulice.

Za ní dál už jen bezdomovci

Divoce vládnoucí lesu

A puštěným psům

 

A pak už jen pole

A konec Prahy

A konec světa.

 

Těžko vidět konec jako začátek,

Když těžko říci čeho. (2.2.2014)

 

ČERVÁNKY

Růžové červánky.

Ztemnělou zahradou běží

krásný mouratý Gigolo

 

A za ním zlehounka

Ale najisto

Černobílý Don Juan

 

Čemu ses to propůjčil,

Mourečku, kocouří děvečko,

Chudáčku teplá,

Že celá ves se za tebou schází?

 

Copak tě černý Uhlík

V krbu rodinném

Už přestal hřát?

 

Nebo tě on zaprodal

Když teď stojí opodál

A ani nevnímá to rejdění?

 

Tolik jsem věřila vaší lásce,

Vaší pokrokové lásce

Tady na vsi.  (29.4.2014)

 

STRAKAPOUD

Pes života mnou dravě vláčí

Andělské kůry burácejí

Bojovým zpěvem

mých nesplněných povinností

Promarněných příležitostí

Ublíženích bližnímu svému…

 

… Jen být chvíli s touto strakou

na drátě nádražním

Sdílet její kuráž

jež se vrhá střemhlav

Slepým skokem víry

Ve svá křídla. (13.5.2014)

 

ZVLČET 

Nad ránem v poli vlčí máky

Ďáblovo rudé sémě

Plevel zatracený

Zavržený

Nádherný

Sprostý a zvrhlý

V sešikovaném obilí

Určeném na chleba Páně (24.5.2014)

 

JEZERO SMÍCHU

Ještě dnes se chci koupat

V magickém jezeru smíchu

v hloubce lesa srdce,

obletována racky chechtavými,

lechtána lehkými rybími ocásky,

zmítána přílivy elánu,

a žít až na věky mezi

samými ochechulemi. (24.5.2014)

 

POZDNĚ LETNÍ PROCHÁZKA

Líné a tlusté Labe se valí jako opilcův oplzlý jazyk.

Vítr do něj bujnými tahy štětce roztírá svůj akvarel.

A všude nad námi se tyčí honosné hrady mraků.

Vlaštovka buší svými křídly do tupého větru

Stejně jako mé srdce buší horkem večera.

Po Labi se plaví básnířka se svou konkubínou

Přímo do mé básně.

Příroda vzrušeně dýchá plícemi stromů,

Chvěje se, až její miláček podzim přijde

A svlékne ji celou do naha. (18.8.2014)

 

VEČERNÍ PÍSEŇ

Podvědomí znělo

Pravěkým zvukem ozvěn.

Rozpíjely se ve vzduchu

Jako vodové barvy.

V nebi se zrcadlily záblesky myšlenek

A krajem zněl křik dětinské radosti.

 

A kdesi hluboko dole bylo slyšet téct

tichou svatou řeku,

Která mě kolébala

A vlekla za hranice vědomí,

Do říše útulného spánku.

 

CUKRKANDL

Válím po jazyku

Jedlý drahokam

A myslím

Na dávné poutě dětství

S kolotoči a opicemi na gumě

Vzpomínám

na princezninu truhlu s bonbóny

konečně vím jak chutnaly

Má sladká extáze

končí odřeným jazykem.

 

NA PASTVÁCH ZELENÝCH

Smrt nás honí

jako nadmuté kozy

po loukách nadbytku

přebujelých krásou

které nestihneme spást. (14.1.15)

 

PLÁČ

Jsem plná nechutného pláče

Jako těžké a husté víno mě opíjí

Až do nevolnosti a do bezvědomí

Ten pláč je z temných mraků duše stáčen

Jejichž těla ji celou neprodyšně zakryjí

A jak za dnů Sodomy se tyčí mezi nimi

Mohutné a černé svědomí.

(14.7.2015)

 

OSLAVA SMRTI

Dnes jsem smutně odstraňovala

Schlíplou mrtvolu kaktusu

Zbyla z něj jen ostnatá kůže

V koši červi pokračovali v oslavách

(24.8.2015)

Tom Patrick se představuje:

Vlastním jménem Václav Hrdý. Celý život žije v Poděbradech, které jen nerad opouští. Zprvu se věnoval hudbě, uhranul mu syntetizátorový pop 80. let, zvláště žánr Italo Disco, jehož je zapáleným znalcem.
Příspěvek byl publikován v rubrice Mix. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *