Nové básně – Část 1 (Kateřina Málková)

NEBI NA ROZLOUČENOU

Temný Styx mého svědomí se vzduje a matka vlčice zařve ze své sluje když opět se do hospody chystám. Rdousící svědomí mě zmohlo a vyznání matce nepomohlo Styx vzpurný uklidnit. V duši mí alchymisté další vinny k vinně hlavní mísí a trestající zrůdu sedmihlavou k žití křísí výpary ohnivými. Saň zpojená hříchy mými domnělými kráčí krokem dunivým ohlásit panu na nebi ať bez soudního stání odmítne mi své slitování. Do hospody teď kráčím zbitá, hlavu svěšenou, vypít svůj pohár piva nebi na rozloučenou.

 

ÚZKOST I. 

Úzkost je temný mahagon

Almara zatuchlá

Které chybí vůně léta

Dětí po louce rozběhlých

Je to zlá tráva do máku setá

Která dusí smích panenek makových

 

HAIKU

Na stole stojí sůl čaj a plyšový stegosaurus.

Vzduchem se nese šumění vody

jak Ondra myje nádobí.

 

„THE HORROR“

Nečti mezi řádky

– Tam JE

Mezi fantazií a slovem

– Se vztyčila jako Babylon

Mezi dechem a prvním i posledním vzdechem

– JE

 

Rychlé zpomalí

Bystré otupí

Krásné pohřbí zaživa

 

This – million times a day and still one more

Beware! Beware! – see

It seldom comes nevermore.

 

GRENDELOVA MATKA

Jednotící princip mezi mnou a žákem který

Sedí ve vystrašené vzdálenosti mezi ním a matkou

A čeká

Dívám se na něj v totožné tichosti a ona hřmí

Jako Grendelova matka v souboji s Beowulfem

„Musíme z té Katky vymáčknout co nejvíc“

To pro nás oba znamená vykročit daleko za hranice lenosti.

Ačkoli jemu je 18 a mně 33 váže nás pouto hlubokého citu

V momentu kdy oba staneme před jeho matkou jako před oltářem.

 

SCHODY

Asi z těch schodů jednou schválně spadnu

V rámci expozice

Tedy „vystavení se obávané situaci“

Už mi leze na nervy jak mě při každém kontaktu s nimi

Pronásledují nekonečné obrazy mého pádu

Po hlavě s následkem zlomených končetin, zánětu žil, smrti.

Naše schody mají sklon 80°.

 

PARALELNÍ SVĚTY

Čtu si, hraje hudba, Ondra telefonuje, vaří se brambory,

Vevnitř svítí světlo, venku probíhá tma

Přemýšlím, píšu.

Za oponou počítače se děje celý svět internetových jevů

V současném průřezu časem, lze zřít

Celou plejádu paralelních skutečností.

 

PRAVDĚPODOBNOST JE VRAH

Rychle chodit znamená zabránit vraždě

Protože rychlost chůze je nepřímo úměrná

Pravděpodobnosti vraždy

v noci cestou domů.

Ale já dnes na jezdících schodech v 23.11

Stojím a pokojně čekám až mě vyvezou nahoru.

Je to opět expozice.

 

Kdyby ty schody byly dostatečně dlouhé

Bylo by pouhých milión ku jedné pravděpodobné

Že mě na nich nikdo nezabije.

 

Kdyby ty schody vedly až do nebe…

 

PŘEDSEVZETÍ

Budu existovat už jen jako text

Ne jako multimediální jednotka.

 

KVĚTY ZLA

Jenom se bojím

Aby mé černé srdce

Nepuklo

A lidé neviděli

Tu ohyzdnou

Mokvající

Černou růži

Která se vyvalí

Ze sevření těla

Jako rozzuřený vetřelec.

 

DÍTĚ

Má mysl je neposedná

Jako dítě

Nechce si číst

Nechce poslouchat

Je naprosto svá,

Spontánní, chová se

Podle své přirozenosti –

Přemýšlí.

 

POEZIE MÉ SESTRY

Poezie nicoty

Drtivá jako kladivo

Ale krásná a jedinečná

Nikdo není takový realista

Jako moje sestra. Vypráví

O svém příteli

– někdy přijde z práce a zalehne, usne –

Naprosto vybroušený fakt,

Cestou z nádraží její řeč

Odráží živá fakta okolní přírody

– Tady je ale krtin, jsou to vůbec krtiny? –

Její řeč postihuje nezmapované oblasti reality,

Srdce hmoty, které ostatní považují za

Zbytečné a samozřejmé

– To nevypadá jako čaj, to vypadá jako prázdný pytlík –

Vysloví nevyřčené

Tak jako ona nemluví nikdo

Nikdo neumí být tak perfektně obyčejný

 

JSEM BLÍZKÁ VŠEM LIDEM

Jsem blízká všem lidem

Kteří teď sedí sami v pokoji

Odstrašeni pompou společnosti

Šťastní že mají osobní varnou konvici

A nemusí se plížit na chodbu vyděšení

Že tam někoho potkají

Kteří milují zavřené dveře –

Nejlépe zamčené.

Kteří věří že homo homini lupus.

 

Jsem blízká všem lidem

Kteří bojují jako o život

O jediný hřejivý lidský pohled

A získanou přízeň opět ztrácejí

V nenasytné bažině nevíry v budoucnost.

 

Jsem blízká všem lidem

Kteří stráví více času přemýšlením

o tom co řekli

Než promluvou samotnou.

 

Jsem blízká všem lidem

Dohnaným vlčími pohledy

Na okraj propasti sebepohrdání.

 

Jsem blízká všem vrcholně společenským lidem

Ze všeho nejvíc milujícím samotu,

Kdy mohou zvažovat inspiraci

Vzešlou z odolávání lidským pastem.

 

SLAVNOST

U Vrbatovy mohyly se procházel

Genius sto let zesnulého Hanče a Vrbaty

A snad ke kulatému výročí jejich smrti

Nad krajem dlela osudná mlha

Která vyzývala k následování.

Naše vzdorné přežití

Je jasným odrazem skutečnosti

Že nežijeme v pohádce

S jasnou osudovou strukturou

Ale v naprosto nevyzpytatelné

Realitě.

 

KUCHAŘ

Je faktem nesmírně poetickým

Že náš kuchař pije

Prasečí krev.

Říkali to kluci

Když jsme pojídali guláš

A tak k nám proniklo svědectví

O tom smyslně svatém obřadu

Který z kuchaře učinil pohádkovou bytost.

 

Víc jsem si ho potom vážila

Přesto že na mě vylítl jako pára z hrnce

Když jsem po něm žádala piva.

Víc se mi líbí tato chata

Když teď vím

Že náš kuchař pije

Prasečí krev.

Tom Patrick se představuje:

Vlastním jménem Václav Hrdý. Celý život žije v Poděbradech, které jen nerad opouští. Zprvu se věnoval hudbě, uhranul mu syntetizátorový pop 80. let, zvláště žánr Italo Disco, jehož je zapáleným znalcem.
Příspěvek byl publikován v rubrice Mix. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *