13. Dobrovínka

(1) Leopold Barnet: O vztahu lidí k lidem (Neexistující román – poetika 3)

 

Vínka: Venku cosi haleká, to snad ve vzduchu skučí raketa?

Dobromil: Pomyslné okno otevírám a z něj ke hvězdám hned zírám. Jsem totiž Vezír Zírný, i když jsem občas tuze líný.

Vínka: Vždyť ale tvé nohy v kolenou sílí? Tak postůj přece chvilku, proč tě náhle přepadá smutek, Dobromilku?

Dobromil: I nech si od cesty tuto svoji mýlku, Vínko má bodrá, já přešťasten jsem, ty můj blázínku, neb pekelný stroj kdesi v dáli pokojně utichá.

Vínka: A tak nekoná se palebná odveta, místo ní na obloze vychází spanilá kometa.

Dobromil: Toť pro nás zpráva dobrá, jen aby nepominulo toho tolik vzácného dobra.

Vínka: A i kdyby přec, mám tu tebe, příteli z pozemských hvězd.

Dobromil: I neboj se, mne nesužuje stres, Vínko má bodrá, vždyť jsem silný jako tento les, jako jedna statná hora, a to i kdyby mne smrt snad chtěla srážeti na kolena.

Vínka: Ach, jaká to silná slova, jimiž oplývala i dívka jménem Dobra.

Dobromil: Vždyť nečiší z nich zloba, tak zanechme těchto obav a ubírejme se cestou v místní hrad bloumat.

Vínka: Leč mne to stále nutí hloubat. Oči mé právě vidí, jak hlavy do masek si tam halí cestáři podivní.

Dobromil: A snad hodlají někoho pobíti či dokonce přímo zabíti? Pokud nás tedy vyzvou v boj, rabiti, povolám i já do pohotovosti svůj nožní hrot.

Vínka: Ty snad hodláš opětovat jejich vzdor? Ach, Dobromilku, zadrž a vzdej jim radši hold v tuto černou hodinku.

Dobromil: Nu dobrá, můj nůž tedy vodou skoná v tomto rinku, však protistrana nechť tak činí též, jinak nikdy nepomine lidská lež.

 

2) Leopold Barnet: O vztahu lidí k němých tvářím (Neexistující román – poetika 7)

 

Vínka: Snad je již noc, nebo že by to byl sám velký kolotoč?

Dobromil: Jakýpak kolo toč, Vínko má bodrá, cožpak tu je někde pouť bloudivá?

Vínka: Ale to víš, že ano, stačí pouze zaostřiti najinako, mýlko má loudivá.

Dobromil: Hle, už ji vidím i já a jde to tak samo. Veveřica navaří všem chutnou večeři, medvěd pak tlapkou udá tlesk a hned nato se spustí pravý pavoučí běs.

Vínka: Juj, už ho cítím, to je děs, a to přímo v kolenou, což shrnu pouze větou jednou: rychle za magií posedlou Marionetou.

Dobromil: Ta dá na rány mast hojivou a nemilé zvířecí pudy tak rázem pominou.

Vínka: Leč co nastane pak? Že jim nepodlehne jen jedovatý had?

Dobromil: Ne, není tomu tak. Ty porozumíš řeči ptačí a pozvání k tobě na návštěvu přijmou štír i celá slůje dračí a to přece k přátelství a štěstí bohatě postačí.

Vínka: A tak se vše opět v dobré obrátí a již ve světě nebude toliko bezohledného bezpráví.

Tom Patrick se představuje:

Vlastním jménem Václav Hrdý. Celý život žije v Poděbradech, které jen nerad opouští. Zprvu se věnoval hudbě, uhranul mu syntetizátorový pop 80. let, zvláště žánr Italo Disco, jehož je zapáleným znalcem.
Příspěvek byl publikován v rubrice City Means III. – Město plné protikladů. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *