(12) City Means – město plné rozmanitostí

Obrněný tank byl již po léta znám jako jeden ze symbolů válečných nepokojů. Markus Mann si jeden takový obzvlášť oblíbil, neboť již celých dlouhých pět let postával uprostřed ulice Hilbertplatze, v níž přebýval se svou snoubenkou Káťou v pronajatém bytě. Oba věděli, že v jejich zemi vrcholí válka, to však Markusovi nezabránilo, aby se k opuštěnému tanku nejednou vydal na vlastní risiko, načež při své poslední návštěvě ho obdaroval věnci a květinami – věnce u něj symbolizovaly mír za padlé bojovníky a květiny zase mír, který si přál nejen on, ale i celá země.

„Koukej odtud mazat, holobrádku, nebo tě provrtám olovem!“ ozvalo se Markusovi za zády, když právě s výzdobou končil.

„Já… já tu jen…“

„Tak slyšel jsi?! Padej, nebo ten věnec bude obšťastňovat tvůj vlastní hrob!“ přidal voják na důrazu a tentokrát se hlaveň samopalu již dotkla Markusových zad.

„Dobrá, vzdávám se, teď pomalu dám ruce z tanku dolů a vy zas hlaveň samopalu z mých zad,“ promluvil v obavách Markus a třásl se mu při tom hlas. Voják mu naštěstí vyšel vstříc.

Když Markus procházel nazpět do pronajatého bytu za svou snoubenkou, střetl se s vojákem pohledem. Ten jeho byl zkřivený vzteky, i přesto Markusovi v něčem přišel lidský, to znamenalo, že sám voják takto podrážděně jedná jen na příkaz, v civilu by z něj tedy mohl být člověk, s nímž by se normálně dalo mluvit. Touha po míru u Markuse zesílila.

„Měla jsem o tebe velký strach, Markusi, mohl tě klidně zabít,“ vyčítala mu Káťa. Znělo to znaveně.

Také Markus byl ze stálé přítomnosti války zmučený. Ještě než s Káťou zalehli, vyhlédl z okna a tentokrát spatřil, co rozhodně nečekal. Tank pořád postával na tom samém místě avšak s danou výzdobou věnců a kytic a nikdo ho nehlídal. Markus se usmál.

„Už se na něj nedívej a pojď ke mně. Chci teď cítit tvé doteky a usínat po tvém boku.“

Markus zatáhl záclonu, poslechl a zalehl vedle své milované. Pak řekl: „Vše je to tak zvláštní, Káťo, proč vlastně lidé spolu válčí? Ti, co zemřou, si sotva dokáží užít případné vítězství, a ti, co se ho nakonec dočkají, stejně pak věčně oplakávají ony padlé.“

Usnout, to nebylo nic jednoduchého, neboť nad stropem to dunělo stejně jako v okolních ulicích, jen do té, v níž Markus a Káťa přebývali v pronajatém bytě, se žádná obrněná technika neodvážila. A zase v tom měl prsty onen opuštěný tank, neboť bránil vozidlům v průjezdu. Markuse to znovu potěšilo.

„Ta válka má ale přeci jen občas jistou výhodu,“ ozvala se nečekaně Káťa, „potravin je nedostatek a tak se před obchody tvoří dlouhé fronty. Nedávno jsem v jedné z nich natrefila na Mášu, hezky jsme si spolu popovídaly, zatímco ostatní v jednom kuse nadávali na ten dlouhý zástup lidí, než na ně přišla řada.

„To je ta žena, co má tu malou dceru Tracy a retrívra Tygra?“ zeptal se Markus.

„Ano,“ přisvědčila Káťa.

Markus teď nepřemýšlel o výhodách dlouhých front, kdy si člověk může popovídat s někým, s kým se nemá šanci jen tak setkat, dumal nad Tracy a jejím psíkem. Pokud teď znovu vyhlédne ven a uvidí ho tam znovu v neměnné póze, uskuteční to, co ho právě napadlo. A opravdu, tank tam v ulici posmutněle postával tiše dál. Markus se tedy k tomu odhodlal hned druhý den časně ráno poté, co hlídky Hilbertplatze najisto opustily.

A tak válka nečekaně vzala za své, vlastně doslova ze dne na den skončila, neboť pohled na znetvořené děvče držící v náručí zohyzděného psa s ověnčeným tankem v pozadí vlila slzy do očí  každému, kdo tento výjev spatřil. Markus nikdy nikomu neprozradil, že daná fotografie, jež v tolika lidech vzbudila soucit, je ve skutečnosti pouhou smyšlenkou, jen přesvědčivě naaranžovanou. Markus si však na nemilé válečné období přeci jen jednu pravdivou milou fotografii schoval na památku. V celé kráse se na ní skvěl jeho oblíbený tank, co jí pomohl vyhrát. Ten již nesymbolizoval ulici, v níž Markus a jeho Káťa nadále nepřebývali v pronajatém bytě, nýbrž ve svém vlastním – jako právoplatní manželé.

Tom Patrick se představuje:

Vlastním jménem Václav Hrdý. Celý život žije v Poděbradech, které jen nerad opouští. Zprvu se věnoval hudbě, uhranul mu syntetizátorový pop 80. let, zvláště žánr Italo Disco, jehož je zapáleným znalcem.
Příspěvek byl publikován v rubrice City Means - město plné rozmanitostí. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *