Výzva (4)
Když se řekne „City Means“, mnohým z vás se dozajista vybaví přehršel prvků, o nichž se, mnohdy dopodrobna, ve svých dílech rozepisuji. Ale i to má svůj pádný důvod, jak se ostatně záhy sami přesvědčíte.
K jednomu z historicky prvních prvků se řadí takzvaný „Vantelbooklist“ neboli šanonová složka, v níž se namísto administrativní práce objevují rozhovory s personou, s níž by se člověk rád shledal, ale není mu to v reálu bohužel umožněno. K tomu mě vedlo následující: šanon člověk bez problémů zakoupí v jakémkoliv papírnictví, odborný psycholog do něj následně, dle přání klienta, zapracuje požadované dialogy, jež by dotyčný rád vedl se svojí vysněnou osobou. Expert na karikatury postav a krajinomalbu vše pak doplní odpovídajícími obrázky a poté už je jen na žadateli takovéhoto Vantelbooklistu, jak se s ním on a jeho psychika v reálu popasují.
Prosím, nehledejte na tom nic složitého. Pokud vám to tak ale stále připadá, pokusím se vše obhájit na následujících příkladech. Jako personu si třeba pro začátek zvolme člověka, jenž má radost z toho, že od přátel právě obdržel podepsanou fotografii se svým oblíbeným fotbalistou. Takový člověk je v dané chvíli štěstím bez sebe. Leč ve skutečnosti je vše úplně jinak. Danou fotografii jeho idolu vytvořil právě onen zručný karikaturista, onen podpis pak zase napodobitel písma druhých. Kdyby ona pravda vyšla záhy najevo, bude tím žadatel velice zklamán a do jisté míry i rozčarován. Když si tato tajemství ale ponecháme pro sebe, dojde na pravý opak.
Ještě stále tápete a máte k Vantelbooklistům výhrady? Nuže dobrá, pokusím se vše tedy obhájit na mnohem závažnějším případu. O tragédii Janovského mostu jste zajisté něco málo v minulosti zaslechli. Zřítil se a v jeho troskách našlo smrt na několik desítek lidí, jejichž příbuzní po nich stále truchlí. Uvědomují si, že se s nimi již nikdy nesetkají, neprohodí jediné vřelé slovíčko, jenž potěší na duši a zahřeje u srdce. Ale mohli by, kdyby jim někdo sestavil odpovídající Vantelbooklist. V podstatě nám tu ono mnou jmenované samo o sobě supluje policejního psychologa, jenž se snaží pozůstalým ulevit od jejich bolesti. Jenže ten, na rozdíl od oněch Vantelbooklistů, s oněmi pozůstalými nemůže být pořád. Jedná se o personu, která má svůj vlastní život a která nikdy v plné míře strádajícím nevynahradí jejich zesnulého člena rodiny. Zajisté již chápete, kam tím vším mířím. Ovšem, i Vantelbooklist může mít svá úskalí, to když není dostatečně odolná lidská psychika a ono ztotožnění je pro žadatele tak mnohem obtížnější. Uznávám to a plně respektuji.
Na druhou stranu, když tak o tom všem zase přemýšlím, každá sepsaná věta má nějaký ten svůj účinek a je jedno, jestli je zpracována v šanonu, knize či pouze vyslovena nahlas. Když dívku zaměníte nedopatřením za děvku , také tím způsobíte nechtěný poprask. A to se jedná o jedno pouhé slovíčko!
Tolik tedy několik názorných příkladů pro obhájení mého prvku z prvotního City Meansu, jenž se zde na webových stránkách stále dá objednat ke koupi.
A co o Vantelbooklistu soudíte vy, vážení čtenáři? Přijde vám to jako dobrý nápad, nebo vše považujete za zcela zcestné řešení? Vyzkoušeli byste si Vantelbooklist rádi v reálu? A zažili jste někdy nějakou vážnou rodinnou tragédii, v níž šlo přímo o život? A pokud ano, jak jste ji nakonec řešili a následně se přes ní přenesli?
Prosím, dejte mi vědět na tuto moji eldarovou webovou stránku či přímo do facebookové skupiny „City Means – Město plné návratů“. Klidně mi sem na web napište pod smyšlenou emailovou adresou, pokud nechcete uvésti z bezpečnostních důvodů svoji skutečnou. Nikdo se za to na vás zlobit nebude.
Tolik autor