Výzva (27)

Výzva (27)

Stále se nemohu ubránit přesvědčení, že skutečně existuje cosi mezi Nebem a Zemí. Respektive že mezi námi živými jakožto i přeživšími působí cosi na způsob „Osudu“. Ten, dle mého osobního názoru, coby „neviditelná složka“ ovlivňuje celkový chod pozemského světa, jenž obýváme – nejen my lidé, ale rovněž i zvířata, rostliny, sopky, co náhle ožívají… Prostě že Osud má na svědomí vše, co kdy spatřilo, právě spatřuje či do budoucna spatří třetí planetu sluneční soustavy, nevyjímaje vesmír jako celek.

Onen Osud konkrétně já vnímám coby cosi na způsob duchů a jejich neviditelných tváří. Vnímám to tak, že na každém jedinci jich aktuálně může parazitovat až v řádu několik desítek (to minimálně), kdy pak neváhají (po boku Osudu) po živých kráčet i několik dnů, týdnů či dokonce měsíců (to opět minimálně). A když ony tváře splní, oč jsou Osudem požádány, nahrazují je jim jiné podobné. Právě tito mnou jmenovaní šotkové pak mají zásadní rozhodující vliv na naše chování a rozhodování. To oni jsou strůjci všemožných totalitních systémů jakožto zas protichůdných manifestací, to jen navenek se zdá, že pouze sám jejich údajný vykonavatel (to jest člověk) je jejich duchovním aktérem a zároveň stvořitelem!

Ano, my všichni – lidé, zvířata jakožto vše ostatní ve vesmíru jsme ve všem nevinně! Jsme považováni za pouhé „figurky na šachovnici“, s nimiž „onen Osud a jeho posluhovači“ dle libosti manipulují!

Nejlépe je to vidět právě na oné říši zvířat, kdy pod rouškou pudů jejich jednotliví zástupci napadají jim podobné či zcela jiné druhy. Ony příčiny my lidé velmi dobře známe: potřeba potravy coby symbol přežití, případná obrana teritoria…

Právě z těchto a jiných hledisek se tak vznik života (promiňte mi, co teď uvedu) dá považovati za vůbec to úplně nejhorší, co tuto planetu, z hlediska reálné existence, mohlo postihnout!

Ano, nikdy k tomu dle mého názoru nemělo dojít a pokud už ano, tak zcela jiným způsobem!

No není to dost často sám o sobě jistý paradox? Posuďte sami: papež hlásá celosvětový mír a přitom teroristé si vesele řádí dál jako by žádný papež nikdy nebyl. Navíc, jednotlivé složky Osudu se nad tím velmi dobře baví a do očí se nám vysmívají svým pomyslným sloganem, jak jsme, právě my lidé tak naivní, když doufáme v kompletní vymýcení všech existenčních problémů.

Jisté schůdné řešení by se možná našlo a sice to v podobě relikvií, jež mají prokazatelné ozdravné účinky a před nimiž pak postačí pouze vysloviti ono toužebné posvátné přání: „Přeji si, aby na této planetě nastal onen kýžený, celosvětový mír – napořád, navždy!

Lze si tak položit onu známou zavedenou, zásadní otázku: Nastane skutečně jednou ono výše zmíněné?

Kontroverzní konstatování – nezastírám. I přesto ale míním, že v něčem jsem přeci jen pravdu měl. Například v onom „paradoxu“ neboli onom pomyslném střetu papeže s násilnickou protistranou.

Popravdě však, jako bych byl opět ovlivněn myšlenkovými pochody svých postav. Na nynější problematice, jíž jsem zde rozebíral a nad níž jste se, vy mnozí čtenáři, patrně opět nevěřícně, pozastavovali, jako by výhradně měl podíl jen jeden konkrétní člověk a sice zase „Martin Jabkenič“, jenž všemu nasadil pomyslnou korunu tím, když „vznik života na Zemi“ označil „za nejvyšší možné zlo“. Nelze se mu však divit, neboť Martin sám, tak jak já jsem to vnitřně vnímal, v posledních několika letech neprožíval dvakrát lehký život. A protože je tato persona uvězněna v mé mysli, tak jsem dané navenek přirozeně musel takto komentovat přímo já. Nebo to byl opět Osud, kdo si začal pohrávat s mojí myslí?

Ať už to vyznělo tak či onak, nebylo to myšleno ve smyslu, že nikomu z živých snad život není přán. Přán jest, jen by nejlépe vynikl někde, kde ono „slovíčko“ negativní je zcela neznámým pojmem. Toť celá věda.

Proto se vás dnes táži: Jste rovněž zastánci oné verze o Osudu, jíž jsem zde (za přispění mého vnitřního průvodce) zveřejnil? Nebo naopak soudíte, že strůjcem všech rozhodnutí je pouze jen a jen člověk? Lze, dle vás, tvrzení „o onom zlu v podobě vzniku života a jeho zbytečnosti“ brát zcela vážně, nebo ho výhradně považujete za „kontroverzní“, neboli jste sami zastánci opaku, že tak, jak to je, je to zcela v pořádku a tudíž by se na tom nemělo nic měnit? Co míníte o onom „paradoxu“? A jaký názor vy osobně máte na teze Martina Jabkeniče?

Prosím, dejte mi vědět na tuto moji eldarovou webovou stránku či přímo do facebookové skupiny „City Means – Město plné návratů“. Klidně mi sem na web napište pod smyšlenou emailovou adresou, pokud nechcete uvésti z bezpečnostních důvodů svoji skutečnou. Nikdo se za to na vás zlobit nebude.

Tolik autor

Tom Patrick se představuje:

Vlastním jménem Václav Hrdý. Celý život žije v Poděbradech, které jen nerad opouští. Zprvu se věnoval hudbě, uhranul mu syntetizátorový pop 80. let, zvláště žánr Italo Disco, jehož je zapáleným znalcem.
Příspěvek byl publikován v rubrice Výzvěnky fejetonkové aneb zápisníček jednoho autora. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *