Výzva (24)
Minule jsem se tu zmiňoval o svých dvou kočičkách – Mourince a Zrzečce. Tehdy jsem uváděl, jak obě dvě naší rodině dělaly jen samou radost. Bohužel, konkrétně Mourinka nás v nedožitých šestnácti letech opustila.
I tak ale stále zastávám názor, že ono mnou v dané „Výzvě“ onehdy zmíněné jistou váhu mělo, tedy že němé tváře v krizových případech dokáží plnohodnotně nahradit postrádající lidský dotyk.
Jako příklad může posloužit dojemný příběh, jehož součástí se stal jeden jistý nejmenovaný mladý muž. Ten dlouhodobě nemohl k sobě najít odpovídající partnerku. A když už si nějakou tu potenciální vyhlédl, ukázalo se nakonec, že dotyčná o muže ve skutečnosti vůbec nestojí. Příčiny toho byly různé. Ony mužem vyhlédnuté ženy byly buďto zadané, a když zrovinka nikoliv, disponovaly závislostí na alkoholu, cigaretách či omamných látkách.
Dotyčného to přesto neodradilo a i přes svoji nesmělost se pokusil vytrvat. Leč když se opětovně osmělil a konečně navázal nadějný kontakt, kde ony původní překážky u nové adeptky nehrozily, tak vše zase pro změnu ztroskotalo na dětech, kdy dotyčná je do budoucna jednoznačně míti chtěla, zatímco dotyčný se na něco takového jednoznačně necítil. A tak ani toto nedošlo reálného naplnění. Samozřejmě se tu nabízely dodatečně jiné varianty a to ty v podobě známostí na jednu noc za účelem sexuálního vyžití. Leč ani toto muži nevyhovovalo, neboť ten preferoval naopak vztah dlouhodobý. Navíc – sexu jako takového se spíše štítil.
Inu, neměl to onen dotyčný v životě vůbec jednoduché.
A nyní z trochu jiné stránky. Zcela na místě jiném, a to v jednom z útulků, na svého nového potenciálního majitele čekalo hned několik zachráněných to zvířátek. Mezi nimi i sotva dvouletý mourovatý kocourek. Ten se do útulku dostal v již značně zuboženém stavu. Těžko říci co všechno v životě krutého nemilého již stačil zažít. A pak mráz měl dokonati jeho nedobrovolnou zkázu, ale naštěstí se tak nestalo.
Ano a právě onen muž, zklamaný svým vlastním smolným životem, se kocourka nakonec ochotně ujal, a co je rovněž důležité, tak ten mu dodnes dělá společnost a tak vyplňuje prázdné místo po něžném pohlaví, jež se doposud nepoštěstilo získat. Kdyby jen muž znal onu „Romanopoetriku“… Leč i tento „gatorský“ prvek jest stále pouze vlezle „uvězněný“ v mysli jednoho člověka, co píše a filozofuje o jednom fiktivním městě kdesi ve středočeší (nebo jest to platné ve chvíli, kdy jsou tyto řádky sepisovány).
Ale i tak. Na tomto modelu muže a němé tváře, o němž jsem vám tu právě referoval, je jinak názorně vidět, jak důležité je míti v oblibě právě zvířátka. Ty totiž jsou v mnoha ohledech mnohem praktičtější než ony potenciální životní partnerky. Odpustí vám nevěru, neřešíte s nimi ochlupení jednotlivých partií natož pak věk jakožto alkoholová, cigaretová či omamná opojení. Navíc takové němé tváře jsou vám po ruce vždy, když je potřebujete. Jen bohužel právě onen věk není pokaždé přímo úměrný tomu lidskému. I tak ale v životě člověka němé tváře mnoho dobrého zastanou. A za to jim budiž jeden velký dík.
Dnes se vás, vážení čtenáři, tedy táži: Jak vy sami řešíte absenci potenciálního partnera či partnerky? Dokáží vám ji němé tváře, plně či alespoň částečně, vynahradit? A co soudíte o příběhu, jenž jsem vám tu výše odvyprávěl? Vyzkoušeli byste něco podobného v již dosti značné krizové situaci, kdy hlad po vztahu enormně zabředl do nezvladatelných emočních výšin? A co soudíte o oné mé „Romanopoetrice”?
Prosím, dejte mi vědět na tuto moji eldarovou webovou stránku či přímo do facebookové skupiny „City Means – Město plné návratů“. Klidně mi sem na web napište pod smyšlenou emailovou adresou, pokud nechcete uvésti z bezpečnostních důvodů svoji skutečnou. Nikdo se za to na vás zlobit nebude.
Tolik autor