Category Archives: Martin Jabkenič (sbírka básní)

I vyklizen jest dům dům starý více jak sto let nyní zbourán býti musí k zemi sesunut  I scházejí se lidé v zástupech početných plni dojmů a emocí by derniéru shlédli  Vzpomínky pulzují lidskými dušemi neskrývajíce dojmy hlasité, plačící, nostalgické … Continue reading →

Píši dopis několik pádných důvodů k tomu mám zmiňuji se v něm že již nechci žíti sám  Tak vyslyš mne, lásko, prosím prozatím lásko platonická staň se onou skutečnou ničím neposkvrněnou to přeji si z hloubi srdce já  Již hodně … Continue reading →

Sen k ránu se mi zdál sen o mořské panně  Zjevila se náhle mým pomněnkovým očím  Žádala o vyslyšení neboť s pohledným mládencem nedávno sblížila se splanula láskou k němu a on k ní   Matka mládence však té lásce nepřála … Continue reading →

I vstoupila nemoc do lidského tělíčka křehkého dítka  Kolem lůžka shlukli se lidé plačící, truchlící pomoci dovolávajíce se  Tu dítko náhle vykřiklo ku zbožné sošce Ježíška aby zašli za ní modlíce se za něho  I vyslyšeli truchlící prosby dítka za … Continue reading →