Category Archives: City Means II. – Město plné dialogů

Chlapec i dívka proskočili ven a Ema i její dvojče je následovaly. Míjely lidi pracující na poli a z dálky k nim doléhaly halasné zvuky od jezera. „Slyšíš? To se o nás Pavel a ostatní jistě baví,“ informovala chlapce Jitka. … Continue reading →

Zcela jistě to trvalo pouhých neuvěřitelných pět vteřin. Ema byla opět tam, kde si přála být: na bezejmenné ulici, kterou vůbec poprvé spatřila ve svých pěti letech při obzvlášť nemilém hororovém snění, kdy se ji čísi ruce snažily vměstnat do zdi … Continue reading →

„Ahoj, mami, nejdu pozdě, že ne?“ „Ne, jsi tu právě včas na večeři.“ „A kde je taťka?“ „Šel ještě něco vyřídit do firmy. Klidně se posaď, hned donesu polévku.“ Ema odložila brašnu a kabát, zašla se do koupelny umýt a … Continue reading →

„Ták a jde se na věc,“ poskočila si Ema zvesela. „Copak, copak, Chardová? Koukáš, kde bys letos přezimovala? Nebo nemáte doma čím topit?“ Ema od pootevřeného modrého kontejneru okamžitě poodstoupila a ohlédla se ve směru hlasu. Patřil Ditě. Ta se … Continue reading →