- Hrad!
- To jest monumentální pevnost
- takřka nedobytná
- dějinami provázená
- stavba milovaná i zatracovaná
- mýty mnohdy opředená
- Hrad!
- Tam ve velkém sále knihovna nachází se
- bohatá na chod jedné celé historie
- jíž badatelé nadšeni jsou
- neboť prostřednictvím cenných písemností
- znovu připomenouti si ji kdykoliv mohou
- Hrad!
- Tak noblesně to slůvko zní
- až tají se nám dech
- pokaždé když zavzpomínáme
- jak králové úkolovali své poddané
- jakožto kati sekyrami ťali hlavy těm
- kdož zemi zprotivili se
- Hrad!
- Na něm nejedna velká bitva svedena byla
- o ruku něžné panny či za čest panovníka
- kdy vítězové si přízně a pozornosti davu užívali
- zatímco poražení s nepořízenou odejíti museli
- a v jiné zemi své štěstí zkoušeti
- Hrad!
- S příchodem sezóny odemykají jejich zámky
- dobře naladění kasteláni
- kdy ti v dobových kostýmech návštěvníky vítají
- a to s kolegy svými či brigádníky dobrovolnými
- již tak přivydělati mohou si částku nemalou
- ke studiu či na pozdější dovolenou –
- s přáteli či s rodinou
- Hrad!
- Hojnou návštěvností se vždy pyšní
- v čele s místními i zahraničními turisty
- a to již po četná staletí
- kdy lidé mohou prohlédnouti si
- slavné exponáty a dochované klenoty
- vše nevyčíslitelné to hodnoty
- Hrad!
- Nenavštívili jste ho čirou náhodou taky?
- Pokud ano
- za vaše příspěvky
- budeme jedině rádi
- Proto neváhejte a pište
- A kdo ví?
- Třeba na některém z nich
- společně potkáme se
- Ucelený příběh (kniha s názvem: Martin Jabkenič – sbírka básní)
- ČÁST 1
- Malíř a jeho krátký krušný život – Obraz (1) – Ona a On (28)
- Na počátku našeho vyprávění malíř portrétuje labutě a dané obrazy považuje za jedny ze svých nejzdařilejších (1). Oživují v něm vzpomínky na ženu jménem Marie, do níž se kdysi zahleděl a jež mu zlomila srdce (2). Ona žena ne vždy prožívala šťastný život. Okamžiky nepopsatelného strachu jí způsobilo její jediné dítě poté, co zcela náhle vážně onemocnělo. Jeho následná záchrana a uzdravení pak měly nádech nadpozemského tajemna, neboť se tak stalo za přispění posvátné sošky Ježíška (3). Malíř toho večera usíná a zdá se mu sen o neobvyklém páru, jenž i přes jisté překážky naplnil svůj život láskou a štěstím (4). Právě to rozhodne a i dotyčný se rozhodne vydat hledat svoji osudovou lásku, když ta předtím neodpověděla na jeho dopis, v němž se jí vyznával ze svých niterních citů (5). Po měsících hledání se malíři podaří vypátrat dům, v němž jeho vyvolená údajně měla bydlet. Dům však zeje prázdnotou a co více, má se v dohledné době bourat, čemuž na poslední chvíli zabraňují památkáři a následně archeologové, jež zde začnou provádět svůj výzkum (6). Malíř se nevzdává a dál doufá ve shledání s Marií. Bohužel se však záhy od jednoho z bývalých nájemníků domu dozvídá onu smutnou zprávu a sice že ta nedávno zemřela. Navíc prý celý život Marie byla plně oddána svému muži, vojákovi, s nímž sdílí společný hrob, jak zase pro změnu uvádí v dojemném vzpomínkovém příběhu jistý pamětník (7). Onen pamětník rovněž malíři vypráví dojemný příběh, jenž onen voják údajně prožil, když byl nucen bojovat v nedávné válce, kdy se mu na jejím sklonku zjevila holubice coby symbol míru a on tak bojů, coby jeden z posledních, zanechal a vrátil se domů ke své milé (8). Malíře onen příběh chytne za srdce a společně s pamětníkem si postěžují na svět a jeho krutosti (9). Malíř poté dává na radu onoho pamětníka a pokouší se na Marii coby osudovou lásku zapomenout. Jeho objektem zájmu se stává žena zcela jiná, jmenovitě jistá Eliška, jíž dotyčný vášnivě propadne, stejně jako předtím Marii, a jíž obdobně vylévá své bolestné srdce zasažené amorovým šípem, i když na druhou stranu ví, že jeho nová vyvolená je rovněž šťastně zadaná a tudíž reálný vztah s ní je momentálně naprosto nemožný (10). I přesto, dojde onen malíř konečně v životě onoho spásného štěstí po stránce partnerské? Eliška je v mnohém jako malíř, tedy co se uměleckého zaměření týče. V divadelním provedení je právě uváděna její hra o Srnce a vlkovi, ovšem v onom nenásilném lyrickém provedení, kdy obávaný predátor a jeho potenciální oběť spolu navážou přátelské pouto, namísto toho, aby jeden z nich toho druhého zahubil, jak přírodní zákony káží (11). Podobných laskavých příběhů, jak se záhy ukazuje, je v oné nelehké poválečné době zapotřebí, neboť zlo jest mezi lidmi stále přítomno. Společnost momentálně děsí odkaz jistého Willa Ternera. Ten, kdož si neprávem přivlastní jeho jmění, poté stihne krutý osud. A na oněch slovech, jako by skutečně něco bylo, neboť tam kde se daný odkaz objeví, není o dramatické chvíle nouze (12). Teprve po uložení daného jmění zpět do hrobu jeho právoplatného majitele se situace zklidní a můžou tak naplno propuknout oslavy zvěstující světu kýžený mír. Pro tento účel jest vypraven i průvod, kdy dav nad hlavou třímá transparenty, v nichž doufá v lepší zítřky naplněny solidaritou. Ze žalářů tak jsou propouštěni nevinní trpící a utlačovatelé naopak předvedeni před řádný soud. Jest ustanovena nová demokratická vláda, od níž se očekává, že válkou postižené zemi dodá prospěch a blahobyt (13).
- Procházel průvod městem
- se stěžejním transparentem
- na němž velkými písmeny stálo:
- Jsme opět hrdi na svou rodnou zem
- Po letech válek a utrpení
- spasil ji – i všechny přeživší
- kýžený mír
- To tyranie kapitulovala
- před demokracií se nedobrovolně poklonila!
- Průvod čítal rozmanité tváře lidu
- a ty všechny světu zvěstovati chtěly
- onu naléhavou novinu:
- Lépe se žije bez krutovládců a tyranů
- neboť ti okolo sebe jen zlo a zármutek rozsévají
- a toho kdo neuposlechne jejich příkazu
- bez řádného soudu trestem smrti ztrestají
- Mříže žalářů v otřesech hlasitě duní
- brzy se v sutiny a ruiny samy promění
- a spravedlivý bude konati se následně proces
- s mocipány jež k druhým chovali se krutě
- S mocipány jež své oběti věznili a mučili
- a mnohým z nich traumata a doživotní následky způsobili
- Tak vlajte transparenty míru
- všem lidem dobrým šité na míru
- ať dané stanovy dojdou onoho naplnění
- nechť nejsou jen řečmi planými
- Ať lidem umožněno jest zas svobodně žít
- v zemi kde konečně zavládl kýžený mír
- Průvod dospěl na náměstí
- napjatě očekávajíce závazné projevy
- nových demokratických státníků
- kteří se zemi zavázali navrátit prosperitu
- Kéž tedy jen u pouhých slibů nezůstane
- a rozum projednou zvítězí nad zhoubou zlovůle
- Toto toužebně přáli si z celého srdce všichni ti
- kdož součástí průvodu tu nyní byli
- neváhaje, sborově se modlíce:
- Za lepší, hezčí, dokonalejší, vstřícnější svět
- jenž po ukončení mnohaletého krveprolití
- již dávno přijíti měl
- Opravdu však přišel?
- Na toto bohužel prozatím
- neznámá je mi odpověď
- Proto za takový rok dva zeptejte se
- to snad vám již budu schopen
- podat onu žhavou novinu
- o tom, zdali naplnila se
- očekávání lidu z průvodu
- Průvodu jenž kdysi s transparentem
- hrdě kráčel městem
- a na němž velkými písmeny stálo:
- Jsme opět hrdi na svou rodnou zem
- Ucelený příběh (kniha s názvem: Martin Jabkenič – sbírka básní)
- ČÁST 1
- Malíř a jeho krátký krušný život – Obraz (1) – Ona a On (28)
- Na počátku našeho vyprávění malíř portrétuje labutě a dané obrazy považuje za jedny ze svých nejzdařilejších (1). Oživují v něm vzpomínky na ženu jménem Marie, do níž se kdysi zahleděl a jež mu zlomila srdce (2). Ona žena ne vždy prožívala šťastný život. Okamžiky nepopsatelného strachu jí způsobilo její jediné dítě poté, co zcela náhle vážně onemocnělo. Jeho následná záchrana a uzdravení pak měly nádech nadpozemského tajemna, neboť se tak stalo za přispění posvátné sošky Ježíška (3). Malíř toho večera usíná a zdá se mu sen o neobvyklém páru, jenž i přes jisté překážky naplnil svůj život láskou a štěstím (4). Právě to rozhodne a i dotyčný se rozhodne vydat hledat svoji osudovou lásku, když ta předtím neodpověděla na jeho dopis, v němž se jí vyznával ze svých niterních citů (5). Po měsících hledání se malíři podaří vypátrat dům, v němž jeho vyvolená údajně měla bydlet. Dům však zeje prázdnotou a co více, má se v dohledné době bourat, čemuž na poslední chvíli zabraňují památkáři a následně archeologové, jež zde začnou provádět svůj výzkum (6). Malíř se nevzdává a dál doufá ve shledání s Marií. Bohužel se však záhy od jednoho z bývalých nájemníků domu dozvídá onu smutnou zprávu a sice že ta nedávno zemřela. Navíc prý celý život Marie byla plně oddána svému muži, vojákovi, s nímž sdílí společný hrob, jak zase pro změnu uvádí v dojemném vzpomínkovém příběhu jistý pamětník (7). Onen pamětník rovněž malíři vypráví dojemný příběh, jenž onen voják údajně prožil, když byl nucen bojovat v nedávné válce, kdy se mu na jejím sklonku zjevila holubice coby symbol míru a on tak bojů, coby jeden z posledních, zanechal a vrátil se domů ke své milé (8). Malíře onen příběh chytne za srdce a společně s pamětníkem si postěžují na svět a jeho krutosti (9). Malíř poté dává na radu onoho pamětníka a pokouší se na Marii coby osudovou lásku zapomenout. Jeho objektem zájmu se stává žena zcela jiná, jmenovitě jistá Eliška, jíž dotyčný vášnivě propadne, stejně jako předtím Marii, a jíž obdobně vylévá své bolestné srdce zasažené amorovým šípem, i když na druhou stranu ví, že jeho nová vyvolená je rovněž šťastně zadaná a tudíž reálný vztah s ní je momentálně naprosto nemožný (10). I přesto, dojde onen malíř konečně v životě onoho spásného štěstí po stránce partnerské? Eliška je v mnohém jako malíř, tedy co se uměleckého zaměření týče. V divadelním provedení je právě uváděna její hra o Srnce a vlkovi, ovšem v onom nenásilném lyrickém provedení, kdy obávaný predátor a jeho potenciální oběť spolu navážou přátelské pouto, namísto toho, aby jeden z nich toho druhého zahubil, jak přírodní zákony káží (11). Podobných laskavých příběhů, jak se záhy ukazuje, je v oné nelehké poválečné době zapotřebí, neboť zlo jest mezi lidmi stále přítomno. Společnost momentálně děsí odkaz jistého Willa Ternera. Ten, kdož si neprávem přivlastní jeho jmění, poté stihne krutý osud. A na oněch slovech, jako by skutečně něco bylo, neboť tam kde se daný odkaz objeví, není o dramatické chvíle nouze (12).
