přehled básní (1-3)

Ucelený příběh (kniha s názvem: Jádro jakosti Martina Jabkeniče)

ČÁST 1

Putování Malého budhy napříč Pevropou – Román výhradně lidský (1) – Dívka a kotě (10)

Na počátku příběhu dochází k seznámení dvou důležitých person: ostýchavého Damiána a půvabné Lenky. Prvně jmenovaný je původem rodák z africké Angoly, zatímco druhá jmenovaná rodačkou ryze českou. A je to vlastně až s podivem, že k onomu osudnému setkání vůbec došlo. Nebýt koloběhu, čítajícího celou řadu náhod, kdo ví, jak by se vše nakonec odvíjelo. Kdyby Lenka nebyla znovu napadena a Damián se jí tentokrát najisto nerozhodl vydat na pomoc, nikdy by se tak následně neodehrály události, v nichž důležitou, vpravdě zásadní roli, naopak sehrála soška Malého budhy. Sošku Damiánovi věnoval právě otec oněch dvou násilníků, a právě ta je rovněž tou, jež Lence, coby vášnivé sběratelce, chybí v početné sbírce. A zatímco oba hříšníci skončí v policejních poutech, Damián a Lenka konečně mají možnost osobně se lépe poznat (1). Oba mladí lidé, jejichž vztah postupně přechází v něco mnohem hlubšího, než jen pouhé přátelství, se sami sobě otevírají ohledně svých dosavadních, ne zrovna šťastných životů. Na jedné ze společných schůzek se tak Lenka Damiánovi svěří ohledně tragédií, jež pravidelně stíhaly její početnou rodinu, kdy jedna se všem stala osudnou. Jen Lenka jako zázrakem unikla ze spárů smrti. Jako by kdosi na všechny uvrhl klatbu. Onehdy vše navíc bylo silně medializováno (2). Damiána Lenčino vyprávění silně zasáhne. O to více se jí stává oporou. Oba mladí lidé se spolu tedy snaží trávit co nejvíce času. Hodně cestují – například za kulturou. Tak tomu ostatně bylo i onen památný den, kdy se oba znovu narodili (Lenka tedy již poněkolikáté), podobně jako ti ostatní, přepravující se za svými záležitostmi tímtéž vlakem. Tou dobou na trati sesutý most totiž jako zázrakem náhle zmizel a onen vlak, čítající tři soupravy plus kabinku strojvůdce, tak nevykolejil. Kdyby tomu bylo přesně naopak, mělo by to fatální následky (3). Že by vše opět měla na svědomí ona soška Malého budhy?

Posted in Jádro jakosti Martina Jabkeniče - ucelený příběh | Leave a comment

Bez komentáře (3)

Vlak projížděl krajinou

do hlavního města spěl

 

A v onen osudný okamžik nedaleký most

celý se zachvěl!

 

Zbývalo zhruba pět set metrů do chvíle

kdy vlak měl projet oním kritickým místem!

 

Mladá maminka s dítětem

sedící v zadním kupé

učila svoji ratolest

poznávat krásy přírody

 

Ta jimi kochala se

neskrývaje opojné nadšení!

 

A v onen osudný okamžik nedaleký most

znovu se celý zachvěl

kdy ulomil se

jeden z jeho nosných pilířů

jenž se zvonivou ozvěnou

dopadl na zem

 

Zbývalo zhruba čtyři sta metrů do chvíle

kdy vlak měl projet oním kritickým místem!

 

Mladý manželský pár teple oděn

sedící v prostředním kupé

rozmlouval o koncertu nadcházejícím

jehož chtěl se osobně zúčastnit

 

A to již podruhé během tohoto týdne!

Plně odhodlán znovu vychutnat si

onen neopakovatelný hudební zážitek!

 

A v onen kritický okamžik nedaleký most

znovu se celý zachvěl

kdy ulomil se i druhý z jeho nosných pilířů

jenž se zvonivou ozvěnou

obdobně dopadl na zem

 

Zbývalo zhruba tři sta metrů do chvíle

kdy vlak měl projet oním kritickým místem!

 

Postarší manželé

ve věku důchodovém

sedící v předním kupé

na společnou cestu vydali se

 

Hroby příbuzných již zesnulých hodlali navštívit!

Neboť dušičky onoho památného dne

zrovinka byly!

 

A v onen osudný okamžik

nedaleký sesutý most

již napjatě očekával své první oběti

jež mu řízením osudu

měly padnout v nemilost

 

Zbývalo zhruba dvě stě metrů do chvíle

kdy vlak měl projet oním kritickým místem!

 

Strojvůdce přebýval osamoceně

ve své vůdčí kabině

kde vyjímala se rodinná fotografie

jeho milované ženy

jakožto dcerky nedávno narozené

 

Jak dojemné!

 

A v onen osudný okamžik

nedaleký sesutý most

proměnil se v čirý prach

 

Ten rozptýlil se po okolní krajině

a byl ten tam!

 

Zbývalo zhruba sto metrů do chvíle

kdy vlak měl projet oním místem

 

Nikoliv však již kritickým

nýbrž…

 

DOVĚTEK

Uchráněny tak byly životy

cestujících nevinných

co onen památný den

podruhé narodili se

 

Neměli však o tom sebemenší potuchy

A to nejen oni

ale i jejich příbuzní s rodinami!

 

Co k tomu dodat ještě?

 

Snad jen…

ono prosté…

 

No comment!

Posted in Jádro jakosti Martina Jabkeniče | Leave a comment

přehled básní (1-2)

Ucelený příběh (kniha s názvem: Jádro jakosti Martina Jabkeniče)

ČÁST 1

Putování Malého budhy napříč Pevropou – Román výhradně lidský (1) – Dívka a kotě (10)

Na počátku příběhu dochází k seznámení dvou důležitých person: ostýchavého Damiána a půvabné Lenky. Prvně jmenovaný je původem rodák z africké Angoly, zatímco druhá jmenovaná rodačkou ryze českou. A je to vlastně až s podivem, že k onomu osudnému setkání vůbec došlo. Nebýt koloběhu, čítajícího celou řadu náhod, kdo ví, jak by se vše nakonec odvíjelo. Kdyby Lenka nebyla znovu napadena a Damián se jí tentokrát najisto nerozhodl vydat na pomoc, nikdy by se tak následně neodehrály události, v nichž důležitou, vpravdě zásadní roli, naopak sehrála soška Malého budhy. Sošku Damiánovi věnoval právě otec oněch dvou násilníků, a právě ta je rovněž tou, jež Lence, coby vášnivé sběratelce, chybí v početné sbírce. A zatímco oba hříšníci skončí v policejních poutech, Damián a Lenka konečně mají možnost osobně se lépe poznat (1). Oba mladí lidé, jejichž vztah postupně přechází v něco mnohem hlubšího, než jen pouhé přátelství, se sami sobě otevírají ohledně svých dosavadních, ne zrovna šťastných životů. Na jedné ze společných schůzek se tak Lenka Damiánovi svěří ohledně tragédií, jež pravidelně stíhaly její početnou rodinu, kdy jedna se všem stala osudnou. Jen Lenka jako zázrakem unikla ze spárů smrti. Jako by kdosi na všechny uvrhl klatbu. Onehdy vše navíc bylo silně medializováno (2).

Posted in Jádro jakosti Martina Jabkeniče - ucelený příběh | Leave a comment

Tragédie rodinná o čtyřech aktech (2)

AKT I.

Otec nezvládl nelehkou situaci životní!

Alkoholem ji řešil

kdy na mol se opil

 

Matka z toho šílela!

Po sklence rovněž sáhla

a i ona zpila se do němoty

 

Svědky toho byli syn s dcerou!

Oba zpanikařili, neunesli to!

A i oni opili se

nevnímaje okolní svět

 

Našel je synův vnuk!

Z pohledu na ně udělalo se mu nevolno!

On sám však byl tak opilý

že se sotva držel na nohou

A tak nebyl schopný nic udělat

záchranku jim i sobě přivolat

 

A dceřina vnučka?

Ta se nedostavila

neboť se z opilecké kocoviny

dosud řádně nevzpamatovala

 

AKT II.

Otec tápal v nejistotě

Ze žalu pokusil se otrávit!

Rovněž matka snažila se prášky

nastalou situaci vyřešit!

 

Svědky toho byli syn s dcerou!

Oba zpanikařili a omylem i oni pozřeli

nadměrné množství léků na zklidnění

jimiž se málem otrávili

 

Našel je synův vnuk!

Ten však nedokázal včasně zasáhnout!

V bytě totiž unikal plyn

jímž přiotrávil se on!

 

A dceřina vnučka?

Ta již hodnou chvíli nehybně

v obývacím pokoji ležela

Jak jinak – rovněž přiotrávená!

 

AKT III.

Otec srdečnímu kolapsu vystaven byl

Omdlel a skácel se k zemi!

Matka šok z toho měla

jímž si omdlení obdobně přivodila!

 

Svědky toho byli syn s dcerou!

Zpanikařili, žíly si podřezali

a i oni padli do mdlob!

 

Našel je synův vnuk!

Při pohledu na krev udělalo se mu zle

a jak jinak…i on omdlel!

 

A dceřina vnučka?

Ta pomoci nedokázala

neboť i ona zkolabovala!

Jak jinak… již hodnou dobu

ležela v mdlobách!

 

AKT IV.

Otec rozhodl se uniknout od všech dosavadních problémů!

K moři tedy se vydal

V něm záhy utopil se však!

 

Matka usmyslela si vydat se za ním!

Trajektem tedy plula

Ten však potopil se

a i ona tak utonula!

 

Doslechli se to syn s dcerou!

Než však stačili pohotově zareagovat

přišla stoletá voda

a vzala si jejich životy s sebou!

 

Oba utonuli!

 

Synův vnuk po nich pátral!

Marně!

I jeho odnesla velká voda!

A tak i on v ní našel smrt coby utonulý

Jaká to zrada!

 

A dceřina vnučka?

Ta pro změnu málem utonula žalem!

Na svoji početnou rodinu myslíce ve svých vzpomínkách

ze všech přeživších jako jediná

 

Jaká to smutná koncovka!

 

DOVĚTEK

Tím daný příběh skončil

a já říkám si…

Dost bylo té utopie!

 

Snad mé další vyprávěnky potěší

lidskými osudy mnohem přívětivějšími

 

A pokud tomu tak nebude

znamená to, že i já jsem…

lidsky mrtev!

Posted in Jádro jakosti Martina Jabkeniče | Leave a comment