přehled básní (1-7)

Ucelený příběh (kniha s názvem: Jádro jakosti Martina Jabkeniče)

ČÁST 1

Putování Malého budhy napříč Pevropou – Román výhradně lidský (1) – Dívka a kotě (10)

Na počátku příběhu dochází k seznámení dvou důležitých person: ostýchavého Damiána a půvabné Lenky. Prvně jmenovaný je původem rodák z africké Angoly, zatímco druhá jmenovaná rodačkou ryze českou. A je to vlastně až s podivem, že k onomu osudnému setkání vůbec došlo. Nebýt koloběhu, čítajícího celou řadu náhod, kdo ví, jak by se vše nakonec odvíjelo. Kdyby Lenka nebyla znovu napadena a Damián se jí tentokrát najisto nerozhodl vydat na pomoc, nikdy by se tak následně neodehrály události, v nichž důležitou, vpravdě zásadní roli, naopak sehrála soška Malého budhy. Sošku Damiánovi věnoval právě otec oněch dvou násilníků, a právě ta je rovněž tou, jež Lence, coby vášnivé sběratelce, chybí v početné sbírce. A zatímco oba hříšníci skončí v policejních poutech, Damián a Lenka konečně mají možnost osobně se lépe poznat (1). Oba mladí lidé, jejichž vztah postupně přechází v něco mnohem hlubšího, než jen pouhé přátelství, se sami sobě otevírají ohledně svých dosavadních, ne zrovna šťastných životů. Na jedné ze společných schůzek se tak Lenka Damiánovi svěří ohledně tragédií, jež pravidelně stíhaly její početnou rodinu, kdy jedna se všem stala osudnou. Jen Lenka jako zázrakem unikla ze spárů smrti. Jako by kdosi na všechny uvrhl klatbu. Onehdy vše navíc bylo silně medializováno (2). Damiána Lenčino vyprávění silně zasáhne. O to více se jí stává oporou. Oba mladí lidé se spolu tedy snaží trávit co nejvíce času. Hodně cestují – například za kulturou. Tak tomu ostatně bylo i onen památný den, kdy se oba znovu narodili (Lenka tedy již poněkolikáté), podobně jako ti ostatní, přepravující se za svými záležitostmi tímtéž vlakem. Tou dobou na trati sesutý most totiž jako zázrakem náhle zmizel a onen vlak, čítající tři soupravy plus kabinku strojvůdce, tak nevykolejil. Kdyby tomu bylo přesně naopak, mělo by to fatální následky (3). Že by vše opět měla na svědomí ona soška Malého budhy? Damián a Lenka tedy v pořádku dorazí na koncert, něco však jako by jim říkalo, aby se na daném místě ještě zdrželi. Ani jeden z nich daného rozhodnutí nelituje. Oblast pevropského Porýní v sobě prostě má pachuť čehosi mystického, což záhy znovu potvrdí jistý tajemný jogín, díky němuž tamní hospodář, jmenovitě Roman Pastýř, ve velmi krátké době vyšlechtí ojedinělou vpravdě zázračně ozdravnou jabloň. Leč lidská závist je mnohem silnější a tak soused, pro změnu lékař, nesoucí jméno Radim Koutecký, se ujme odplaty, neboť mu, coby lékaři, začínají ubývat pacienti. Jistým kompromisem se pak pro oba stane hrušeň s ozdravnými účinky pouze částečnými. Poté, co se situace zase zklidní, se oba znesváření sousedé znovu usmíří. Leč ani to nestačí k tomu, aby lidské zlo ze světa zcela vymizelo (4). Zejména politické špičky toho jsou zdárným příkladem. Celá Pevropa, tedy i Porýní, coby vstupní brána do ní, nebyla z jejich strany nijak ušetřena. A co teprve Mela, jedno z klíčových hlavních měst v samotném srdci pevropského kontinentu. Obzvlášť tu situace nebyla zrovna dvakrát příznivá. Působilo tady jedno dosti aktivní aktivistické hnutí, neváhající znemožnit politiky jakožto hlavu státu, kdykoliv se k tomu naskytla vhodná příležitost. Také tu byly výrazné rozdíly, co se týče životní úrovně obyvatelstva. Přivýdělek, mnohdy nelegální cestou, tak nebyl výjimkou. O klimatických změnách nemluvě. A právě tyto tři závažné okolnosti záhy výrazně ovlivnily následné jednání politických špiček, jenž se sešly přímo na melském hradě, aby tam rokovaly nejen o těchto pevropských problémech jakožto i o kontinentu jako takovém. Jednání se ovšem, sotva začalo, nekontrolovatelně zvrtlo a ve výsledku připomínalo naprostý debakl – ovšem s dosti fatálními následky pro společnost jako takovou (5). Damián a Lenka, stejně jako ostatní, jen nevěřícně přihlížejí tomu, co všechno je vůbec možné, to když dané mají možnost shlédnout v televizi, poté, co se navrátí zpět domů. Následně oba dojme příběh o mladíkovi, jenž platonicky miloval dvě krásné ženy, avšak ani s jednou z nich nebylo v reálu možné navázat odpovídající vztah. Mladíkova posedlost dokonce zašla až tak daleko, že se za šíření falešných zpráv ohledně něžného pohlaví musel zpovídat u soudu, jenž jej nakonec uznal vinným (6). Daná reportáž jako by v mnohém rezonovala s Damiánem a s Lenkou. S prvním jmenovaným v kontextu s jeho původně skrytými sympatiemi k ženě svých snů. Druhá jmenovaná se zase okamžitě ztotožnila se soudní síní, jež jí připomněla, jak ona sama byla nucena zpovídat se kdysi novinářům z rodinné tragédie. Lenka a Damián si uvědomují, že teď je ten nejvyšší čas jednat. To když jest v sázku dán i život zvířat, konkrétně nebohého retrívra Bena, jenž je, proti své vůli, coby pokusná loutka, vyslán do vesmíru a to v rámci vesmírného programu pevropských mocností. Ben jako zázrakem však přežije (7). Byla to opět soška Malého budhy, kdo se o to přičinil?

Posted in Jádro jakosti Martina Jabkeniče - ucelený příběh | Leave a comment

Vesmírný tulák a jeho životní příběh (7)

Putoval vesmírem

zlatavý retrívr Ben

V raketě přebýval

jako osamělý pasažér!

 

Nikomu nescházel

nikdo ho nepostrádal

 

Bylo tomu však skutečně tak?

 

Ben pána měl

Ten ale o něj nejevil zájem!

 

Raději se ho vzdal!

Za tučnou odměnu jej zaprodal!

A to za účelem kosmických výzkumů!

Pokud při nich retrívr přijde tedy o život

rozhodně to dle jeho majitele nebude na škodu

 

Jak legendární Lajka

připadat si musel Ben

Marně dovolávajíce se pomoci

ve stavu beztíže!

 

Opravdu však jeho snažení bylo nakonec marné?

 

Jak si pak vysvětlit

že retrívra zčistajasna oslovil

nikým neřízený počítač palubní

jenž s onou němou tváří soucítil?

 

Ben jinak nebyl hloupé zvíře

Uvědomoval si závažnost dané situace!

 

Přežíval jen díky tomu

že zavčas objevil skrytou potravinovou zásobu

a sám ve své hlavě pečlivě rozvrhl si

nakolik dní ta mu patrně vystačí

 

Retrívr byl natolik chytrý

že nezaváhal ani nyní

kdy po dlouhé době spojil se s ním

právě onen počítač palubní

 

Ač každý z nich jiným jazykem promlouval

společně oba usilovali o to samé

 

O návrat!

 

A to na svoji domovskou planetu!

Vyslyší někdo konečně tuto naléhavou prosbu?

 

Nemožné stalo se po nekonečných týdnech živoucí realitou

kdy tísňové volání z rakety

zaregistrovali na míle daleko

 

A to na malebném ostrůvku

kdesi v Tichém oceánu

kde právě ke psům jeho tamní obyvatelé

chovali bezmeznou láskyplnou úctu!

 

A tak zatímco Benův někdejší pán onemocněl

a v naprosté samotě na rakovinu umíral

zlatavý retrívr naopak o mnoho kilometrů dále

svůj velký happyend zažíval

 

Kdy z nebes na domovskou planetu

opětovně bez újmy se dostal…

 

Coby zbožně oslavovaný

statečný hrdina!

 

Jaké z toho plyne ponaučení?

Ono prosté, následující:

 

Važme si přízně němých tváří

my lidé, co společně s nimi

obýváme tuto planetu Zemi

 

Mnohdy to jsou totiž právě ony

kdo vyprovázejí nás oddaně

na naší cestě poslední

 

K bráně

odkud navazující cesta pokračuje

do jiných světů, galaxií

z nichž již není možno návratu

do nedávných řad pozemských

 

A toho si je potřeba vážit!

Posted in Jádro jakosti Martina Jabkeniče | Leave a comment

přehled básní (1-6)

Ucelený příběh (kniha s názvem: Jádro jakosti Martina Jabkeniče)

ČÁST 1

Putování Malého budhy napříč Pevropou – Román výhradně lidský (1) – Dívka a kotě (10)

Na počátku příběhu dochází k seznámení dvou důležitých person: ostýchavého Damiána a půvabné Lenky. Prvně jmenovaný je původem rodák z africké Angoly, zatímco druhá jmenovaná rodačkou ryze českou. A je to vlastně až s podivem, že k onomu osudnému setkání vůbec došlo. Nebýt koloběhu, čítajícího celou řadu náhod, kdo ví, jak by se vše nakonec odvíjelo. Kdyby Lenka nebyla znovu napadena a Damián se jí tentokrát najisto nerozhodl vydat na pomoc, nikdy by se tak následně neodehrály události, v nichž důležitou, vpravdě zásadní roli, naopak sehrála soška Malého budhy. Sošku Damiánovi věnoval právě otec oněch dvou násilníků, a právě ta je rovněž tou, jež Lence, coby vášnivé sběratelce, chybí v početné sbírce. A zatímco oba hříšníci skončí v policejních poutech, Damián a Lenka konečně mají možnost osobně se lépe poznat (1). Oba mladí lidé, jejichž vztah postupně přechází v něco mnohem hlubšího, než jen pouhé přátelství, se sami sobě otevírají ohledně svých dosavadních, ne zrovna šťastných životů. Na jedné ze společných schůzek se tak Lenka Damiánovi svěří ohledně tragédií, jež pravidelně stíhaly její početnou rodinu, kdy jedna se všem stala osudnou. Jen Lenka jako zázrakem unikla ze spárů smrti. Jako by kdosi na všechny uvrhl klatbu. Onehdy vše navíc bylo silně medializováno (2). Damiána Lenčino vyprávění silně zasáhne. O to více se jí stává oporou. Oba mladí lidé se spolu tedy snaží trávit co nejvíce času. Hodně cestují – například za kulturou. Tak tomu ostatně bylo i onen památný den, kdy se oba znovu narodili (Lenka tedy již poněkolikáté), podobně jako ti ostatní, přepravující se za svými záležitostmi tímtéž vlakem. Tou dobou na trati sesutý most totiž jako zázrakem náhle zmizel a onen vlak, čítající tři soupravy plus kabinku strojvůdce, tak nevykolejil. Kdyby tomu bylo přesně naopak, mělo by to fatální následky (3). Že by vše opět měla na svědomí ona soška Malého budhy? Damián a Lenka tedy v pořádku dorazí na koncert, něco však jako by jim říkalo, aby se na daném místě ještě zdrželi. Ani jeden z nich daného rozhodnutí nelituje. Oblast pevropského Porýní v sobě prostě má pachuť čehosi mystického, což záhy znovu potvrdí jistý tajemný jogín, díky němuž tamní hospodář, jmenovitě Roman Pastýř, ve velmi krátké době vyšlechtí ojedinělou vpravdě zázračně ozdravnou jabloň. Leč lidská závist je mnohem silnější a tak soused, pro změnu lékař, nesoucí jméno Radim Koutecký, se ujme odplaty, neboť mu, coby lékaři, začínají ubývat pacienti. Jistým kompromisem se pak pro oba stane hrušeň s ozdravnými účinky pouze částečnými. Poté, co se situace zase zklidní, se oba znesváření sousedé znovu usmíří. Leč ani to nestačí k tomu, aby lidské zlo ze světa zcela vymizelo (4). Zejména politické špičky toho jsou zdárným příkladem. Celá Pevropa, tedy i Porýní, coby vstupní brána do ní, nebyla z jejich strany nijak ušetřena. A co teprve Mela, jedno z klíčových hlavních měst v samotném srdci pevropského kontinentu. Obzvlášť tu situace nebyla zrovna dvakrát příznivá. Působilo tady jedno dosti aktivní aktivistické hnutí, neváhající znemožnit politiky jakožto hlavu státu, kdykoliv se k tomu naskytla vhodná příležitost. Také tu byly výrazné rozdíly, co se týče životní úrovně obyvatelstva. Přivýdělek, mnohdy nelegální cestou, tak nebyl výjimkou. O klimatických změnách nemluvě. A právě tyto tři závažné okolnosti záhy výrazně ovlivnily následné jednání politických špiček, jenž se sešly přímo na melském hradě, aby tam rokovaly nejen o těchto pevropských problémech jakožto i o kontinentu jako takovém. Jednání se ovšem, sotva začalo, nekontrolovatelně zvrtlo a ve výsledku připomínalo naprostý debakl – ovšem s dosti fatálními následky pro společnost jako takovou (5). Damián a Lenka, stejně jako ostatní, jen nevěřícně přihlížejí tomu, co všechno je vůbec možné, to když dané mají možnost shlédnout v televizi, poté, co se navrátí zpět domů. Následně oba dojme příběh o mladíkovi, jenž platonicky miloval dvě krásné ženy, avšak ani s jednou z nich nebylo v reálu možné navázat odpovídající vztah. Mladíkova posedlost dokonce zašla až tak daleko, že se za šíření falešných zpráv ohledně něžného pohlaví musel zpovídat u soudu, jenž jej nakonec uznal vinným (6). Daná reportáž jako by v mnohém rezonovala s Damiánem a s Lenkou. S prvním jmenovaným v kontextu s jeho původně skrytými sympatiemi k ženě svých snů. Druhá jmenovaná se zase okamžitě ztotožnila se soudní síní, jež jí připomněla, jak ona sama byla nucena zpovídat se kdysi novinářům z rodinné tragédie.

Posted in Jádro jakosti Martina Jabkeniče - ucelený příběh | Leave a comment

Ony dvě – lásky osudné (6)

Odešla!

Dívka nesmírně krásná!

Nesmírně půvabná!

Tak neskutečně svůdná!

Kdy oči mé přecházely

pokaždé když můj pohled střetl se s tím

uhrančivým něžným

 

Co si jen počnu bez ní

bez stálé její přítomnosti?

 

Byla mi vším!

A na tom se nic nezmění

i když…

rozhodla se dobrovolně odejít

 

Co na tom, že neopětovala mé city?

Alespoň jsme se pravidelně vídali!

 

Vždy postačilo ji sledovat

a v duchu si ji pak tajně představovat

jak bezmezně oddána jest

bez protestů maličkosti mé

 

Avšak co teď?

Když ono místo po ní zeje prázdnotou?

Když není mi dostatečně dopřáno

aby mé snové fantazie

proměnily se v jedno skutečné reálno!

 

A tak se sám sebe ptám:

přijde a tak spasí mě snad

jiná dívka rusovlasá?

 

Pokud ty všemohoucí tam nahoře jsi

prosím, vyplň toto mé přání niterní

Já za něj nadosmrti zůstanu tvým dlužníkem

mými ústy budeš uctíván, veleben

 

I přišla!

Dívka snad ještě krásnější!

Mnohem půvabnější!

Mnohem svůdnější!

A oči mé tak znovu toužebně

dojaty byly od první chvíle té

Kdy pohled můj střetl se

s tím uhrančivým něžným!

 

Dobře vím

jak počínat si nyní!

 

Bude mi vším!

 

A nic se na tom nezmění

pokud tedy i ona nepodlehne

touze odejít

 

Co na tom, když neopětuje mé city?

Alespoň že se budeme pravidelně vídati!

 

Postačí ji prostě sledovat

a v duchu si ji pak obdobně tajně představovat

jak bezmezně oddána jest

Bez protestů maličkosti mé!

 

Avšak ani teď

není to procházka toužebným rájem

a to přesto, že ono místo po rusovlásce

zaplněno jest

.

Není mi prostě dostatečně dopřáno

aby mé snové fantazie

proměnily se v jedno skutečné reálno!

 

A tak…

Sám sobě odvahu dodávám

Ze svých citů se oné blondýnce vyznávám!

 

Ona však…

Odmítá je přijmouti

S opodstatněním že náš vztah

nemožný by byl

 

Navíc jiného chlapce již má

 

Ano, i v tom je ta nová potíž!

 

A tak podruhé žádám onoho všemohoucího tam nahoře

aby vyplnil mé přání vroucné

Já že za něj nadosmrti zůstanu jeho dlužníkem

mými ústy pak bude uctíván, veleben

 

Dotyčný nevyslyšel moji maličkost

Ba co více, podrobil ji těžkou životní zkouškou!

 

Kdy ze žalu byl jsem přinucen

šířit onu scestnou hlášku…

Že jen já mohu vlastnit onu blondýnku!

Onu rusovlásku!

 

Že jen mně obě dívky po právu náleží!

A kdo tvrdí něco jiného

je prachsprostý lhář

a na to že krutě doplatí!

 

Nakonec jsem na to však výhradně

doplatil zas pouze já

kdy k soudu dovlekli mě v poutech

abych se ze šíření vlastních lží

zpovídal

 

A když z mé strany nepřicházelo v úvahu

abych se obou dívek vzdal

ústavní léčba ze zákona

byla mi obratem nařízena!

 

Nedlouho poté

uvězněn zcela sám na cele

skládám – z chvíle dlouhé

básně milostné

 

O blondýnce, rusovlásce

coby nepoučitelný, citelně raněný romantik

jenž prozatím neměl

to pravé štěstí….

 

Štěstí v lásce

Posted in Jádro jakosti Martina Jabkeniče | Leave a comment