„Proč mě neustále pronásledujete, Vladimíre? Neříkala jsem vám snad, že o doprovod nestojím?“
„Jste velice překrásná, Alžběto, vy si zkrátka doprovod zasloužíte. A mě po vašem boku.“
„Nemluvte hlouposti, Vladimíre. Ani mě neznáte. A já vás!“
„No vidíte, tak se alespoň lépe poznáme.“
„Co to děláte?! Tak pusťte přece!“
„Nepustím. Ne, nepustím!“
A pak zazněl výstřel a Vladimír se odporoučel k zemi.
„Obtěžoval vás a proto to takto muselo skončit.“
To se ze tmy vynořil mladý cikán.
„Vy jste ho zabil. Vrahu!“
„Zasloužil si zemřít, Heleno, vždyť vás ani neznal pravým jménem. Takový člověk nebyl hoden vaší urozenosti.“
„A vy jí hoden snad jste?“
Mladého cikána tento argument poněkud vyvedl z míry.
„Cožpak vám je můj exotický původ k smíchu?“
„Co to děláte? Tak pusťte mě přece! Auu, to bolí!“
A znovu zazněl výstřel. I Ferko, tak se muž jmenoval, najednou nebyl schopen plně stát na nohou, zavrávoral a skončil na chladné zemi.
„Jaké to štěstí, že mám tento večer hlídku zrovna poblíž Gventonského nábřeží, jinak by vás nevychovanec býval jistě zabil.“
„Jděte pryč! SLYŠÍTE?! TAK ZMIZTE! VYPADNĚTE!“
Ozval se třetí výstřel. Kulka opět neminula cíl, tentokrát však vyšla z pistole náležící ženě. Ta ji následně obrátila proti sobě. „Budiž mi nebe milostivo,“ vyslovila tentokrát šeptem.
Zazněl výstřel poslední.
(pokračování za týden!!!)