ŘÍŠE VĚKŮ
Světlo prostoupí tmou
a tvoje touha čeká,
život je neznámá,
rozvodněná řeka.
Tak vítej v říši dávné,
kde Bůh s Ďáblem věkům vládne.
Své hříchy si píšem do dějin,
vrahem bývá ten co je král.
Žilou pouštíme marnou naději,
že v Olympii oheň vzplál.
Světlo prostoupí tmou,
je jak maják tvého snění,
touha je neznámá,
kdy přijde tvé naplnění.
Tak stoupá říše vzhůru,
mění se sen v noční můru.
Zas píšeme své prolhané báje,
rekům stavíme zástupy soch.
Ty kdo vyčníváš, buď vyhnán z ráje,
jen s proudem smí plout tvoje loď.
– sólo cello –
Na trůn přináší pohřební kvítí,
každý z nás jednou byl něčí kat.
Jen hloupý se ptá, kam se svět řítí,
popílek v popel v prachu prach.
– mezihra –
Světlo prostoupí tmou
a tvoje touha čeká,
život je neznámá,
rozvodněná řeka.