Holubice a voják
I vyslali holubici do nebes
aby zvěstovala světu mír
poselství tolik křehké
jenž nepatrné poranění zhatit může
Holubice tedy ve střehu jest
prolétajíce zeměmi
jež donedávna konflikty opředeny byly
a psaly tak svoji ponurou historii
Tu znavena po hodině letu
holubice v kraji stínů hodlala si odpočinouti
nabrat potřebných sil
posilniti se na další nelehkou cestu světem
Leč osamělý voják tu zbyl
a pálil kolem sebe v omámení
Kulky svištěly vzduchem
načež holubici míru tuze rozrušily
I odhodlala se opatrně snésti z nebes dolů na Zem
poté co osamělý voják pro samou únavu usnul
a zobákem vytesala slůvko PEACE
na zbraň jeho kmenovou
Udiven byl voják
když onen památný nápis po procitnutí spatřil
na zbrani své kmenové a vedle něj následné:
Načase je jíti domů
střelby zanechat
přivítat se s nejbližšími
a s těmi co ve válce nepadli
I vydal se voják do vísky své rodné
plačící matičce do náruče pad
a když poté k nebesům vzhlédl
věděl že učinil správně
Holubice v oblacích se mu zjevila
tatáž, jíž v osudný den spatřil ve snu
znovu tak vážil si její přítomnosti
že přišla zvěstovat mu podruhé o míru na Zemi
Kéž tedy již žádná další tragédie
to osudové pouto přátelství nezpřetrhá
to z celého srdce přejí si
bájná holubice – bývalý voják