Chtěl bych po modré obloze chodit,
pochvu, meč, jak rytíř na ní být.
Každý mráček jím v beránka změnit,
netoulavé, jen o nich nechat si snít.
Další ráno nastane, červánků ráj.
Muzikante, jen ještě mou píseň hraj,
široký vždyť je světa veškerý kraj.
Voda, země, vzduch – to je ten libý háj.
Tak přec dýchej, živote skrze mé paže.
Noc se vryje do mysli, ne smaže.
Nikdo nepotřebuje hned volat stráže,
v čase tom nejhezčím, ten mi ukáže.
Tu pravou Lásku. I tu Pravdu jen.
I v pološeru krásný den.
Zpívej, když ti melodie vlije sen.
Životem snění jen buď omámen…