Martina bývá tuze mlčenlivá
o čem pak přemýšlí
ptám se
a pak mi tiše do ucha šeptá
o tom že smí mi říct
známé
.
Že jsem její milovaný
svůdník což ji těší
který modré z nebe snese
jí jak se sluší
krásný to muž
A já jí podléhám
Martině, dívce své se zpovídám
jak je milá, okouzlující
křehká to bytost
svůdná
Martina, dívka má
.
Tak ruku podej mi
Martino, ty výjimečná
dívko má
půjdem spolu alejemi
tam pusu ty mi dáš
.
Rozkvetou všechny stromy
i to bodláčí
fauna floru obdivovat bude
svět se stane hezčím
my dva v něm
ruku v ruce projdeme
celou alej až na náves
kde kašna posvátná
splní přání tajná
nám
Martino, dívko má
.
Kostelní zvony zní
svatba se koná
ženich družku vyhlíží
ona se s ním vítá
nádherný den
A já se tuze těším
až ony zvony na svatbě zazní
na té mé
kde Martinu pojmu
za svou ženu
štěstí pojistí lásku nás dvou
Mladíkova nová vážná známost – tentokrát Martina