Ženy stvořitelky a jiná současná jakožto i minulá pozemská úskalí (26)

Ženy stvořitelky

vy daly jste světu život

a tím uvrhly jej do věčných temnot

když nejednou postihl jej krutý teror

 

Vaší vinou jest

že potomci z vašich rodných těl

zbraní se následně chopili

a tím potupnou smrtící klatbu uvrhli 

na tento náš celý  pozemský svět

jenž do záhuby nevratně žene se

 

Jste po tom všem, ctěné ženy, na sebe pyšné

poté co život zasvěcen byl

nejedné kruté čině?

 

Nuže dobrá, ne všechny vaše dcery a taktéž synové

získali si v pozemském světě obdobné renomé

Leč těch byla značná menšina

co většině beztak nakonec podlehla

 

Konflikty světové

pokaždé bez výjimky krví nasáklé

dějinami procházely  a stále procházejí

kdy za dobu své existence

již stačily zmařit nejeden osud lidský

zcela nevinný

 

Opravdu za to tedy stojí onen život žít

kdy vedle osob zlých

pozemský lid bičují navíc katastrofy přírodní?

 

Chudák prostinký, nebohý to člověk již neví

kam se před tím vším do bezpečí má uchýlit

Stojí mu za to takto donekonečna trápit se

s odůvodněním že jednou snad na Zemi blaze bude?

 

Nejen ovšem, vy, ženy

ale rovněž i vy, muži

nesete na všem svoji značnou část viny

Že svět upadal a stále upadá do flustrující kocoviny!

A to tím, že párujete se s něžným pohlavím

a již nedomyslíte ony dílčí následky

 

Kdysi na tom náš svět byl o poznání lépe

to když na něm život ještě neexistoval

a tudíž nevyznačoval se svým

všudypřítomným živým, zkaženým renomé

Přírodní katastrofy tak mohly Zem sužovat

jak se jim jen zlíbilo

a vůbec nikomu to tehdy nevadilo

 

Avšak dnes, no posuďte sami

jak se k tomu staví právě onen prostý lid

když ony přírodní živly zlé běsní

a vše vybudované v jedné vteřině

změní se na pouhopouhé sutiny a ruiny

o ztrátových lidských životech nemluvě

 

Ach, ty nebohé nicotné, nervy drásající změny!

 

A tak se znovu ptám na ono zásadní:

Stojí nám za to samotný život žít

a procházet jím jako věčně ztrhaní a ztrápení?

Nebylo by přeci jen lepší

kdybychom světlo světa, mi živí, nikdy nespatřili?

 

Těžké je právě na toto odpovědět

avšak jedno je již teď předem jisté

a sice že ona smrt nás přeživší nemine

a dříve či později si pro nás přijde

 

Jaká asi bude?

To si každý z nás raději nechává pro sebe

Co po ní nastává?

To jest dodnes jedna velká neznámá

Tom Patrick se představuje:

Vlastním jménem Václav Hrdý. Celý život žije v Poděbradech, které jen nerad opouští. Zprvu se věnoval hudbě, uhranul mu syntetizátorový pop 80. let, zvláště žánr Italo Disco, jehož je zapáleným znalcem.
Příspěvek byl publikován v rubrice Martin Jabkenič (sbírka básní). Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *